21 Cdo 5088/2015 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5088/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2016 Spisová značka:21 Cdo 5088/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:21.CDO.5088.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Prekluze Lhůty Neplatnost právního úkonu Dohoda o rozvázání pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 49 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 72 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 330 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 333 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 29.12.2011 § 122 obč. zák. ve znění do 31.10.2011 § 113 obč. zák. ve znění do 31.10.2011 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 5. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5088/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně J. F., zastoupené Mgr. Ondřejem Ripelem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 857/18, proti žalované Městské části Praha 3 se sídlem úřadu městské části v Praze 3, Havlíčkovo náměstí č. 700/9, IČO 00063517, zastoupené Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod křížkem č. 428/4, o neplatnost dohody o rozvázání pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 17 C 128/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2015 č.j. 62 Co 3, 4/2015-144, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.300,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Roberta Tschöpla, advokáta se sídlem v Praze 4, Pod křížkem č. 428/4. Odůvodnění: Dohodou o rozvázání pracovního poměru ze dne 20.9.2011 se účastnice dohodly na rozvázání pracovního poměru s tím, že pracovní poměr skončí dnem 31.12.2011. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 6.9.2012 domáhala, aby bylo určeno, že uvedená dohoda o rozvázání pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnila zejména tím, že v době jejího uzavření "nebyla schopna posoudit následky svého jednání", neboť měla nádor na mozku, o kterém se dozvěděla až po podepsání dohody. V důsledku nádoru na mozku se v práci dopouštěla "fatálních chyb", které pravděpodobně vedly k rozhodnutí o ukončení jejího pracovního poměru. Žalobkyně uvedla, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu a věku je nemožné, aby si našla jinou práci, avšak pracovat chce a je připravena přijmout přeřazení na jinou práci, a že brzy dojde k ukončení její pracovní neschopnosti a zůstane jí jako příjem pouze částečný invalidní důchod. Žalovaná namítala, že pracovní poměr žalobkyně měl na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 20.9.2011 skončit dnem 31.12.2011, a že proto žalobkyně podala žalobu podle ustanovení § 72 zákoníku práce opožděně. Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 26.9.2014 č.j. 17 C 128/2012-85, doplněným rozsudkem ze dne 14.11.2014 č.j. 17 C 128/2012-96 a opraveným usnesením ze dne 19.1.2015 č.j. 17 C 128/2012-114, určil, že dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne 20.9.2011 je neplatná, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, že žalovaná je povinna zaplatit České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 3" soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč a že žalovaná je povinna zaplatit České republice "na účet Obvodního soudu pro Prahu 3" náhradu "nákladů znaleckého posudku" ve výši 53.402,- Kč. Soud prvního stupně došel k závěru, že žalobkyně podala žalobu včas, neboť dvouměsíční prekluzivní lhůta pro podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce začala žalobkyni běžet teprve po skončení pracovní neschopnosti a prekludovala se až dnem 23.11.2012. Kdyby totiž žalobkyni byla dána výpověď z pracovního poměru, což by zaměstnavatel nejspíš učinil, kdyby žalobkyně neuzavřela dohodu o rozvázání pracovního poměru, tak by jí podle ustanovení § 53 odst. 2 zákoníku práce zbývající část výpovědní doby uplynula až po skončení ochranné doby (pracovní poměr žalobkyně měl skončit v ochranné době). Opačný závěr, že lhůta k podání žaloby uplynula bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně nemohla pro pracovní neschopnost svá práva po určitou dobu vykonávat, by vedl k "extrémnímu nesouladu s principy spravedlnosti a rovného zacházení a požadavku na nemožné jednání", a proto soud prvního stupně dovodil, že na souzenou věc je namístě vztáhnout ustanovení § 332 a § 53 odst. 2 zákoníku práce. Soud prvního stupně uzavřel, že dohoda o rozvázání pracovního poměru je podle ustanovení § 38 odst. 2 občanského zákoníku neplatná, neboť žalobkyně trpěla v době právního úkonu (podepsání dohody o rozvázání pracovního poměru) duševní poruchou, která měla vliv na její schopnost posoudit následky svého jednání a ovládnout svou vůli. Příčinou duševní poruchy byl nerozpoznaný manifestující se nádor na mozku a nadužívání analgetik, kterými se žalobkyně snažila mírnit projevy (krutou bolest) nádoru na mozku, a která mohou při nadužívání vést ke změně rozhodování. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1.4.2015 č.j. 62 Co 3, 4/2015-144 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru dohodou ze dne 20.9.2011 zamítl, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že se žalované "poplatková povinnost" neukládá. Odvolací soud odmítl závěr soudu prvního stupně o tom, že by žaloba byla žalobkyní podána včas. Lhůta k podání žaloby podle § 72 zákoníku práce je propadnou (prekluzivní) lhůtou, u které je vyloučeno prominutí zmeškání lhůty a u které není možná analogie s úpravou stavení běhu lhůty podle ustanovení § 112 a § 113 občanského zákoníku, když zákoník práce ve znění účinném do 31.12.2011 připouštěl subsidiaritu občanského zákoníku jenom v případech, kdy to výslovně uvedl. V posuzovaném případě je při počítání času nutné postupovat podle § 333 odst. 1 zákoníku práce (ve znění účinném do 31.12.2011), podle něhož se počítání času řídí ustanovením § 122 občanského zákoníku. Protože podle ujednání stran v dohodě o rozvázání pracovního poměru ze dne 20.9.2011 měl pracovní poměr skončit dnem 31.12.2011, lhůta k podání žaloby začala běžet dne 1.1.2012 a skončila dne 29.2.2012; žalobkyně podala žalobu u soudu dne 6.9.2012 opožděně. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Uvedla, že již od roku 2009 měla zdravotní potíže (bolest hlavy, bolest šíje, zvracení, únava, změna chutí, nechutenství, neschopnost psát pravou rukou), u kterých se lékařům nedařilo nalézt příčinu. V době podpisu dohody o rozvázání pracovního poměru "užívala denně k utlumení bolesti až 6 tablet Ibuprofen 600 mg a až 6 tablet Tramalu 100 mg, což jsou léky, jejichž vedlejším účinkem při předávkování je mimo jiné zhoršený úsudek a schopnost rozhodování". Žalobkyně tedy v důsledku nadužívání analgetik nebyla v den uzavření dohody o ukončení pracovní poměru (dne 20.9.2011) schopna pochopit význam svého podpisu pod dohodou a uzavření dohody si ani nepamatovala. Dne 5.12.2011 žalobkyně "celkově zkolabovala", následně byla hospitalizovaná ve Fakultní nemocnici Vinohrady, kde prodělala dvě operace hlavy, při nichž bylo zjištěno, že má na mozku objemný tumor zadní jámy lební o velikosti 4x5x4 cm. Žalobkyně namítá, že na běh prekluzivní lhůty podle ustanovení § 72 zákoníku práce je v jejím případě možné analogicky použít pravidla týkající se běhu promlčecí lhůty tak, jak je to nyní upraveno v ustanovení § 654 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ve výše uvedeném "extrémním případě" žalobkyně došlo ke stavení lhůty k podání žaloby, proto jí lhůta začala běžet až po skončení pracovní neschopnosti a její žaloba tak byla podána včas. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl, eventuálně, v případě, že dovolací soud dospěje k závěru, že dovolání je proti napadenému rozhodnutí přípustné, aby dovolání žalobkyně zamítl. Žalovaná namítla, že dovolání žalobkyně je nepřípustné, neboť se nejedná o případ, kdy by napadené rozhodnutí záviselo na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 16.7.2003 sp. zn. 21 Cdo 25