21 Cdo 3191/2011 – Nejvyšší soud

21 Cdo 3191/2011 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené JUDr. Daliborem Pluskalem, advokátem se sídlem v Trutnově, Horská č. 634, proti žalované K. R., podnikatelce s místem podnikání v Praze 6, Čs. armády č. 554/14, IČO 69315809, zastoupené Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická č. 4, o 147.818,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 7/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. února 2011 č.j. 35 Co 573/2010-141, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně) domáhala, aby jí žalovaná zaplatila 30.512,- Kč a 4.116,- EUR s úroky z prodlení "v zákonné výši z těchto částek" od 1.12.2006 do zaplacení. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 12.4.2006 uzavřela se žalovanou dohodu o pracovní činnosti, ve které se zavázala za odměnu ve výši 3.000,- Kč měsíčně vykonávat práce administrativního pracovníka v období od 12.4.2006 do 30.9.2006 s místem výkonu práce v Praze s tím, že může být vyslána na služební cestu do zahraničí. Téhož dne se žalovanou uzavřela rovněž "dodatek k dohodě o činnosti, týkající se vyslání zaměstnance na služební cestu", který obsahoval ujednání o tom, že žalobkyně bude vykonávat sezónní práci v campu UNION LIDO (Cavalino, Itálie) podle pokynů vedoucího provozu campu s tím, že jí bude "na služební cestě mj. zajištěna dieta při odpracování celého kalendářního měsíce v maximální výši 510 EUR měsíčně"; rozsah práce byl stanoven jako "údržba (úklid) bungalovů, stanů a karavanů, veškeré práce související s úklidem a provozem campu". Přestože v době od 12.4.2006 do 12.9.2006 žalobkyně odpracovala 1.130 hodin, tj. v průměru 52 hodin týdně, "mzda" jí byla vyplacena pouze za 20 hodin týdně a žalovaná jí dluží "mzdu" za 710 odpracovaných hodin ve výši 24.410,- Kč (34,38 Kč za hodinu), se zvýšením o 25% za práci přesčas ve výši 30.512,- Kč. Za 147 dnů trvání služební cesty v Itálii má dále žalobkyně nárok na stravné podle vyhlášky č. 473/2005 Sb. ve výši 45,- EUR denně; protože jí žalovaná poskytovala stravné ve výši 510,- EUR měsíčně (17,- EUR denně), přísluší žalobkyni doplatek ve výši 4.116,- EUR (117.306,- Kč). Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 21.6.2010 č.j. 19 C 7/2007-115 uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni 13.772,30 Kč a 3.950,30 EUR s úroky z prodlení ve výši a za dobu, jež rozvedl, zamítl žalobu co do další částky 16.739,70 Kč se "zákonným" úrokem z prodlení od 1.12.2006 do zaplacení a co do další částky 165,70 EUR se "zákonným" úrokem z prodlení od 1.12.2006 do zaplacení a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení žalobkyni k rukám advokáta JUDr. Dalibora Pluskala 39.673,- Kč a České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 6" 2.550,- Kč. Vycházeje ze zjištění, že žalobkyně vykonávala v době od 14.4.2006 do 12.9.2006 úklidové práce v campu UNION LIDO v Itálii, že rozsah pracovní doby činil 40 hodin týdně a že mezi žalobkyní a žalovanou byla dohodnuta "mzda" ve výši 3.000,- Kč měsíčně při rozsahu odpracované doby 20 hodin týdně a stravné ve výši 510,- EUR měsíčně, dospěl soud prvního stupně k závěru, že dohoda o pracovní činnosti uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne 12.4.2006 je pro rozpor s obsahem a účelem zákona neplatná, neboť žalobkyně vůbec nepracovala ve sjednaném místě výkonu práce (Praha), veškerou práci vykonávala jen v rámci pracovní cesty a nepracovala 20 hodin týdně, jak bylo uvedeno v dohodě o pracovní činnosti, ale 40 hodin týdně. Vzhledem k tomu, že mezi žalobkyní a žalovanou "došlo k dohodě o místu výkonu práce, druhu práce a dni nástupu do práce, tedy o všech náležitostech pracovní smlouvy", soud prvního stupně dále dovodil, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl pracovní poměr na dobu určitou do 30.9.2006, v jehož rámci byla žalobkyně vyslána k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Žalobkyně má proto nárok na doplatek mzdy za 404 hodin (z celkem odpracovaných 824 hodin jí žalovaná zaplatila mzdu pouze za 420 hodin) ve výši 13.772,30 Kč (34,09 Kč za hodinu) a na doplatek stravného podle zákona č. 119/1992 Sb. a vyhlášky č. 473/2005 Sb. ve výši 3.950,30 EUR (za 147 dnů po 45,- EUR žalobkyni náleželo stravné ve výši 6.435,- EUR a žalovaná jí zaplatila 2.484,70 EUR). K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.2.2011 č.j. 35 Co 573/2010-141 změnil rozsudek soudu prvního stupně v "napadeném vyhovujícím výroku o věci samé" tak, že zamítl žalobu "s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku 13.772,30 Kč s příslušenstvím a částku 3.950,30 EUR s příslušenstvím", a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 38.580,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 36.234,- Kč, vše k rukám advokáta Mgr. Viktora Pavlíka, a že žalobkyně je povinna zaplatit České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 6" na náhradě nákladů řízení 2.550,- Kč. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně na základě dohody o pracovní činnosti ze dne 12.4.2006 neodpracovala více než 20 hodin týdně, a dovodil, že dohoda o pracovní činnosti byla platně uzavřena v souladu s ustanovením § 237 odst. 2 zákoníku práce. Žalovaná zaplatila žalobkyni za vykonanou práci smluvenou odměnu a "nad rámec této částky žalobkyni nárok na další výplatu nevznikl". Žalobkyni podle odvolacího soudu nepřísluší ani stravné "nad rámec smluvního ujednání", neboť nebylo prokázáno, že odpracovala více hodin, než bylo smluveno. Nárok na stravné ve vyšší částce, než která byla žalobkyni žalovanou zaplacena, nelze "založit" na vyhlášce č. 473/2005 Sb., která upravuje nárok na stravné v cizí měně "spojený s pracovním poměrem"; v dohodě o pracovní činnosti lze stravné sjednat v nižší částce. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítala, že odvolací soud nesprávné posoudil dohodu o pracovní činnosti ze dne 12.4.2006 jako platný právní úkon, přestože neobsahovala ujednání o rozsahu pracovní doby a přestože sjednané práce neměly povahu prací podle ustanovení § 232 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyni přísluší doplatek stravného navíc i v případě posouzení vztahu mezi účastnicemi jako vztahu z dohody o pracovní činnosti, neboť v této dohodě lze sjednat poskytování cestovních náhrad s tím, že se "sjednané náhrady budou řídit zvláštními předpisy, v rámci nichž lze dohodnout jejich rozsah". Ujednání o stravném ve výši 510,- EUR měsíčně (17,- EUR denně) se podle dovolatelky "příčí dobrým mravům", neboť je to "o něco málo více než třetina toho, co ukládá zákon č 119/1992 Sb.", a "přihlédne-li se také k tomu, že odměna byla vyplácena pozadu a do České republiky". Žalobkyně dále odvolacímu soudu vytýkala, že nesprávně vyhodnotil výpovědi svědkyň K. S. a K. B., které se "konkrétně vyjadřovaly k rozsahu odpracovaných hodin", a výpověď svědka M. C., který "dosvědčil, že rozsah těchto prací je 8 hodin denně". Odvolací soud, aniž by "důvodně zpochybnil" svědkyně K. S. a K. B. a žalobkyni, se přiklonil k písemným přehledům odpracovaných hodin zpracovaných panem B., přestože "zástupce firmy" svědek M. C. uvedl, že "časová náročnost prací je 8 hodin denně". Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k tomu, že dohoda (smlouva), ze které žalobkyně dovozuje nároky uplatněné v žalobě, byla mezi účastnicemi uzavřena dne 12.4.2006 - podle zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 88/1968 Sb., č. 153/1969 Sb., č. 100/1970 Sb., č. 20/1975 Sb., č. 72/1982 Sb., č. 111/1984 Sb., č. 22/1985 Sb., č. 52/1987 Sb., č. 98/1987 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 3/1991 Sb., č. 297/1991 Sb., č. 231/1992 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 590/1992 Sb., č. 37/1993 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 287/1995 Sb., č. 138/1996 Sb., č. 167/1999 Sb., č. 225/1999 Sb., č. 29/2000 Sb., č. 155/2000 Sb., č. 220/2000 Sb., č. 238/2000 Sb., č. 257/2000 Sb., č. 258/2000 Sb., č. 177/2001 Sb., č. 6/2002 Sb., č. 202/2002 Sb., č. 311/2002 Sb., č. 312/2002 Sb., č. 274/2003 Sb., č. 46/2004 Sb.,