21 Cdo 496/2022 — Nejvyšší soud

21 Cdo 496/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 8. 2022 Spisová značka:21 Cdo 496/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:21.CDO.496.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Okamžité zrušení pracovního poměru Překážky v práci Náhrada mzdy Pracovní volno Dotčené předpisy:§ 4 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 29.07.2020 § 4a předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 29.07.2020 § 208 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 29.07.2020 § 209 předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 29.07.2020 § 346c předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 29.07.2020 § 346e předpisu č. 262/2006 Sb. ve znění do 29.07.2020 § 1 odst. 2 o. z. ve znění do 31.12.2020 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:15. 11. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2865/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 496/2022-136 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. P. t. a. t. a. se sídlem v XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října č. 184, proti žalovanému L. P., narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Michalem Janíkem, advokátem se sídlem v Příbrami, Pivovarská č. 15, o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 196/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2021, č. j. 23 Co 179/2021-111, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 413 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Janíka, advokáta se sídlem v Příbrami, Pivovarská č. 15. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 8. 9. 2020 žalovaný sdělil žalobci, že podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce okamžitě zrušuje pracovní poměr, založený pracovní smlouvou ze dne 1. 6. 2017 uzavřenou mezi žalovaným coby zaměstnancem a žalobcem coby zaměstnavatelem se sjednaným výkonem práce „řidič“ od 1. 6. 2017, z důvodu, že mu „zaměstnavatel nevyplatil do 15 dnů po uplynutí období splatnosti mzdy za měsíc červen 2020, červenec 2020 (částečné)“. 2. Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 5. 10. 2020 (doplněnou podáním ze dne 10. 12. 2020) domáhal určení, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Žalobu zdůvodnil tím, že celá situace vznikla v důsledku pandemie covidu-19, kdy byly v rámci přijatých opatření podstatně redukovány zájezdy, že nezanedbatelnou část příjmu žalovaného, který pracoval jako řidič zájezdové dopravy, představovaly cestovní náhrady, že vzhledem k tomu, že v důsledku pandemické situace žalobce neměl pro žalovaného práci, náležela mu pouze redukovaná náhrada mzdy, ale nikoli cestovní náhrady, že se proto žalovaný se žalobcem dohodl, že mu žalobce poskytne neplacené volno, přičemž v případě, že by pro něj měl žalobce práci a žalovaný nebyl vázán jinak, žalovaný by tuto práci vykonal. V době od 1. 2. 2020 byla dohoda o neplaceném volnu uzavřena v písemné podobě. Vzhledem k tomu, že pandemická situace se před začátkem letní sezóny neuklidňovala, dohodl se žalobce se žalovaným na dalším neplaceném volnu. Tato dohoda byla uzavřena ústně, za zaměstnavatele jednal s žalovaným osobně jednatel společnosti P. Š.. Žalobce se zároveň zavázal hradit za žalovaného sociální a zdravotní pojištění. Žalovaného nebylo možné po dobu 2-3 měsíců „donutit k tomu, aby přišel do kanceláře a podepsal fyzicky neplacené volno od 1. 6. 2020, neustále se vymlouval, že má brigádu, že je v zahraničí“. Když se žalovaný po několika telefonických urgencích dostavil dne 8. 9. 2020 na schůzku s P. Š., řekl, že neplacené volno nepodepíše. P. Š. mu tudíž sdělil, aby se zítra, tj. 9. 9. 2020, dostavil do kanceláře, že bude projíždět autobusy na parkovišti. Dne 9. 9. 2020 však bylo žalobci doručeno uvedené okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobce má za to, že žalovanému za měsíc červen 2020 nevznikl nárok na mzdu, neboť měl neplacené volno. Za měsíc červenec náležela žalovanému za odpracovanou dobu mzda ve výši 6 062 Kč a „nemocenská“ ve výši 5 869 Kč, které mu byly vyplaceny 15. 8. 2020. Žalovanému tedy byla řádně a včas mzda vyplacena jak za měsíc červen, tak za měsíc červenec. 3. Žalovaný popírá uzavření jakékoliv dohody s žalobcem, jejímž předmětem by mělo být neplacené volno v období kdykoli po datu 31. 5. 2020, a má za to, že takto žalobcem tvrzená dohoda o neplaceném volnu nesplňuje základní požadavky právního jednání zejména z pohledu určitosti a nelze k němu ve smyslu § 553 občanského zákoníku přihlížet. Žalovaný dále namítal, že institut neplaceného volna v pracovním právu neslouží k řešení překážek na straně zaměstnavatele, že na tyto případy dopadají ustanovení § 207 a 209 zákoníku práce s nárokem zaměstnance na náhradu mzdy, že tak mohou být neplatné i předchozí písemné dohody o neplaceném volnu žalovaného do 31. 5. 2020, a že žalobce uzavřením dohody o neplaceném volnu za tohoto stavu hodlal přenést své hospodářské riziko vzniklé v důsledku pandemické situace na žalovaného coby zaměstnance a na jeho úkor mu nepřiznat mzdové nároky, resp. nároky na náhradu mzdy pro překážky vzniklé na straně zaměstnavatele. I kdyby byla uzavřena „dostatečně určitá“ dohoda o neplaceném volnu, šlo by podle žalovaného o neplatné právní jednání z důvodu, že se „příčí dobrým mravům i odporuje zákonu“. 4. Okresní soud v Příbrami – poté, co Obvodní soud pro Prahu 10 usnesením ze dne 13. 10. 2020, č. j. 16 C 217/2020-14, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Okresnímu soudu v Příbrami jako místně příslušnému – rozsudkem ze dne 11. 5. 2021, č. j. 5 C 196/2020-81, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 18 940 Kč k rukám advokátky JUDr. Dagmar Říhové. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný neunesl důkazní břemeno při prokázání důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce (neprokázal, že by mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu, plat či náhradu mzdy do 15 dnů po uplynutí období splatnosti ve smyslu § 141 odst. 1 zákoníku práce). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že v rozhodném období žalobce zaplatil žalovanému mzdu za odpracovanou dobu tak, jak stanoví § 109 zákoníku práce. Dovodil, že zákoník práce nijak neupravuje formu a obsah dohody o pracovním volnu, které je poskytováno mimo zákonné důvody, že tedy záleží zcela na smluvních stranách, zda zvolí ústní, nebo písemnou formu, že „existenci ústní formy“ potvrdil jednatel žalobce i svědkyně A. V. a že tomu svědčí i skutečnost, že poskytováním neplaceného volna účastníci řešili pandemickou situaci, kdy žalobce neměl k dispozici práci pro řidiče pro dálkové zájezdy a žalovaný neměl zájem popojíždět autobusy tak, jak vyžadovalo udržování jejich technického stavu, a vše řešil prací v zahraničí. Poukazoval-li žalovaný na ustanovení § 580 občanského zákoníku, soud prvního stupně „uplatnění tohoto ustanovení občanského zákoníku shledal v neprospěch žalobce“, který se snaží okamžitým zrušením pracovního poměru uplatnit nároky podle § 56 odst. 2 zákoníku práce za situace, kterou žalobce žádným způsobem nezavinil, přičemž „nebylo prokázáno, že by jednal v rozporu se zájmy žalovaného“, naopak dohodou o neplaceném volnu „umožnil žalovanému od února do května dosahovat vyššího příjmu, než umožňuje § 207 a § 209 zákoníku práce, bez ohledu na to, že potřeboval řidiče, kteří by udržovali technický stav autobusů a popojížděli s nimi po parkovišti“. Soud prvního stupně tedy shledal okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné, neboť nebyl prokázán důvod tohoto okamžitého zrušení. 5. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2021, č. j. 23 Co 179/2021-111, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 8. 9. 2020 zamítá, a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 20 328 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 10 210 Kč, vše k rukám advokáta Mgr. Michala Janíka. Odvolací soud dovodil, že vzhledem k tomu, že účastníci si v pracovní smlouvě sjednali termín výplaty mzdy, a nikoliv termín splatnosti mzdy, byla v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 a 3 zákoníku práce mzda, popřípadě náhrada mzdy, za červen 2020 splatná nejpozději do 31. 7. 2020 a mzda (náhrada mzdy) za červenec 2020 nejpozději do 31. 8. 2020. Dal-li tedy žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru