21 Cdo 3016/2007 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3016/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobkyně PhDr. H. B., zastoupené advokátem, proti žalovanému H. m. P., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 78/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2007 č. j. 20 Co 527/2006-82, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II .Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.819,50 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. Odůvodnění: Dopisem ze dne 23.3.2005 žalovaný sdělil žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zákoníku práce. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že na základě usnesení R. h. m. P. ze dne 1.3.2005 k návrhu na stanovení počtu zaměstnanců h. m. P. v působnosti M. h. m. P. na rok 2005 rozhodl o organizační změně na odboru kultury M. h. m. P., v jejímž důsledku bylo s účinností od 1.4.2005 zrušeno pracovní místo \"Ředitelka odboru kultury\", a že nemá možnost žalobkyni dále zaměstnávat na základě pracovní smlouvy ani \"pro ni nemá jinou vhodnou práci\". Dopis byl žalobkyni doručen dne 25.3.2005. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že rozhodnutí o organizační změně, v důsledku kterého došlo ke zrušení jejího pracovního místa, je rozhodnutím \"účelovým, zaměřeným proti její osobě i dalším zaměstnancům odboru kultury\", když tato organizační změna \"systémově neodpovídá situaci u jiných krajských úřadů ani závěrům personálního auditu, který byl učiněn za účelem zefektivnění činnosti úřadu\", že před doručením výpovědi z pracovního poměru nebyla odvolána z funkce ředitelky odboru kultury \"tak, jak s tím počítá organizační řád M. h.m. P. a zákoník práce\", že výpověď z pracovního poměru byla vyhotovena dříve, než vůči ní byla ze strany žalovaného splněna nabídková povinnost, a že výpověď jí byla doručena ještě před uplynutím lhůty, která jí byla dána ke zvážení nabízeného jiného pracovního místa \"specialisty koncepce školství a dalšího vzdělávání v odboru školství MHMP\". Žalovaný měl k dispozici též další volná pracovní místa, která žalobkyni nenabídl. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20.9.2006 č.j. 27 C 78/2005-61 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 8.288,80 Kč k rukám advokáta JUDr. P. T. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že usnesením R. h.m. P. ze dne 1.3.2005 došlo s účinností ode dne 1.4.2005 ke zrušení odboru kultury M. h. m. P. a \"k delimitaci\" jeho činnosti do odboru památkové péče M. h. m. P., který byl \"zároveň přejmenován na odbor kultury, památkové péče a cestovního ruchu M. h. m. P.\", a že \"v návaznosti\" na toto usnesení bylo mimo jiné zrušeno \"místo ředitele odboru kultury\", které zastávala žalobkyně, a dovodil, že žalobkyně se v důsledku tohoto rozhodnutí stala pro žalovaného nadbytečnou zaměstnankyní a že proto byl výpovědní důvod podle ustanovení § 46 odst.1 písm.c) zákoníku práce naplněn, aniž by bylo významné, že před podáním výpovědi žalobkyně nebyla ze své funkce odvolána. V souvislosti s rozvázáním pracovního poměru žalovaný dopisem ze dne 23.3.2005 nabídl žalobkyni volné pracovní místo specialisty koncepce školství a dalšího vzdělávání v odboru školství M. h. m. P.; žalobkyně nabídku převzala dne 24.3.2005 a zároveň \"na ni písemně uvedla, že s ní nesouhlasí\". Podle soudu prvního stupně nešlo o práci, která by byla pro žalobkyni \"vhodná\", neboť pro její výkon bylo žalovaným stanoveno \"jako kvalifikační předpoklad\" vysokoškolské pedagogické či oborově obdobné vzdělání s vysokoškolským pedagogickým minimem, přičemž žalobkyně je absolventkou F. ž. UK a \"nesplňovala proto kvalifikační předpoklady s touto pracovní pozicí související\"; námitku žalovaného, že měl \"v úmyslu umožnit žalobkyni doplnit si pedagogické minimum\", soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že se \"již jedná o získání kvalifikace náročným způsobem, konkrétně absolvováním určité formy studia\", a že tedy \"s ohledem na ustálenou judikaturu se již o jinou vhodnou práci nejedná\". Žalovaný měl v době rozvázání pracovního poměru volné místo referenta agendy vozidel - technické průkazy, které žalobkyni nenabídl, ačkoliv pro výkon této práce splňovala veškeré stanovené předpoklady a požadavky. Protože žalovaný nesplnil vůči žalobkyni řádně tzv. nabídkovou povinnost podle ustanovení § 46 odst.2 zákoníku práce, je výpověď z pracovního poměru neplatným právním úkonem. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22.3.2007 č.j. 20 Co 527/2006-82 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.639,- Kč k rukám advokáta JUDr. P. T. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně a odmítl názor žalovaného o tom, že by \"pro účel řádného splnění nabídkové povinnosti ve smyslu § 46 odst.2 zákoníku práce mohl svůj kvalifikační požadavek, stanovený obecně pro pracovní místo specialisty koncepce školství a dalšího vzdělávání, modifikovat ve vztahu ke stávajícímu zaměstnanci\". Uvedl, že zaměstnavatel splní tzv. nabídkovou povinnost \"jen nabídkou takového volného pracovního místa, pro které splňuje zaměstnanec nejen předpoklady stanovené zvláštními předpisy, ale i požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon jeho práce\", neboť zaměstnanci \"nemůže být nabídnuto pracovní místo, ohledně něhož by byl dán jiný výpovědní důvod\", a \"nelze akceptovat postup, který zakládá nerovnost v posuzování požadavků nezbytných pro řádný výkon práce v závislosti na tom, zda jde o uchazeče o zaměstnání nebo o stávajícího zaměstnance\". Vzhledem k tomu, že žalobkyně není \"absolventkou VŠ pedagogického směru\", musela by podle odvolacího soudu, měla-li by splňovat kvalifikační předpoklady pro výkon nabídnuté práce, mít \"pedagogické minimum na vysokoškolské úrovni\", přičemž tuto podmínku zvláštní odborné způsobilosti by musela splnit, \"byť s časovým odstupem ve smyslu § 21 odst.1 zákona č. 312/2002 Sb.\". Pro žalobkyni by splnění těchto požadavků znamenalo \"další studium v oblasti, v níž nikdy nepracovala a nemá pro ni žádné vzdělání\"; jedná se proto \"o získání kvalifikace náročným způsobem, který nelze zahrnout pod předchozí průpravu\" ve smyslu ustanovení § 46 odst.2 zákoníku práce. Protože žalovaný nesplnil vůči žalobkyni tzv. nabídkovou povinnost, je rozsudek soudu prvního stupně správný. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že v projednávané věci bylo určující vyřešení právní otázky, zda zaměstnavatel \"má právo a možnost své jednou stanovené požadavky na výkon práce měnit či nikoliv, a pokud ano, v jakém rozsahu a jakým způsobem\", aniž by bylo významné, zda ke změně přistoupil ve vztahu ke stávajícím zaměstnancům nebo vůči těm, kteří se u něho ucházejí o zaměstnání. Podle žalovaného je třeba rozlišovat mezi kvalifikačními předpoklady, které jsou stanoveny právními předpisy, a požadavky, jež stanoví sám zaměstnavatel; může-li zaměstnavatel stanovit požadavky, které považuje za nezbytné pro řádný výkon práce, má právo je \"kdykoliv změnit, a to zejména v případech, kdy takovouto změnou není zasažena zásada rovnosti, jedná-li se o specifické pracovní místo\". Důvod, pro který zaměstnavatel může změnit své \"kvalifikační požadavky\", může spočívat též v tom, že \"má zájem na určitém pracovním místě zaměstnat osobu, která jím původně stanovené požadavky nesplňuje\", a to jak \"uchazeče o zaměstnání zvenčí\", tak i svého dosavadního zaměstnance, vůči němuž plní tzv. nabídkovou povinnost; zaměstnavatel může své požadavky změnit i konkludentně, a to \"i tím, že např. na určité pracovní místo přijme uchazeče zvenčí i přesto, že původně stanovené požadavky nesplňuje\", nebo \"stávajícímu zaměstnanci učiní nabídku takového pracovního místa, pro které původně stanovené požadavky nesplňoval\". Je přitom samozřejmé, že vůči svému zaměstnanci se ani v budoucnu nemůže dovolávat takových požadavků, od nichž dříve ustoupil nebo které ve vztahu k němu změnil. Přípustnost dovolání žalovaný dovozuje z ustanovení § 237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolaní žalovaného jako nepřípustné odmítl. Namítla, že je bezpředmětná otázka, zda zaměstnavatel může či nemůže změnit své jednou stanovené požadavky, neboť v projednávané věci žalovaný své požadavky ve vztahu k žalobkyni nezměnil, a to ani konkludentně. Žalovaný jí nikdy nesdělil, že by byl případně ochoten \"stanovené požadavky kvůli ní změnit\", a tvrzení