21 Cdo 2676/2018 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2676/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 1. 2019 Spisová značka:21 Cdo 2676/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.2676.2018.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Státní zástupci Dotčené předpisy:§ 52 písm. f) o. s. ř. § 33 předpisu č. 283/1993Sb. § 17 odst. 1 předpisu č. 283/1993Sb. § 34 odst. 1 předpisu č. 283/1993Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:15. 4. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.4.2019II.ÚS 1316/19JUDr. Pavel Rychetský-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2676/2018-223 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně K. V., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ing. Janem Vychem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská č. 11/6, proti žalované České republice – Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové, se sídlem v Hradci Králové, Zieglerova č. 189/1, IČO 00026051, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 18 C 249/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. února 2018 č.j. 27 Co 392/2017-195, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 16.2.2016, který žalobkyně převzala téhož dne, žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Důvod výpovědi spatřovala v tom, že žalobkyně, která u ní byla od 1.10.2006 přijata do pracovního poměru jako právní čekatelka, dosahuje „zcela neuspokojivých pracovních výsledků“, neboť její odborné neznalosti, které ve stanovené lhůtě neodstranila, se od doby, kdy absolvovala v roce 2009 závěrečnou zkoušku, v průběhu čekatelské praxe prohlubují a „není dán reálný předpoklad úspěšného absolvování výběrového řízení na místo státního zástupce a výkonu funkce státního zástupce“. Nedostatečné odborné znalosti žalobkyně podle názoru žalované vyplývají z výsledků pěti až dosud neúspěšně absolvovaných výběrových řízení na obsazení místa státního zástupce a z negativního hodnocení úrovně jejích znalostí zjištěné v rámci „pohovoru“, který byl se žalobkyní uskutečněn dne 22.1.2016 na Krajském státním zastupitelství v Hradci Králové za účelem zjištění, zda žalobkyně své odborné neznalosti, k jejichž nápravě byla dne 23.11.2015 písemně vyzvána, odstranila. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že úspěšné absolvování výběrového řízení na pozici státního zástupce nemůže být ani povinností právního čekatele, ani požadavkem zaměstnavatele (příslušného státního zastupitelství) pro řádný výkon práce ve smyslu ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Vytčené odborné neznalosti žalobkyně se mohly projevovat pouze a jedině při výkonu její práce, což se však podle jejího názoru nestalo, neboť pravidelně dostávala odměny a pravidelné hodnocení měla vždy pozitivní. Ve výzvě k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků ze dne 23.11.2015 byly žalobkyni – kromě neúspěchu ve výběrových řízeních - neoprávněně vytčeny průtahy ve vyřizování některých trestních věcí, nedodržování slibu právního čekatele a pochybení ve dvou konkrétních trestních spisech s tím, že dne 11.1.2016 s ní bude proveden pohovor za účelem zjištění, zda vytčené nedostatky (odborné neznalosti) odstranila. Tento pohovor, o jehož charakteru se žalobkyně předem nic nedozvěděla, proběhl z důvodu její dočasné pracovní neschopnosti až dne 22.1.2016 a byl ve své podstatě náročným, „zcela nestandardním téměř tříhodinovým přezkoušením z oblasti trestního práva i jiného“, který „nemá v rámci státních zastupitelství obdoby“. Celý postup byl vůči žalobkyni, která po povinné délce praxe úspěšně složila závěrečnou zkoušku, šikanózní, motivovaný evidentním cílem donutit žalobkyni, aby uvolnila místo právního čekatele pro jinou osobu. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 7.9.2017 č.j. 18 C 249/2016-144 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna „nahradit“ žalobkyni náklady řízení ve výši 47.637,28 Kč k rukám „právního“ zástupce žalobkyně. Ve věci samé dospěl k závěru, že předmětná výpověď z pracovního poměru splňuje veškeré formální náležitosti vyžadované ustanovením § 50 zák. práce. Zabývaje se materiálními předpoklady platnosti výpovědi však dovodil, že žalobkyně, která splnila předpoklady pro výkon práce právního čekatele uvedené v ustanovení § 17 zákona o státním zastupitelství (státní občanka ČR, způsobilá k právním úkonům, bezúhonná, disponující vysokoškolským právnickým vzděláním, úspěšně složila závěrečnou zkoušku) a v rámci své praxe prováděla ty úkony, ke kterým je právní čekatel oprávněn podle ustanovení § 33 odst. 7 zákona o státním zastupitelství, splňovala v době dání výpovědi požadavky pro řádný výkon práce právní čekatelky. Skutečnost, že nebyla úspěšná ve výběrových řízeních na pozici státního zástupce, podle názoru soudu prvního stupně „ještě sama o sobě nenaplňuje podmínky nesplnění předpokladů pro výkon sjednané práce“. K výtkám uvedeným ve výzvě k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků ze dne 23.11.2015 dále uvedl, že žalobkyni vytčené nedodržování slibu právního čekatele je neurčité, vytčené průtahy v 66 spisech žalobkyně ve stanovené lhůtě odstranila a vytčené nedostatky ve 2 trestních věcech samy o sobě nedosahují takové intenzity, aby byly způsobilým výpovědním důvodem. Ohledně lednového pohovoru žalobkyně nebyla informována, že bude prováděn v takovém rozsahu, a navíc nebylo v řízení prokázáno, že by se takovým způsobem prováděly pohovory i s ostatními právními čekateli, kteří jsou v pracovním poměru u žalované; proto „minimálně lze hovořit o nerovném přístupu žalované k zaměstnancům“. Z uvedených důvodů soud prvního stupně shledal předmětnou výpověď ze dne 16.2.2016 neplatnou. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 21.2.2018 č.j. 27 Co 392/2017-195 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i řízení odvolacího. Odvolací soud zdůraznil, že smyslem čekatelské praxe právního čekatele je příprava na výkon funkce státního zástupce a „bylo by tedy popřením smyslu ust. § 33 a násl. zákona o státním zastupitelství dovozovat, že by odborná příprava právního čekatele mohla trvat neomezeně dlouho“. Z výsledků provedeného dokazování přitom vyplynulo, že počínaje rokem 2010, kdy žalobkyně poprvé neuspěla ve výběrovém řízení, zaměstnavatel průběžně vyjadřoval pochybnosti o odborné úrovni a znalostech žalobkyně, přičemž v prosinci 2013 již byly žalobkyni vytčeny zásadní neznalosti z oblasti trestního práva a bylo jí zdůrazněno, že nemá automaticky nárok na místo státního zástupce. Podle názoru odvolacího soudu tedy „neúspěch žalobkyně ve výběrových řízeních byl právě projevem a vyústěním nedostatečných odborných znalostí a vědomostí žalobkyně a i popřením smyslu slibu právního čekatele svědomitě se připravovat na výkon funkce státního zástupce“. Završením tohoto vysledovaného procesu dlouhodobé stagnace odborné úrovně žalobkyně pak bylo formální přezkoušení žalobkyně dne 22.1.2016, z něhož vyplynulo, že žalobkyně po dlouholeté čekatelské praxi a složení závěrečné zkoušky disponuje pouze základními znalostmi, a to spíše v rovině teoretické. I když lze připustit, že žalobkyni nebylo zcela korektně zaměstnavatelem sděleno, jaký bude obsah a rozsah pohovoru, přesto žalobkyně „měla být bez pochybností schopna obstát v takovém pohovoru alespoň na úrovni velmi dobrého, kdy ne výborného uchazeče o výkon funkce státního zástupce“. Odvolací soud proto na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že za situace, kdy u žalobkyně „absentoval nedostatek vyžadovaných odborných znalostí“, který jí „v podstatě znemožnil uspět v některém z výběrových řízení, jichž se účastnila“, žalobkyně dlouhodobě nesplňovala požadavky zaměstnavatele nezbytné pro řádný výkon práce právního čekatele, spočívající v odborné a svědomité přípravě na výkon funkce státního zástupce, a žalovaná proto důvodně dala žalobkyni výpověď podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytkla odvolacímu soudu, že při svém rozhodování pominul, že zákon nestanoví právnímu čekateli povinnost se účastnit výběrovýc