21 Cdo 3849/2007 — Nejvyšší soud

21 Cdo 3849/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 8. 2008 Spisová značka:21 Cdo 3849/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:21.CDO.3849.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 46 odst. 1 písm. f) předpisu č. 65/1965Sb. § 12 odst. 1 písm. f) předpisu č. 553/1991Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 3849/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce O. Ch., zastoupeného advokátkou, proti žalovanému S. m. O., o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 266/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2007, č. j. 16 Co 100/2007-90, takto: I. Dovolání žalovaného se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 7. 9. 2006 (který žalobce převzal dne 8. 9. 2006) žalovaný sdělil žalobci, že mu dává „v souladu s ust. § 46 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/1965, zákoníku práce“ výpověď z pracovního poměru pro „opakované závažné porušení pracovní kázně“. Důvod k tomuto opatření spatřoval v tom, že při doplňování údajů do tabulky odeslaných „bodových přestupků“ o datu odeslání hlášení spáchání přestupků bylo zjištěno, že není doplněn údaj o odeslání přestupku evidovaného pod sp. zn.: SD 0981/06. Nahlédnutím do knihy Protokol událostí a programů D. a M. M. bylo dále zjištěno, že uvedený přestupek řešil dne 28. 7. 2006 žalobce. Údaje zapsané v knize Protokol událostí i v programech databáze MPO obsahovaly takové nedostatky, na základě kterých není možné identifikovat ani osobu přestupce, ani provést hlášení o přestupku příslušnému orgánu agendy řidičů. Tohoto jednání se žalobce dopustil přesto, že dne 19. 4. 2006 převzal upozornění na možnost výpovědi ze strany zaměstnavatele pro závažné porušení pracovní kázně, které žalovaný spatřoval v nedodržování standardních a oficiálních postupů ověřování totožnosti přestupců a vědomém vykazování činnosti, kterou prokazatelně nemohl vykonat. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že, i když jednání, vytknutých v dopise ze dne 18. 4. 2006, se dopustil, „neučinil to úmyslně ani ze zlé vůle někoho poškodit“. Při kontrole přestupce dne 28. 7. 2006 šlo o to, že přestupce byl ochoten pokutu zaplatit, proto žalobce zjistil jeho totožnost postupem podle zákona č. 553/1992 Sb. a do služebního záznamu sdělil takové údaje, podle kterých lze přestupce identifikovat („např. číslo cestovního pasu a RZ vozidla“). Připomněl, že je zaměstnancem žalovaného 10 let, že až do 22. 3. 2006 mu žádné nedostatky vytýkány nebyly a že jeho jednáním nevznikla újma ani žalovanému ani dotčeným občanům nebo veřejnosti. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 15. 2. 2007, č.j. 19 C 266/2006-76, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobce se jednáním uvedeným ve výpovědi z pracovního poměru dopustil soustavného méně závažného porušování pracovní kázně. Vycházel přitom z toho, že „je evidentní, že si práci ulehčoval, pokud si údaje o totožnosti osob bez občanských průkazů neověřil přes operátora na centrále a spolehl se jen na svou paměť, jak tomu bylo v případě dvou osob - bezdomovců, když vykázal kontrolované osoby, které prokazatelně v okamžiku kontroly byly zemřelé“, a z toho, že dne 28. 7. 2006 při zjišťování totožnosti přestupce - řidiče „zjistil údaje o jménu a příjmení z cestovního pasu či řidičského průkazu, ale i tento údaj nezjistil řádně, když se pravděpodobně nejednalo o osobu příjmením B., ale B., a údaj sdělený přestupcem o místě trvalého bydliště si neověřil vůbec“, ač zákon o obecní policii „v § 12 jednoznačně stanoví, co se rozumí prokázáním totožnosti, a sice kromě jména, příjmení, data narození též bydliště“. K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 5. 2007, č. j. 16 Co 100/2007-90, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že výpověď daná žalobci žalovanou dopisem ze dne 7. 9. 2006 je neplatná, a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku 21.635,- Kč k rukám advokátky. „Vzhledem k obsahu výpovědi se zaměřil na vytýkané porušení pracovní kázně ze dne 28. 7. 2006“. Vycházeje ze stejného skutkového stavu, jak jej zjistil soud prvního stupně, dovodil, že, jestliže žalovaný netvrdí, že by byl dán strážníkům jednoznačný pokyn, že v případě každého přestupku je nutno prokázat totožnost přestupce nejen jménem a datem narození, ale rovněž ověřeným bydlištěm této osoby, tak vzhledem k okolnostem případu, kdy bylo zjištěno jméno, příjmení, datum narození přestupce, a kdy přestupce souhlasil s uloženou blokovou pokutou a tuto zaplatil, nebyl již důvod ověřovat bydliště osoby. Míra spolehlivosti, z níž se zjištění provádí, byla totiž dostatečná a, neporušil-li žalobce výslovný pokyn v každém případě zjišťovat i adresu přestupce, žalobce neporušil pracovní kázeň tím, že v daném případě k údajům, které měl zjištěny, nezjišťoval adresu přestupce přes operační středisko MPO. Stejně tak chybu při přepisu příjmení přestupce nelze považovat za porušení pracovní kázně, ale o lidsky pochopitelný omyl. Žalobce si ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, vyložil vzhledem k okolnostem případu správně a, neexistoval-li jednoznačný pokyn vždy a za každých okolností zjišťovat kompletně totožnost, nemůže obstát závěr soudu prvního stupně, že žalobce porušil pracovní kázeň ve třech případech méně závažně; není tedy splněna podmínka dáni výpovědi pro soustavně méně závažné porušení pracovní kázně. V dovolání proti rozsudku odvolacího soudu žalovaný namítá, že všechna tři jednání žalobce (označená v dopise ze dne 18. 4. 2006 a ve výpovědi z pracovního poměru), při kterých nedodržel oficiální a standardní způsob ověřování totožnosti, měla stejný skutkový základ, a proto mu zaměstnavatel mohl dát platnou výpověď. Vytýká dále odvolacímu soudu, že věc nesprávně právně posoudil s ohledem na to, že míru spolehlivosti, s níž se zjištění totožnosti provádí podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů, neposoudil „ve spojitosti s povinností stanovené obecním policiím ust. § 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů“. Podle názoru dovolatele „zjištění (resp. zápis) nepřesných údajů žalobcem, které by byly správné, kdyby si je žalobce ověřil přes O. s. M. p. O., nenaplnilo dikci ust. § 12 odst. 1 zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, ve znění pozdějších předpisů“. Skutečnost, že M. p. O. nebyla schopna v důsledku nesprávně zjištěných nebo uvedených údajů o konkrétním přestupci ze strany žalobce dostát této zákonné povinnosti, zvyšuje intenzitu závažnosti jednání žalobce, který si byl nové právní úpravy provedené v zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, vědom, a pouze kvůli své nedbalosti nebo pohodlnosti nepostupoval v souladu se zákonem. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a aby mu věc vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Protože rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání a, je-li dovolání přípustné, lze přihlédnout též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (242 odst. 3 o. s. ř.), přezkoumal dovolací soud rozsudek odvolacího soudu především z důvodů uplatněných v dovolání žalobců. Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru daná dopisem ze dne 7. 9. 2006 doručeným žalobci dne 8. 9. 2006 (srov. § 364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce) – podle zákona č. 65/19