21 Cdo 4689/2008 — Nejvyšší soud

21 Cdo 4689/2008 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 2. 2010 Spisová značka:21 Cdo 4689/2008 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.4689.2008.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Statutární orgán Vznik pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 27 předpisu č. 65/1965Sb. § 29 odst. 1 předpisu č. 65/1965Sb. § 240 odst. 3 předpisu č. 65/1965Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 2. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 4689/2008 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. L. P., zastoupeného advokátkou, proti žalované H. C. s.r.o., zastoupené advokátem, o neplatnost výpovědi a okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 6 C 123/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2008, č.j. 21 Co 143/2008-136, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Dopisem ze dne 1.3.2005 (podepsaným T. H. - společníkem žalované) žalovaná sdělila žalobci, že jej „z důvodu opatrnosti s okamžitou účinností odvolává z funkce ředitele společnosti H. C. s.r.o. a součastně s ním okamžitě zrušuje pracovní poměr pro zvlášť hrubé porušení pracovní kázně“. Důvod k uvedeným opatřením spatřovala v jednáních žalobce popsaných pod body 1 až 16 s tím, že, „nebudou-li shledány výše uvedené důvody dostatečné pro okamžité zrušení pracovního poměru, dává žalobci pro tytéž důvody výpověď z pracovního poměru“. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru a výpověď z pracovního poměru „dané žalobci listinou ze dne 1.3.2005“ jsou neplatné, a aby byla žalované uložena povinnost „platit žalobci po dobu 6 měsíců počínaje dnem 24.3.2005 náhradu mzdy ve výši 28.288,- Kč měsíčně“. Žalobu odůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval od 13.6.2001 ve funkci ředitele společnosti a současně od 13.12.2001 (po odvolání Ing. M. K.) vykonával funkci jednatele společnosti „tak, že činnosti se překrývaly“. Poté, co v prosinci 2004 došlo mezi žalobcem a panem Z., jednajícím za společníky žalované, „k názorovému rozkolu“, byl žalobce rozhodnutím společníků mimo valnou hromadu ze dne 4.1.2005 odvolán z funkce jednatele a žalovaná, přestože žalobce namítal neplatnost svého odvolání, přijala opatření, která znemožňovala žalobci přístup na pracoviště a výkon práce, a na návrh žalobce na rozvázání pracovního poměru dohodou reagovala dopisem ze dne 1.3.2005, ve kterém jednak odvolala žalobce z funkce ředitele, a jednak s ním okamžitě zrušila pracovní poměr a ze stejných důvodů mu dala výpověď. Podle názoru žalobce jsou však rozvazovací projevy vůle žalované obsažené v uvedené listině neplatné, neboť vytčená jednání žalobce „jsou co do svého obsahu nesrozumitelná a neurčitá dle § 55 zák. práce“, nejsou hrubým porušením pracovní kázně a „s ohledem na dobu, kdy mělo dojít k tvrzenému porušení pracovní kázně, i neúčinné s odkazem na ust. § 53 odst. 2 zák. práce“. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 13.9.2007, č.j. 6 C 123/2005-108 žalobě vyhověl, řízení o náhradu mzdy (z důvodu nezaplacení soudního poplatku) zastavil a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 29.462,50 Kč na účet advokátky. Z výsledků provedeného dokazování soud prvního stupně dovodil, že žalobce, který byl od 13.12.2001 jednatelem a statutárním orgánem žalované, „již několik měsíců předtím“ (než byl jako jednatel zapsán do obchodního rejstříku) „začal pro tuto společnost dnem 13.6.2001 vykonávat pracovní činnost jmenováním do funkce ředitele“. I když mezi účastníky „neexistuje žádná písemná forma o uzavření tohoto právního vztahu“, podle názoru soudu prvního stupně předloženými mzdovými listy žalobce „je prokázáno“, že činnost žalobce pro žalovanou „má po celou dobu všechny znaky pracovního poměru ve smyslu § 65 zák. práce a že tento pracovní poměr vznikl jmenováním a jeho obsah naplňovaly obě strany bez jakýchkoliv výhrad až do rozhodnutí společníků mimo valnou hromadu dne 4.1.2005“, kterým byl žalobce odvolán z funkce jednatele. Tím však pracovní poměr žalobce, který „byl založen jmenováním do funkce ředitele společnosti“, neskončil a žalovaná proto následně dopisem ze dne 1.3.2005 rozvázala se žalobcem pracovní poměr okamžitým zrušením a výpovědí, které odůvodnila „vyjmenovanými výtkami v činnosti žalobce“. Protože „po stránce formální je tento úkon žalované nesrozumitelný a neurčitý“, neboť „není zřejmé, zda jde o okamžité zrušení pracovního poměru či výpověď, a kromě výčtu vytýkaných pochybení, není konkrétně uvedeno, které žalovaná považuje za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“, dospěl soud prvního stupně k závěru, že se žalobce „právem domáhá neplatnosti skončení pracovního poměru způsobem, který použila žalovaná“. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.7.2008, č.j. 21 Co 143/2008-136 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně 7.700,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 11.600,- Kč, obojí k rukám advokáta. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že „žalobce pracoval pro žalovanou ode dne 13.6.2001, ode dne 13.12.2001 vykonával funkci jednatele a statutárního orgánu žalované, z níž byl rozhodnutím společníků mimo valnou hromadu dne 4.1.2005 odvolán“, a že „za činnost, kterou začal vykonávat 13.6.2001, mu byla poskytována odměna, jejíž výše se nezměnila ani po jmenování jednatelem“. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že „žalobce byl přijat do žalované společnosti za účelem, aby vykonával funkci jednatele této společnosti“, avšak tuto funkci „mohl oficiálně vykonávat“ až poté, co mu uplynula lhůta stanovená v ujednání o konkurenční doložce z předchozího zaměstnání (do té do mohl tuto funkci vykonávat „pouze neoficiálně“), odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně „hodnotil činnost žalobce pro žalovanou v období od 13.6.2001 do 13.12.2001 jako faktický pracovní poměr ve smyslu dosavadní judikatury“, pro který „neplatí ustanovení zákoníku práce o skončení pracovního poměru a který skončil jmenováním žalobce do funkce jednatele žalované“. Námitku žalobce, že došlo ke vzniku pracovního poměru konkludentně, odmítl s odůvodněním, že „podmínkou, aby právní úkon vznikl konkludentně je, aby obě strany byly s takovým právním úkonem srozuměny“. V daném případě však žalovaná přijala žalobce do funkce jednatele, kterou „pouze z důvodů na jeho straně nemohl v období od 13.6.2001 do 13.12.2001 vykonávat“, a proto listinu ze dne 13.6.2001, jíž se žalobce „pokusil sám sebe jmenovat do funkce ředitele žalované, aniž by v této době již byl jednatelem“, odvolací soud „hodnotil jako absolutně neplatný právní úkon“. Protože za tohoto stavu žalobce „nebyl v pracovním poměru u žalované“, nýbrž „všechny činnosti žalobce pro žalovanou spadaly pod funkci jednatele (po jeho zápisu do obchodního rejstříku „nedošlo ke změně, ale pouze k tomu, že byl též oprávněn zastupovat žalovanou navenek“), dospěl odvolací soud k závěru, že předmětné rozvázání pracovního poměru žalobce „je zcela bez významu“ a že žalobce „není ve věci aktivně věcně legitimován, neboť neplatnosti rozvázání pracovního poměru se může domáhat pouze zaměstnanec, tedy osoba, jejíž pracovní poměr vůči druhému účastníkovi řízení skutečně vznikl“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. S poukazem na judikaturu dovolacího soudu namítal, že se mu „jeví zcela neudržitelným“ právní závěr odvolacího soudu o tom, že mezi účastníky nedošlo ke vzniku pracovního poměru. Podle názoru dovolatele odvolací soud „nerespektuje objektivní zjištění soudu prvního stupně“, z nichž je zřejmé, že v daném případě „nastaly skutečnosti, s nimiž právní norma vznik pracovního poměru spojuje“, jestliže mezi účastníky „nebylo sporu o tom“, jaký druh práce má žalobce vykonávat, kde ji má vykonávat a od kdy ji má vykonávat (§ 68 ve spojení s § 29, § 32 a § 240 odst. 1, § 242 odst. 2 zák. práce)“. Provedeným dokazováním „bylo jednoznačně prokázáno“, že žalobce pro žalovanou vykonával od 13.6.2001 v pracovním poměru činnost ředitele žalované a od 13.12.2001, tedy po odchodu dosavadního jednatele Ing. M. K., započal vedle činnosti ředitele vykonávat i funkci jednatele žalované. Za tohoto stavu, kdy „práce žalobce jakožto ředitele nezahrnovala výkon činnosti statutárního orgánu“, nelze – jak k tomu „podle ustál