21 Cdo 2976/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 2976/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:21 Cdo 2976/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.2976.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zadržovací právo Jistota Úschova Břemeno důkazní Dotčené předpisy:§ 1399 písm. d) o. z. § 1395 o. z. § 2012 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 2976/2023-315 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce F. T., zastoupeného Mgr. Michalem Majchrákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Sirkárny č. 467/2a, proti žalované RCC, s. r. o. se sídlem v Praze, Křejpského č. 1531/6, IČO 26691299, zastoupené JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem se sídlem v Praze, U hrušky č. 63, o vydání věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 47 C 184/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2023, č. j. 35 Co 34/2023-284, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 7. 12. 2020 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost vydat žalobci automobil tovární značky Renault R8, modrá metalíza, rok výroby 1964, VIN (výrobní číslo karosérie) XY (aktuální číslo XY), současné výrobní číslo motoru XY [dále též jen „předmětný automobil“]. Žalobu zdůvodnil tím, že existence (důvodnost) dluhu žalobce nebyla žalovanou nijak prokázána, dále namítal, že žalovaná nebyla oprávněna dne 9. 2. 2020 předmětný automobil zadržet, neboť „sporný dluh nebyl splatný“. Zadržení předmětného automobilu je tak dle žalobce v rozporu s ustanovením § 1395 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobce následně podáním ze dne 12. 5. 2022 sdělil soudu, že nahradil předmětný automobil dostatečnou jistotou, a to částkou ve výši 300 000 Kč, kterou složil na základě smlouvy o advokátní úschově dne 23. 3. 2022 do advokátní úschovy, čímž dle ustanovení § 1399 písm. d) občanského zákoníku zadržovací právo k příslušnému automobilu zaniklo. Dle žalobce otázka, zda je žalobce povinen zaplatit žalované doplatek za provedené práce, nemá význam pro rozhodnutí soudu v dané věci, jelikož to nic nemění na skutečnosti, že zadržovací právo zaniklo, neboť bylo v souladu s ustanovením § 1399 písm. d) občanského zákoníku nahrazeno jistotou převyšující celou požadovanou částku. 2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby ji soud v plném rozsahu zamítnul. Dle žalované byl žalobce po celou dobu renovace průběžně informován, průběžně souhlasil s vyúčtováním, popř. jej vzal na vědomí. Na výzvu žalobce uvedla žalovaná v dopisu ze dne 17. 12. 2019 stav splatné pohledávky. Na tuto výzvu žalobce reagoval ukončením spolupráce a vyzval k vydání předmětného automobilu s tím, že při předání bude žalobcem provedena prohlídka vozidla a bude rozhodnuto o úhradě částky vyčísleného doplatku. Žalovaná uplatnila zadržovací právo k příslušnému automobilu pro splatnou pohledávku ve výši 235 100 Kč z titulu prováděné renovace; pohledávka je dle žalované splatná na základě výzvy ze dne 17. 12. 2019. Z toho důvodu uplatnila zadržovací právo zákonně a oprávněně. K žalobcem tvrzenému zániku zadržovacího práva složením jistoty ve výši 300 000 Kč se žalovaná vyjádřila tak, že nejsou splněny podmínky pro zánik zadržovacího práva dle ustanovení § 1399 písm. d) občanského zákoníku, neboť je k zániku zadržovacího práva složením dostatečné jistoty nezbytný souhlas věřitele, kdy tento nesouhlasí. Žalovaná dále uvádí, že složená jistota není dostatečnou, neboť složená částka není v dispozici věřitele, není složena u nezávislé třetí osoby, nebyla ani akceptována dohoda na částečnou úhradu dluhu, dále že složená částka není dostatečná, když nezohledňuje případné náklady řízení vedeného soudem v Českých Budějovicích, sp. zn. 17 C 187/2021. 3. V průběhu řízení bylo zjištěno, že účastníci řízení vedou spor před Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 187/2021, v němž se žalovaná domáhá vůči žalobci zaplacení pohledávky ve výši 235 150 Kč s příslušenstvím. Obě procesní strany tuto skutečnost potvrdily a shodně navrhly, aby bylo řízení v této věci, z důvodu vedeného sporu o předmětnou pohledávku, přerušeno. Soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 5. 2021, č. j. 47 C 184/2020-95, řízení přerušil do pravomocného skončení řízení ve věci vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 C 187/2021, neboť dospěl k závěru, že v uvedeném řízení je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Poté, co žalobce přípisem ze dne 12. 5. 2022 soudu sdělil, že nahradil předmětný automobil dostatečnou jistotou, čímž dle ustanovení § 1399 písm. d) občanského zákoníku zadržovací právo k příslušnému automobilu zaniklo, a navrhl pokračování v řízení, soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 5. 2022, č. j. 47 C 184/2020-116, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2022, č. j. 35 C 219/2022-151, rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, neboť vzal za prokázané, že jsou splněny podmínky pro zánik zadržovacího práva, složenou jistotu je třeba považovat za dostatečnou a rozhodnutí ve věci sp. zn. 17 C 187/2021 u Okresního soudu v Českých Budějovicích již v řešené věci nemá význam, neboť zadržovací právo žalované zaniklo. 4. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 2. 11. 2022, č. j. 47 C 184/2020-236, uložil žalované povinnost vydat žalobci předmětný automobil (výrok I.), a povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 92 227 Kč k rukám zástupce žalobce (výrok II.). Soud prvního stupně shledal podmínky vzniku zadržovacího práva za splněné, neboť sice na základě znaleckého posudku dospěl k závěru, že celkové náklady žalované na renovaci, vč. dalších položek na náhradní díly a materiál, činí celkem částku 333 800,05 Kč a „žalobcem složená záloha ve výši 441 000 Kč se na základě těchto úvah jeví zcela způsobilou náklady žalované nahradit. Konečná výše je však věcí dokazování v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích sp. zn. 17 C 187/2021.“ Dále uvedl, že nelze zadržovacím právem zajistit pohledávku z titulu nákladů soudního řízení, neboť „v době uplatnění zadržovacího práva i v době rozhodování soudu v této věci takový dluh žalobce neexistoval“. Aniž by se dále zabýval zadržovacím právem zajištěnou pohledávkou, rozhodoval o zániku zadržovacího práva, které dle soudu prvního stupně zaniklo podle § 1399 písm. d) občanského zákoníku, neboť byla složena dostatečná jistota 300 000 Kč, která je i v případě úspěchu žalované v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích dostatečná. Způsob poskytnutí jistoty považoval soud prvního stupně za legitimní, byť byla složena u advokáta, který žalobce v nynějším řízení zastupuje, neboť není v rozporu se zákonem ani etickým kodexem pro výkon advokacie. Smlouva o advokátní úschově svědčí o důvěryhodné jistotě složené ve prospěch žalované, když výplata složené částky je přesně, určitě a srozumitelně dohodnuta. Nesouhlasil s námitkou žalované, že uplatněné zadržovací právo nemohlo bez souhlasu žalované zaniknout, neboť pokud § 1399 písm. b) občanského zákoníku předpokládá zánik zadržovací práva v případě, vzdá-li se věřitel zadržovacího práva jednostranně či ujednáním s vlastníkem zadržené věci, lze § 1399 písm. d) občanského zákoníku vyložit tak, že v tomto případě souhlas věřitele není třeba. Podle soudu prvního stupně tedy žalovaná předmětný automobil zadržuje neprávem a žaloba je ve smyslu § 1040 odst. 1 občanského zákoníku důvodná, proto jí v plném rozsahu vyhověl. 5. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 4. 2023, č. j. 35 Co 34/2023-284, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé změnil tak, že se zamítá žaloba s návrhem na vydání předmětného automobilu, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízní před soudy obou stupňů ve výši 83 312 Kč k rukám zástupce žalované (výrok II.), dále že je žalobce povinen nahradit České republice náklady řízení ve výši 3 500 Kč na účet soudu prvního stupně (výrok III.). Odvolací soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že „neměl důvod odchýlit se od skutkových zjištění soudu prvního stupně, ani od jeho právního závěru …, že v daném případě byly splněny podmínky vzniku zadržovacího práva ve smyslu § 1395 o. z., na které lze pro stručnost poukázat“, nesouhlasil však se závěrem soudu prvního stupně, „že by složením 300 000 Kč do soudní úschovy u advokáta Mgr. Michala Majchráka, Ph.D. došlo podle § 1399 písm. d) o.