21 Cdo 4135/2010 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4135/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 2. 2012 Spisová značka:21 Cdo 4135/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:21.CDO.4135.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody zaměstnancem Dotčené předpisy:§ 172 předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 § 73 odst. 1 písm. c) předpisu č. 65/1965Sb. ve znění do 31.12.2006 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4135/2010 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Šmeral Brno a.s. se sídlem v Brně, Křenová č. 65c, IČO 46346139, zastoupeného JUDr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová č. 65a, proti žalovanému A. N., o 52.875,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 49 C 198/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2010 č.j. 15 Co 508/2008-138, takto: Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 52.875,- Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný u něj pracoval na základě pracovní smlouvy od 1.10.2003 do 6.8.2004 jako dělník-horizontkář na středisku č. 308. Dne 12.2.2004 žalovaný v odpolední směně obráběl dílec na horizontce WHN 13, přičemž pro další práci bylo nutné tento dílec, který byl pevně upnut na otočném stole a tento stůl přesahoval, otočit o 90°. Při otáčení stolu však žalovaný nedostatečně odhadl vzdálenost otočného stolu a stojanu horizontky, která byla od stolu vzdálena necelého půl metru, a dílcem narazil do stojanu horizontky. Tímto nárazem vznikla na stroji škoda, když došlo k povrchovému poškození dílce a stojanu horizontky, otáčecího stolu a mechaniky potřebné k otáčení stolu, na jehož opravu žalobce vynaložil celkem 96.662,- Kč. Protože žalovaný způsobil uvedenou škodu svým nedbalostním jednáním při plnění pracovního úkolu, je povinen ji žalobci nahradit, a to „dle § 179 odst. 2 zák. práce do výše částky rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného výdělku“, který „činil za rozhodné období 11.750,- Kč“. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27.10.2005 č.j. 49 C 198/2004-36 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 14.565,- Kč k rukám advokátky JUDr. Evy Novákové a že žalobce je povinen „doplatit soudní poplatek ve výši 5,- Kč na účet Městského soudu v Brně“. Soud prvního stupně po zjištění, že se žalovaný přes výzvu soudu podle ustanovení § 114b o.s.ř., která mu byla doručena společně se žalobou dne 25.7.2005, „v dané měsíční lhůtě k žalobě nevyjádřil“, a tudíž podle ustanovení § 114b odst. 5 o.s.ř. se má zato, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, rozhodl ve věci rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3). K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24.7.2006 č.j. 15 Co 271/2006-51 rozsudek soudu prvního stupně (vyjma nenapadeného výroku o soudním poplatku) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že jeho rozsudek pro uznání je pro nedostatky odůvodnění nepřezkoumatelný, a dále že přehlédl, že žalovaný podal ve věci vyjádření, z něhož vyplývá, že uplatněný nárok neuznává a jaké skutečnosti proti němu namítá, které „je třeba považovat za včasné“, neboť bylo soudu prvního stupně doručeno ve stanovené lhůtě, „a to přesto, že na něm byla omylem žalovaného uvedena nesprávně spisová značka“. Městský soud v Brně nato rozsudkem ze dne 29.5.2008 č.j. 49 C 198/2004-112 žalobě opět vyhověl a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 38.705,- Kč k rukám advokátky JUDr. Evy Novákové a že žalobce je povinen „doplatit soudní poplatek ve výši 5,- Kč“. Na základě provedeného dokazování dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný „zvolením chybného technologického postupu při své práci“ zavinil poškození stroje – horizontky WHN, když „špatně odhadl vzdálenost stojanu od obráběcího stolu“ a „nedal ho do patřičné vzdálenosti“ tak, aby „lišta, kterou obráběl, mohla kolem stojanu volně projít“. Tímto „chybným pracovním postupem“ žalovaný způsobil svým zaviněním žalobci škodu, spočívající ve vynaložených nákladech na opravu poškozeného stoje ve výši 96.662,- Kč. Protože žalovaný „neprokázal své tvrzení, že stroj byl vadný“, odpovídá podle názoru soudu prvního stupně za vzniklou škodu ve smyslu ustanovení § 172 odst. 1 zák. práce v plném rozsahu, avšak s ohledem na nedbalostní formu zavinění je povinen k její náhradě pouze do výše 4,5 násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu (§ 179 odst.2 zák. práce), tedy při průměrném „hrubém“ výdělku žalovaného 11.750,- Kč náleží žalobci požadovaných 52.875,- Kč. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23.2.2010 č.j. 15 Co 508/2008-138 rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé změnil tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů před soudy obou stupňů částku 2.120,- Kč. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně, že svůj závěr o tom, že „žalovaný zvolil chybný technologický postup pro obrábění dílce, neboť stojan neumístil do patřičné vzdálenosti tak, aby nemohl obrobek o stojan zavadit“, učinil, „aniž se zabýval tím, zda byl žalovaný řádně seznámen s obsluhou stoje, na kterém pracoval, konkrétně s horizontkou WHN 13“. Odvolací soud „z obsahu návodu k obsluze vodorovné vyvrtávačky VHN 13A mechanické části zjistil, že vzhledem k technické náročnosti stroje je bezpodmínečně nutné, aby se pracovníci, kteří přijdou do bezprostředního styku se strojem, důkladně s návodem k obsluze seznámili“, když „ovládání seřízení a umístění funkčních skupin nebo prvků se nachází v elektrické části návodu“. Proto s ohledem na ustanovení § 73 odst. 1 písm. c) a § 135 odst. 3 písm. a) zák. práce „má odvolací soud za to, že se žalovaný nemohl dopustit porušení povinnosti pracovněprávního charakteru, pokud řádným a prokazatelným způsobem nebyl s tímto návodem seznámen“. Za dané situace odvolací soud „zastává názor, že bez řádného a prokazatelného seznámení s návodem k obsluze tohoto stroje, není dostatečné pouhé ústní seznámení, případně zaškolení zaměstnance, který má tento stroj obsluhovat“, které se podle tvrzení žalobce dostalo žalovanému. Protože žalobce v řízení „netvrdil ani neprokazoval, že by žalovaný byl s tímto návodem řádně seznámen, tvrdil pouze, že jej měl dispozici“, nebyla podle názoru odvolacího soudu „splněna základní podmínka vzniku odpovědnosti zaměstnance za vznik škody“ a uplatněný nárok proto nemůže být opodstatněný. V dovolání proti tomuto rozsudku odvolacího soudu žalobce namítal, že si odvolací soud „přisvojil“ právo posuzovat technickou náročnost stroje, kterou „shledal jako vysokou“, a považoval „za bezpodmínečně nutné, aby se zaměstnanci důkladně seznámili s návodem k obsluze, aniž by uvedl, jakou konkrétní formou a na základě jakého právního předpisu se tak mělo stát“. Podle názoru dovolatele však posouzení skutkového stavu o technické náročnosti stroje „záviselo na odborných znalostech a bylo povinností soudu posoudit tyto okolnosti jen prostřednictvím odborného znaleckého posudku“. Zároveň odvolací soud neměl pominout rozhodné skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a které vyšly najevo mimo jiné z přednesů účastníků, zejména shodná tvrzení týkající se obsluhy stoje. Odvolací soud tak podle názoru dovolatele „aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, když úvahu o porušení povinnosti pracovně právního charakteru zúžil a vztáhl výhradně k povinnosti řádného a prokazatelného způsobu seznámení pracovníka s návodem k použití stroje“, ačkoli „zákoník práce ani jiný právní předpis konkrétní povinnost zaměstnavateli týkající se formy, obsahu ani četnosti a důkladnosti proškolení neukládají“. Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle usta­novení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř dovolání pří­pustné, přezkou­mal napadený měnící rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci – mimo jiné - zjištěno (správnost skutkových zjištění v to