21 Cdo 3527/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3527/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2015 Spisová značka:21 Cdo 3527/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:21.CDO.3527.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Přípustnost dovolání Pracovněprávní vztahy Pracovní poměr Smlouva pracovní Výpověď z pracovního poměru Povinnosti zaměstnanců Dotčené předpisy:§ 243d písm. b) o. s. ř. § 63 odst. 1 písm. e) předpisu č. 311/2001Sb. § 68 odst. 1 písm. b) předpisu č. 311/2001Sb. § 157 předpisu č. 311/2001Sb. § 166 odst. 1 předpisu č. 311/2001Sb. § 77 předpisu č. 311/2001Sb. § 47 odst. 1 písm. a) předpisu č. 311/2001Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 8. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.9.2015III.ÚS 2740/15prof. JUDr. Jan Musil, CSc.zastaveno5.1.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3527/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D, v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené Mgr. Evou Bernadet, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 572/11, proti žalované Gestin Holding, a.s., se sídlem v Praze 1, Na Poříčí č. 1040, IČO 283 91 306, zastoupené JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem v Praze 1, Patnéřská č. 191/4, o neplatnost výpovědi a o určení, že pracovní poměr trvá, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 C 347/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. května 2013 č.j. 18 Co 181/2013-244, takto: I. Rozsudek městského soudu se mění takto: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. listopadu 2012 č.j. 42 C 347/2010-140 se mění tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalobkyni dopisem žalované ze dne 10. září 2010 je neplatná. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím i dovolacím částku 43.492,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Evy Bernadet, advokátky se sídlem v Praze 1, Ovocný trh č. 572/11. Odůvodnění: Dopisem ze dne 10.9.2010 žalovaná sdělila žalobkyni, že jí dává výpověď z pracovního poměru z důvodu závažného porušení pracovní disciplíny spočívajícího v neomluvené absenci v době od 1.9.2010 do 9.9.2010. Žalovaná téhož dne oznámila žalobkyni, že z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele jí zaměstnavatel není schopen nadále přidělovat práci podle pracovní smlouvy a nebude jí umožňovat přístup na pracoviště. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 10.9.2010 je neplatná a že její pracovní poměr u žalované trvá. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 1.12.2008 pracovala jako ředitelka hotelu Hilton Prague Old Town. Dne 21.12.2009 nastoupila na mateřskou dovolenou, na niž navázala pracovní neschopnost trvající do 31.8.2010, po jejímž ukončení byla připravena nastoupit zpět do zaměstnání. Výpovědní důvod podle názoru žalobkyně není dán, neboť jí bylo ze strany žalované sděleno, že její návrat na původní místo není možný, a proto do zaměstnání z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele dne 1.9.2010 nastoupit nemusela. Porušila-li případně pracovní povinnosti, není její jednání možné kvalifikovat jako zvlášť závažné porušení pracovní disciplíny. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14.11.2012 č.j. 42 C 347/2010-140 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 10.800,- Kč na náhradě nákladů řízení k rukám advokáta JUDr. Ladislava Smejkala. Na základě ujednání obou stran vycházel soud ze slovenského práva, tj. „ze slovenského zákoníku práce zák. č. 311/2001 Z.z. v platném znění“, a dospěl k závěru, že „výpovědí uplatněný důvod skončení pracovního poměru byl naplněn“. Vycházel ze zjištění, že žalobkyně se po ukončení mateřské dovolené a pracovní neschopnosti nedostavila dne 1.9.2010 do zaměstnání, ač svoji vůli nastoupit k tomuto dni na svou původní pracovní pozici deklarovala mimo jiné dopisem žalované ze dne 31.8.2010. Jako důvod své nepřítomnosti uvedla překážku v práci na straně zaměstnavatele a následně potřebu zajistit hlídání pro své nezletilé dítě. Sporná nebyla absence zaměstnankyně v zaměstnání, ale „její důvodnost či omluvitelnost, případně její zavinění ze strany žalobkyně a stupeň závažnosti takového jejího jednání“. Podle názoru soudu prvního stupně povinnost k nástupu do práce vzniká zaměstnanci automaticky skončením pracovní neschopnosti a zaměstnavatel tak nebyl povinen vyzývat žalobkyni k nástupu do práce. Žalobkyně neprokázala existenci překážky v práci na straně zaměstnavatele a z provedených důkazů nevyplynulo, že by žalobkyně neměla nadále pracovat ve své původní pozici či v souladu s pracovní smlouvou. S ohledem na skutečnost, že pro nepřítomnost žalobkyně v zaměstnání nebyl dán žádný omluvitelný důvod, a vzhledem k postavení žalobkyně jako vedoucího zaměstnance s vysokou mírou zodpovědnosti, je třeba porušení pracovní disciplíny neomluvenou absencí v trvání 7 dnů považovat za závažné porušení, a žaloba je proto nedůvodná. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29.5.2013 č.j. 18 Co 181/2013-244 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil rozsudek soudu prvního stupně „jen tak, že výše nákladů činí 14.520,- Kč“ a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 6.776,- Kč k rukám advokáta JUDr. Ladislava Smejkala. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že „nepřítomnost žalobkyně na pracovišti ve dnech 1.9.- 8.9.2010 byla její neomluvenou absencí“, neboť „neměla žádný omluvitelný důvod, pro který by se neměla a nemohla dostavit po ukončení její pracovní neschopnosti do zaměstnání“. Skutečnost, že žalobkyně neměla zajištěnou péči o své osmiměsíční dítě, podle názoru odvolacího soudu „svědčí jen o tom“, že se žalobkyně do zaměstnání „nehodlala vrátit, neboť jí žalovaná negarantovala opětovný návrat do funkce ředitelky hotelu Hilton Prague Old Town“. Jednalo se tak podle názoru odvolacího soudu o absenci úmyslnou a tedy i o zaviněné jednání ve vztahu k porušení pracovních povinností. Slovenský zákoník práce v ustanovení § 157 negarantuje zaměstnancům po ukončení mateřské dovolené automatický návrat do své původní pracovní pozice, ale počítá také s variantou, kdy tento návrat nebude možný z důvodů v zákoně specifikovaných. Žalobkyně byla povinna dostavit se do zaměstnání, do zaměstnání však nenastoupila, a tím se dopustila závažného porušení pracovních povinností, což opravňuje zaměstnavatele k výpovědi jak podle slovenského, tak podle českého právního řádu. K námitce žalobkyně, že při volbě práva byla uvedena v omyl, odvolací soud uvedl, že tato námitka není způsobilá vyvrátit závěr soudu prvního stupně o řádné volbě slovenského práva vzhledem k tomu, že z okolností nelze dovodit, že by se mohlo jednat o omyl podstatný. Odvolací soud vyslovil souhlas i se závěrem, že žalobkyně nikterak neprokázala příčinnou souvislost mezi tvrzenou diskriminací pro její pohlaví a mateřství, a skutečnostmi, které založily výpovědní důvod. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Nesouhlasí se závěrem soudu, že okolnost, že neměla zajištěnou péči o své malé dítě, svědčí o tom, že se do práce po ukončení mateřské dovolené a dočasné pracovní neschopnosti nehodlala vrátit. Za situace, kdy jí žalovaná „opakovaně sdělovala, že se nemůže vrátit na svoji původní pracovní pozici“, byla ve stavu nejistoty, zda s ní žalovaná bude vůbec v pracovním poměru pokračovat a neměla důvod si zajišťovat péči pro své nezletilé dítě. Žalobkyně je přesvědčená, že její absenci v zaměstnání nelze posuzovat jako neomluvenou a jako závažné porušení pracovní disciplíny již proto, že podle ustanovení § 157 slovenského zákoníku práce platného v době předání výpovědi žalobkyni je zaměstnavatel povinen zařadit zaměstnance po skončení mateřské či rodičovské dovolené na jejich původní pracovní pozici. Na jinou pozici odpovídající pracovní smlouvě jej může zařadit pouze, pokud se daná práce již nevykonává, či pracovní místo je zrušeno. Toto však neplatí o situaci žalobkyně. Žalovaná svým odmítavým postojem zařadit žalobkyni zpět na její původní pracoviště nesplnila svou zákonnou povinnost, a tímto jednáním došlo ke vzniku překážek v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 slovenského zákoníku práce, neboť žalovaná přestala žalobkyni přidělovat práci v rozporu s její pracovní smlouvou. Přestane-li zaměstnavatel přidělovat zam