21 Cdo 2618/2025 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2618/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2025 Spisová značka:21 Cdo 2618/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:21.CDO.2618.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolací důvody Pracovněprávní vztahy Okamžité zrušení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. § 55 odst. 1 písm. b) předpisu č. 262/2006 Sb. § 301 písm. a), b), d) předpisu č. 262/2006 Sb. § 304 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. § 316 odst. 1 předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:17. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2618/2025-355 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce M. L., zastoupeného Mgr. Marianem Francem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova č. 796/10, proti žalované STAVplan-CZ s. r. o. se sídlem v Plzni, Ostrovní č. 15/5, IČO 05299195, zastoupené Mgr. Janem Kocinou, advokátem se sídlem v Plzni, Malá č. 43/6, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 20 C 151/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. května 2025, č. j. 10 Co 204/2025-327, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 021,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jana Kociny, advokáta se sídlem v Plzni, Malá č. 43/6. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 5. 2025, č. j. 10 Co 204/2025-327, potvrdil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 1. 2025, č. j. 20 C 151/2024-298, o tom, že žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 20. 3. 2024 se zamítá a že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dovodil, že žalobce jako podnikatel vykonával činnost shodnou s předmětem podnikání žalované (realizoval v průběhu trvání pracovního poměru práce na základě objednávky ze dne 30. 1. 2024 pro společnost Jsme k světu s. r. o. – zpracování dopravního řešení pro projekt „Novostavby bytového domu XY“, prováděl řešení „koncepce dopravy v obci XY v XY“, „modernizace cyklistické stezky při XY v úseku XY“, „zpracování projektové dokumentace pro provedení stavby na základě Studie vedení cyklistů v pěší zóně“, poradenskou činnost pro M. N. v oblasti dopravy…), o níž nebyla žalovaná informována, žalobce ji nepožádal o souhlas s prováděním této činnosti mimo pracovní poměr, a že žalobce opakovaně porušoval autorská práva žalované – shromažďoval (odcizil) data žalované na svém soukromém úložišti, na což byl upozorněn dne 14. 3. 2024. Žalobce v lednu roku 2024 podal výpověď z pracovního poměru, který měl skončit uplynutím výpovědní doby dne 31. 3. 2024, v jejím průběhu využil informací získaných v rámci pracovního poměru, týkajících se poptávky společnosti Jsme k světu s. r. o. na zpracování dopravního řešení pro projekt „Novostavby bytového domu XY“, a sám učinil této společnosti konkurenční nabídku jako podnikající fyzická osoba. Společnost nabídku žalobce přijala dne 30. 1. 2024, čímž byla mezi těmito účastníky uzavřena smlouva o dílo, se shodným předmětem plnění, který tato společnost poptávala u jeho zaměstnavatele – žalované, a na kterém sám žalobce participoval jako zaměstnanec. Veškeré podklady ve vztahu k jednotlivým zakázkám se nacházely na firemním PC. Žalobci byl předán firemní PC, který slouží jen a výhradně k výkonu práce pro zaměstnavatele. Po provedení následné kontroly zařízení, zda je využíváno jen k firemním účelům, a vzhledem k podezřelým aktivitám na zařízení bylo žalovanou zjištěno, že žalobce opakovaně zneužil administrátorského hesla: XY, logy do síťových složek, ke kterým mu nebylo přiděleno oprávnění, obcházel bezpečnostní opatření podniku souvisejících s DLP, nerespektoval přidělená práva pro daného uživatele, opakovaně nakládal s firemními daty v rozporu s interními předpisy, a to připojením osobního cloudového úložiště na služební notebook, ukládáním firemních dat na toto cloudové úložiště (dropbox), a opakované ukládání firemních dat na osobní externí zařízení (harddisky, flashdisky), přičemž žalobce svého jednání nezanechal, jak dokládá další výzva IT podpory a jednatele žalované ze dne 18. 3. 2024. Bylo prokázáno (svědecky a listinnými důkazy), že žalobce nemohl používat služební telekomunikační zařízení k soukromým účelům, že u žalované bylo přísně zakázáno nahrávat firemní data na jakákoliv osobní elektronická zařízení, že to byl primárně žalobce, který porušil vnitřní nařízení žalované o nepoužívání služebních telekomunikačních zařízení pro soukromé účely (připojení cloudového uložiště dat k služebnímu notebooku), přičemž byl na tyto nepřípustné aktivity opakovaně upozorněn. Cílem žalované nebylo zjišťovat soukromou korespondenci žalobce, ale ověření dodržování zákazu žalované nahrávat firemní data na soukromá zařízení. Tímto způsobem bylo také naloženo s obsahem zjištěných dat, kdy objednávka žalobce u společnosti Jsme k světu s. r. o. byla předána žalované a ostatní data byla smazána, aby nedošlo k jejich zneužití. Žalovaná měla právo v souladu s ust. § 316 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“) za účelem kontroly, kterou zákon umožňuje, za situace, kdy žalobce porušil interní zákaz žalované z roku 2021 a kdy neuposlechl výzev žalované z března 2024 a připojil si své cloudové úložiště na služební telekomunikační zařízení, vstoupit do tohoto úložiště. Žalovanou vytyčené jednání žalobce, spočívající v konkurenční nabídce žalobce jako podnikající fyzické osoby a učiněné společnosti Jsme k světu s. r. o. za okolností podrobně popsaných výše, je tak závažným porušením povinností ve smyslu ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, majícím za následek naprostou ztrátu loajality žalobce k žalované a následnou ztrátu důvěry žalované k žalobci, a nelze mu poskytnout ochranu (žalovaná z úložiště žalobce nepoužila ničeho z jeho soukromé komunikace). 2. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2025, č. j. 10 Co 204/2025-327, podal žalobce dovolání. Namítá, že odvolací soud „na danou věc špatně aplikoval rozhodnutí dovolacího soudu 21 Cdo 1771/2011, že se od tohoto judikátu zcela odchýlil a nerespektoval jeho smysl“ a že „zásadním předmětem dovolání, které by mělo být vyřešeno, je, zda má zaměstnavatel právo v případě zjištění soukromé činnosti na služební výpočetní technice procházet vzdálené datové úložiště kryté heslem, resp. na tomto úložišti hledat důkazní prostředky pro své další potřeby“. „Když na cloudovém úložišti jsou informace, které mohou mít osobní povahu, mohou vypovídat o intimním životě zaměstnance a třetích osob.“ Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 3. Žalovaná uvedla, že považuje dovolání žalobce za nedůvodné, neboť rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu jsou věcné správná a logicky odůvodněná. 4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). 7. Dovolání není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. 8. Dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci patří k základním povinnostem zaměstnance vyplývajícím z pracovního poměru [srov. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce] a spočívá v plnění povinností, které jsou stanoveny právními předpisy (zejména ustanoveními § 301 a § 302–304 zákoníku práce), pracovním řádem nebo jiným vnitřním předpisem zaměstnavatele, pracovní nebo jinou smlouvou nebo pokynem nad