21 Cdo 5096/2016 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5096/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 2. 2017 Spisová značka:21 Cdo 5096/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:21.CDO.5096.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 237 o. s. ř. § 241a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:5. 5. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5096/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky č. 946, proti žalované ŠKODA AUTO a. s. se sídlem v Mladé Boleslavi, tř. Václava Klementa č. 869, IČO 00177041, zastoupené Prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní č. 370/4, o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 20 C 194/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. června 2016, č. j. 23 Co 173/2016-231, takto: I. Dovolání žalované se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Aleše Tolnaye, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky č. 946. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 6. 2016, č. j. 23 Co 173/2016-231, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jeho závěr o tom, že žalobce se svým jednáním nedopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a že jeho projevy nebyly směřovány adresně vůči zaměstnavateli a neměly žádný konkrétní dopad na zájmy žalované, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci – kritiky zaměstnance na adresu odborové organizace zaměstnavatele nebo zaměstnavatele, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1236/2002 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 21 Cdo 560/2012, k otázce hodnocení stupně intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci a hledisek pro vymezení relativně neurčité hypotézy právní normy ustanovení § 52 písm. g) zákoníku práce srov. (ve vztahu k obsahově shodné dřívější právní úpravě) právní názory, uvedené např. v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. 6 Cdo 53/94, uveřejněného pod č. 7-8/1996 v časopise Práce a mzda, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1228/99, uveřejněného pod č. 21/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k výkladu ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005, uveřejněný pod č. 86/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (vztahující se k obsahově shodné dřívější právní úpravě ustanovení § 73 odst. 1 písm. d) zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce)] a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. V části, v níž dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. [zpochybňuje-li skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (že „žalobce svými články formou satiry v periodiku Škoulovácký odbojář reagoval na aktuální témata týdeníku odborové organizace Škodovácký odborář“, že „v daném případě, v příspěvku o letních dětských táborech, muselo být každému průměrnému rozumně uvažujícímu čtenáři jasné a srozumitelné, že se jedná o něco smyšleného a nevážného, nikoliv o vážně míněnou, reálnou informaci“), nesouhlasí-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, předestírá-li opačné skutkové závěry, na nichž buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci (že „žalobce se předmětným článkem dotkl zájmů žalované, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy žalované“, že „pro kritiku letních dětských táborů neexistoval žádný důvod“ a že „vazba na plnění pracovních úkolů není u zveřejňování příspěvků na sociálních sítích potřebná“)], dovolání trpí nedostatkem, pro který nelze v dovolacím řízení pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. února 2017 JUDr. Mojmír P u t n a předseda senátu