21 Cdo 3075/2010 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3075, 3076/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce JUDr. J. K., proti žalovanému Statutárnímu městu Pardubice, se sídlem magistrátu v Pardubicích, Pernštýnské náměstí č. 1, IČ 00274046, o neplatnost odvolání z funkce a o neplatnost výpovědi, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 44/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. července 2008 č. j. 23 Co 93/2008-418 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. února 2010 č. j. 23 Co 375/2009-822, takto: I. Rozsudek krajského soudu ze dne 22. července 2008 č. j. 23 Co 93/2008-418 ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23.10.2007 č.j. 6 C 44/2005-355 ve výroku II., se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. II. Rozsudek krajského soudu ze dne 18. února 2010 č. j. 23 Co 375/2009-822 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal určení, že jeho „odvolání z funkce vedoucího právního odboru schválené radou města Pardubice dne 20.7.2004, realizované písemným úkonem tajemníka ze dne 26. 7. 2004, je neplatné“, a že „výpověď daná žalobci žalovaným dne 20.9.2004, podle které měl pracovní poměr skončit k 31.12.2004, je neplatná a pracovní poměr trvá i po této době“. Žalobu odůvodnil tím, že odvolání vedoucího úředníka územního samosprávného celku je ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb. možné jedině pro porušení zákonem stanovených povinností. Dopisy ze dne 25.5.2004 a 17.6.2004 mu však tajemník vytýká nikoli porušení zákonem stanovených povinností, ale „profesní pochybení“, což však žalobce vyvrátil dopisy z 28.5.2004 a 2.7.2004. V materiálu pro jednání rady dne 20.7.2004 tajemník návrh na odvolání zdůvodňuje na základě těchto upozornění a dovolává se pak porušení ustanovení § 35 odst. 1 písm. b) zák. práce, § 74 zák. práce a § 16 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. a), b) zákona č. 312/2002 Sb., a dále porušení povinností stanovených organizačním řádem. Opět neuvedl konkrétní porušení zákonem stanovených povinností. Vzhledem k neplatnosti odvolání z funkce je pak neplatné i následné rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem z důvodů uvedených v ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) zák. práce pro nadbytečnost po odvolání z funkce. Navíc žalovaný nesplnil povinnost, kterou mu ukládá ustanovení § 65 odst. 3 zák. práce, tedy dohodnout další pracovní zařazení odpovídající kvalifikaci, popřípadě zařazení na jinou, vhodnou práci. Neplatnost odvolání z funkce vedoucího právního odboru i neplatnost výpovědi spatřoval žalobce dále v jednání tajemníka magistrátu, který mu vytýkal vysoký věk, vytýkal mu způsob plnění dalších úkolů, aniž by mu však dal předem pokyny, jak je má podle jeho názoru plnit, uložil mu pracovní úkol, který nebyl obsahem pracovní smlouvy, do jeho práce neoprávněně zasahoval, jiné pracovní uplatnění mu nabídl pouze formálně, a „všechno toto jednání bylo a je diskriminací, obtěžováním, je v rozporu s dobrými mravy“. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 7.6.2005 č.j. 6 C 44/2005-158 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 12.168,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokátky. Dospěl k závěru, že žalobce byl odvolán z funkce „nikoliv z jiných než v zákoně uvedených důvodů, a proto nebylo možno předmětný právní úkon považovat za právní úkon nedovolený“. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný splnil tzv. nabídkovou povinnost, neboť žalobci bylo nabídnuto místo vedoucího oddělení sociálních dávek odboru sociálních věcí a místo zaměstnance oddělení přestupků odboru vnitřních věcí. Posledně uvedené místo žalobce odmítl, a z výběrového řízení na místo vedoucího oddělení sociálních dávek byl z důvodu nesplnění podmínek výběrového řízení vyřazen. Nebylo naopak prokázáno, že by v rozhodném období žalovaný měl možnost zaměstnat žalobce v pracovních pozicích žalobcem uváděných. Vzhledem k tomu, že byly jinak splněny podmínky platné výpovědi, byla žaloba i v této části zamítnuta. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 15.6.2006 č.j. 23 Co 352/2005-211 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že měl nejprve vyřešit otázku, zda je dán naléhavý právní zájem (§ 80 písm. c/ o. s. ř.) u požadavku na určení neplatnosti odvolání z funkce, a že neuvedl, jakých porušení zákonem stanovených povinností podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb. se měl žalobce dopustit, nezabýval se tím, zda důvody tvrzené žalovaným naplňují předpoklady tohoto zákonného ustanovení, ani tím, zda se žalovaný těchto porušení dopustil. V tomto směru je tedy rozsudek soudu prvního stupně pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelný. Nebyly rovněž uvedeny důvody k tomu, zda byla „vyvrácena diskriminační námitka žalobce“. Okresní soud v Pardubicích poté rozsudkem ze dne 23.10.2007 č.j. 6 C 44/2005-355 „návrh na určení, že odvolání žalobce z funkce vedoucího právního odboru, schválené radou města Pardubic dne 20.7.2004, realizované písemným úkonem tajemníka ze dne 26.7.2004, je neplatné“, zamítl a rozhodl, že výpověď daná žalovaným žalobci dne 20.9.2004 je neplatná, a že pracovní poměr trvá i po této době, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Pardubicích 120,- Kč na náhradě nákladů řízení. Ve věci samé dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že žalobce se opakovaně dopouštěl méně závažných porušení zákonem stanovených povinností tak, jak bylo následně specifikováno v písemných upozorněních ze dne 25.5., 17.6. a 12.7.2004. Naopak nebylo prokázáno, „resp. v řízení provedenými důkazy vyšel najevo opak skutečností tvrzených žalobcem ohledně jeho diskriminace z důvodu věku“. Byla vyvrácena nejen přímá diskriminace, ale i diskriminace nepřímá, neboť nebylo zjištěno, že by žalovaný jako zaměstnavatel svým postupem žalobce znevýhodnil na základě rozlišování podle v zákoně vymezených diskriminačních důvodů. Porušení zákonem stanovených povinností a důvody tvrzené žalovaným v odvolání z funkce, byly prokázány a naplňují předpoklady ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný disponoval volným pracovním místem zaměstnance odboru sociálních věcí, a toto místo žalobci nenabídl s odůvodněním, že na stejném oddělení mu nabídl místo vedoucího. Volba zaměstnání, které bude nabídnuto, však nepřísluší zaměstnavateli, a je na zaměstnanci, aby vyhodnotil, zda místo i s nižší kvalifikací přijme či nikoli. Vzhledem k tomu „je možné již na základě tvrzení účastníků dospět k názoru, že žalovaný svou nabídkovou povinnost nesplnil“, a z tohoto důvodu je výpověď neplatná. K odvolání obou účastníků Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 22.7.2008 č.j. 23 Co 93/2008-418 rozsudek okresního soudu ve výroku, jímž byla určena neplatnost výpovědi, potvrdil, a v dalším tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil hmotně právní podmínku platnosti výpovědi, neboť nesplnil svou nabídkovou povinnost. Měl totiž nabídnout žalobci všechna místa s potřebnou kvalifikací, jakou má žalobce, případně i místa vyžadující kvalifikaci nižší, a poté bylo na žalobci, aby si z této úplné nabídky vybral. Teprve odmítl-li by nabízená pracovní místa, byl by splněn předpoklad neplatné výpovědi z pracovního poměru. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaný především neučinil žalobci nabídku volného místa zaměstnance sociálních dávek odboru sociálních věcí; námitka, že na toto místo bylo dne 14.7.2004 vyhlášeno výběrové řízení, a vyhlášením výběrového řízení bylo toto místo nabídnuto, není důvodná, neboť není povinností zaměstnance, aby předtím, než mu jeho zaměstnavatel dá výpověď z pracovního poměru, zjišťoval, zda bylo vyhlášeno nějaké výběrové řízení. Bylo-li žalobci nabídnuto místo vedoucího oddělení sociálních dávek odboru sociálních věcí, žalobce tuto nabídku přijal a přihlásil se do výběrového řízení. Jestliže byl z výběrového řízení vyřazen, pak „postup žalovaného nelze považovat za řádné splnění nabídkové povinnosti, neboť nelze požadovat po zaměstnanci, aby se zúčastnil výběrového řízení v době své pracovní neschopnosti“, rovněž vyřazení „pro nedodání výpisu z rejstříku trestů“ nelze považovat za správné, neboť žalobce byl u žalovaného do té doby zaměstnán a musel splňovat podmínku bezúhonnosti ve smyslu § 6 odst. 4 písm. b) zákona č. 312/2002 Sb. Druhé nabízené místo zaměstnance oddělení přestupků žalobce odmítl, avšak „stalo se tak v době, kdy měl zájem o místo vedoucího oddělení sociálních dávek, které by lépe odpovídalo jeho