21 Cdo 5710/2017 — Nejvyšší soud

21 Cdo 5710/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2019 Spisová značka:21 Cdo 5710/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:21.CDO.5710.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Skončení pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. § 81 odst. 5 předpisu č. 131/2000Sb. § 68 odst. 2 písm. u) předpisu č. 131/2000Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:26. 5. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 5710/2017-216 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně V. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, Pplk. Sochora č. 740/34, proti žalovanému hlavnímu městu Praha se sídlem magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Helénská č. 1799/4, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 23 C 253/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2017 č. j. 62 Co 486/2016-173, takto: I. Dovolání žalobkyně proti výroku rozsudku městského soudu v části, ve které byl zčásti změněn a zčásti potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 28. ledna 2016 č. j. 23 C 253/2013-135 ve výroku o náhradě nákladů řízení a ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá. II. Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 20. 8. 2013 žalovaný sdělil žalobkyni, že dne 6. 8. 2013 ředitel Magistrátu hlavního města Prahy rozhodl o zrušení pracovního místa „daňová exekutorka“ v oddělení exekučním odboru daní, poplatků a cen Magistrátu hlavního města Prahy (kód pracovního místa 0010), a to s účinností od 1. 9. 2013. S ohledem na tuto skutečnost konstatoval nadbytečnost žalobkyně a podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce s žalobkyní rozvázal pracovní poměr výpovědí. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 17. 12. 2013 se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 20. 8. 2013 je neplatná. Žalobu zdůvodnila tím, že byla zaměstnankyní hlavního města Prahy, zařazenou do Magistrátu hlavního města Prahy (dále také jen „Magistrát“). Ačkoliv vůči zaměstnancům Magistrátu plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele podle ustanovení § 81 odst. 5 písm. a) zákona o hlavním městě Praze ředitel Magistrátu, nemůže ředitel rozhodovat o zřízení či zrušení pracovního místa v Magistrátu. Toto rozhodnutí na základě ustanovení § 68 odst. 2 písm. u) zákona o hlavním městě Praze náleží Radě hlavního města Prahy. Výpověď z pracovního poměru pro nadbytečnost však může konkrétnímu zaměstnanci dát již ředitel Magistrátu. V posuzovaném případě o zrušení pracovního místa „daňová exekutorka“ v Magistrátu rozhodl dne 6. 8. 2013 ředitel Magistrátu M. T., který k tomu podle přesvědčení žalobkyně nebyl oprávněn. Žalobkyně dále namítla, že s rozhodnutím zaměstnavatele o organizační změně nebyla nikdy seznámena; z textu výpovědi je pouze zřejmé, že toto opatření bylo přijato. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 29. 9. 2014 č. j. 23 C 253/2013-55 žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně výkladem ustanovení § 68 odst. 2 písm. u) zákona o hlavním městě Praze dovodil, že „Radě má být vyhrazeno rozhodovat pouze o celkovém počtu zaměstnanců zařazených do Magistrátu“, nikoliv však „rozhodování o počtu pracovních míst v jednotlivých odborech Magistrátu“. Řediteli Magistrátu „potom náleží v rámci takto stanovených obecných pravidel realizace jednotlivých dílčích kroků umožňující řádné fungování Magistrátu, mj. mu tedy náleží rozhodování o počtech zaměstnanců v jednotlivých odborech Magistrátu“, k čemuž ho také Rada hlavního města Prahy zmocnila v přijatém organizačním řádu Magistrátu. Ředitel Magistrátu proto „v souladu s touto svou pravomocí“ rozhodl o zrušení pracovního místa „daňová exekutorka“. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 4. 2015 č. j. 62 Co 73/2015-79 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že ředitel Magistrátu byl oprávněn učinit rozhodnutí o zrušení pracovního místa žalobkyně. Soudu prvního stupně však vytknul, že se nezabýval námitkami žalobkyně, podle kterých podpis ředitele Magistrátu M. T. na listině o vydání organizačního opatření není jeho pravým podpisem, na místo žalobkyně byla přijata nová zaměstnankyně (daňová exekutorka R. M.) a agendu daňových exekucí vykonávají i další noví zaměstnanci. Obvodní soud pro Prahu 1 následně rozsudkem ze dne 28. 1. 2016 č. j. 23 C 253/2013-135 žalobu zamítl a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů řízení 40 656 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze svých předchozích skutkových zjištění, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 29. 7. 2008 (změněné dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne 27. 10. 2010) na pozici „daňové exekutorky“ se zařazením v exekučním oddělení odboru daní, poplatků a cen Magistrátu hlavního města Prahy, že na základě návrhu ředitelky odboru daní a poplatků ze dne 1. 8. 2013 ředitel Magistrátu dne 6. 8. 2013 rozhodl o zrušení dvou pracovních míst v exekučním oddělení označených kódy 007 (správně 0007) a 010 (správně 0010), které bylo pracovním místem žalobkyně, a že s tímto organizačním opatřením byla žalobkyně seznámena ve výpovědi z pracovního poměru, která jí byla doručena dne 26. 8. 2013. Po doplnění dokazování vzal za prokázané, že podpis na organizačním opatření ze dne 6. 8. 2013 je pravým podpisem ředitele Magistrátu T. a že na pracovní místo žalobkyně nebyla přijata R. M. [která zastávala druhé zrušené pracovní místo označené kódem 007 (správně 0007), výpověď z pracovního poměru jí však byla z důvodu její pracovní neschopnosti doručena až 3. 12. 2013, kdy se u žalovaného mezitím uvolnilo pracovní místo označené kódem 008 (správně 0008), zastávané daňovým exekutorem Z. K., které jí bylo nabídnuto] ani J. M., který byl přijat na pracovní místo „metodik – daňový exekutor“, jehož pracovní náplň je jiná, než je pracovní náplň na pracovním místě „daňový exekutor“. Soud prvního stupně proto znovu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně učinil ředitel Magistrátu, který byl na základě zmocnění Rady hlavního města Prahy oprávněn rozhodovat o počtech zaměstnanců v jednotlivých odborech Magistrátu (ze zmocnění přitom nevyplývá, že by k takovému opatření byl oprávněn pouze tehdy, pokud by nezasahoval do celkového počtu pracovních míst na Magistrátu); celkový počet pracovních míst se po přijetí organizačního opatření podle skutkových zjištění ani nezměnil. Výpověď daná žalobkyni podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce je tak platná. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 3. 2017 č. j. 62 Co 486/2016-173 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení změnil jen tak, že výše nákladů činí 3 600 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek potvrdil, a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč. Protože forma rozhodnutí o organizační změně není zákonem předepsána, odvolací soud se zabývá pouze tím, zda takové rozhodnutí bylo skutečně přijato a zda je učinil ten, kdo k tomu byl oprávněn. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně se ztotožnil s jeho závěrem o tom, že pracovní místo daňového exekutora pod kódovým označením 010 (správně 0010), které zastávala v exekučním oddělení žalobkyně, bylo [spolu s pracovním místem pod kódovým označením 007 (správně 0007) zastávaným zaměstnankyní R. M.] v důsledku organizačního opatření zaměstnavatele ze dne 6. 8. 2013 (se kterým byla žalobkyně řádně seznámena ve výpovědi z pracovního poměru) zrušeno; odkázal přitom na své předchozí závěry, podle kterých ředitel Magistrátu byl oprávněn učinit rozhodnutí o zrušení pracovního místa žalobkyně (Rada hlavního města Prahy organizačním řádem Magistrátu hlavního města Prahy zmocnila ředitele Magistrátu k tomu, aby rozhodoval o počtech zaměstnanců v jednotlivých odborech Magistrátu, a podle § 68 odst. 2 písm. f) zákona o hlavním městě Praze tak na něj přenesla část své pravomoci, v rozhodné době tedy byla „pravomoc k rozhodování o počtu