21 Cdo 314/2021 — Nejvyšší soud

21 Cdo 314/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2021 Spisová značka:21 Cdo 314/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:21.CDO.314.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výpověď z pracovního poměru Doručování Poštovní služby Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.01.2018 § 73a odst. 2 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.01.2018 § 336 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.01.2018 § 334 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.01.2018 § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 314/2021-239 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce B. P., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Dominikem Brůhou, advokátem se sídlem v Praze 3, Koněvova č. 1107/54, proti žalované R. s. s. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 346/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2020, č. j. 30 Co 175/2020-189, takto: I. Dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. března 2020, č. j. 7 C 346/2018-159, ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá; v dalším se dovolání žalobce zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.413 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60. Odůvodnění: Dopisem ze dne 19. 1. 2018 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce, neboť dne 13. 12. 2017 byl žalobce odvolán z funkce ředitele právního odboru (dopis o odvolání z funkce poslala žalovaná žalobci prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, žalobce si však písemnost v zákonné lhůtě nevyzvedl, proto se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty, tj. 13. 12. 2017), o nabídku žalované na změnu dalšího pracovního zařazení žalobce neprojevil zájem a žalovaná nemá pro žalobce žádnou jinou vhodnou práci. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že mu nebylo řádně doručeno odvolání z vedoucího pracovního místa, neboť žalovaná je doručovala poštou, ač nic nebránilo osobnímu doručení, a provozovatel poštovních služeb žalobce neinformoval o pokusu o doručení písemnosti žalované, ani ho nepoučil o následcích jejího nepřevzetí. Protože nedošlo k platnému odvolání žalobce z vedoucího pracovního místa, nemohl tak být ani naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce ve spojení s § 73a odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla, že oznámení o odvolání z vedoucího pracovního místa bylo žalobci doručováno poštou z důvodu, že v dané době byl v pracovní neschopnosti a že adresa jeho trvalého bydliště, kde se zdržoval, je odlišná od sídla žalované. Zásilka byla žalobci řádně doručena fikcí ve smyslu § 336 odst. 4 zákoníku práce, neboť žalobce nebyl při doručování zastižen, byla uložena u provozovatele poštovních služeb, což bylo žalobci sděleno, a kdy a v jakou dobu si může zásilku vyzvednout a též byl poučen o následcích nepřevzetí zásilky. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 12. 3. 2020, č. j. 7 C 346/2018-159, žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru doručené dne 19. 1. 2018 zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 33.880,-Kč k rukám zástupce žalované. Dovodil, že žalobce pracoval u žalované jako vedoucí zaměstnanec - ředitel právního odboru, že žalovaná (její statutární orgán) rozhodla o odvolání žalobce z funkce dne 14. 11. 2017 (poté co mezi žalobcem a předsedou představenstva žalované proběhlo dne 9. 11. 2017 ústní jednání, při němž bylo žalobci sděleno, že bude odvolán z funkce), že o odvolání z funkce byl žalobce informován dopisem ze dne 24. 11. 2017, který žalovaná zaslala žalobci poštou na adresu jeho trvalého bydliště v XY, kde se žalobce po dobu pracovní neschopnosti (která trvala od 13. 11. 2017 do 3. 1. 2018) zdržoval a kde žalovaná nemá sídlo, ani organizační složku. Žalobce nebyl dne 27. 11. 2017 při doručování písemnosti zastižen, proto byla zásilka uložena na poště a žalobci byly ve schránce zanechány jednak výzva k vyzvednutí zásilky, která obsahovala informaci o tom, kdy a kde si lze zásilku vyzvednout a že je tak možno učinit do 12. 12. 2017, a dále oznámení a poučení, z něhož bylo patrné, že byla doručována písemnost podle § 334 a 336 zákoníku práce. Žalobce si zásilku v úložní době nevyzvedl, proto byla vrácena dne 13. 12. 2017 zpět žalované. Dne 4. 1. 2018 žalovaná předala na pracovišti žalobci nabídku volných pracovních míst, k níž se však žalobce nevyjádřil. Dne 19. 1. 2018 předala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru z důvodu jiných organizačních změn podle § 52 písm. c) zákoníku práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že písemnost o odvolání z funkce byla žalobci řádně doručena, že žalovaná nebyla povinna doručovat žalobci osobně, neboť žalobce byl v dané době v pracovní neschopnosti a nacházel se v XY, zatímco sídlo žalované je v Praze a žalovaná nemá v XY ani organizační složku. Žalobce měl v době pracovní neschopnosti povoleny vycházky, takže měl možnost si zásilku na poště vyzvednout. Ačkoliv na výzvě k vyzvednutí zásilky chyběl údaj o odesílateli a na oznámení a poučení nebylo uvedeno, kdy, kde a do jakého data si lze písemnost vyzvednout, žalobci se přesto dostalo náležitého poučení podle zákoníku práce, na tom nic nemění skutečnost, že potřebné informace byly obsaženy na dvou samostatných dokumentech. Žalobce byl u žalované celá léta zaměstnán jako právník na vedoucí pozici, přicházel do kontaktu i s případy z oblasti pracovního práva, a proto musel vědět, jakým způsobem se pracovněprávní dokument doručuje a jaké právní následky nastanou, když si zaměstnanec písemnost nevyzvedne, musel znát podobu poučení a výzev při doručování pošty. Žalobci muselo být jasné, že oba dokumenty patří k sobě, že si tedy pracovněprávní písemnost může vyzvednout na poště v časech uvedených a nejpozději do 12. 12. 2017. Protože si žalobce zásilku nevyzvedl, považuje se zásilka posledním dnem lhůty za doručenou, následujícím dnem 13. 12. 2017 pak došlo k odvolání žalobce z vedoucí funkce. Neakceptoval-li žalobce žádnou nabídku volné pracovní pozice od žalované, byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 6. 2020, č. j. 30 Co 175/2020-189, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Sokola. Dospěl k závěru, že podmínky pro doručování žalobci poštou byly splněny. Žalobci nebylo možné písemnost doručit prostřednictvím sítě elektronických komunikací, neboť žalobce neměl datovou schránku a s takovým způsobem doručení nedal souhlas. S ohledem na pracovní neschopnost žalobce pak nebylo možné ani přistoupit k doručení přímo na pracovišti, za případ, kdy je zaměstnanec pro zaměstnavatele nedosažitelný (kdy by nebylo osobní doručení možné), je třeba považovat i situaci, kdy žalobce byl v pracovní neschopnosti a nacházel se v místě svého bydliště, v obci, v níž žalovaná neměla své sídlo ani organizační jednotky (není možné dovozovat, že by právní úprava kladla na zaměstnavatele natolik nepřiměřenou zátěž, že by z něj činila „poštovního doručovatele“ a vyžadovala, aby zásilky zaměstnanci, který je v pracovní neschopnosti, osobně doručoval do jeho bydliště). Při poštovním doručování předmětné písemnosti žalobci byly dodrženy i všechny požadavky podle zákoníku práce. Písemnost byla poslána na poslední známou adresu bydliště žalobce, protože žalobce nebyl zastižen, byla písemnost uložena v provozovně pošty a žalobce byl vyzván k jejímu vyzvednutí, bylo mu rovněž sděleno, kde a kdy si může písemnost vyzvednout, a byl řádně poučen o následcích odmítnutí převzetí písemnosti nebo neposkytnutí součinnosti nezbytné k doručení. Porušení § 336 odst. 3 zákoníku práce nelze spatřovat ve skutečnosti, že písemné oznámení o neúspěšném doručení obsahující výzvu k vyzvednutí písemnosti a pouče