21 Cdo 752/2013 — Nejvyšší soud

21 Cdo 752/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 12. 2014 Spisová značka:21 Cdo 752/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.752.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pracovněprávní vztahy Přípustnost dovolání Výpověď z pracovního poměru Zavinění Způsobilost k právním úkonům Dotčené předpisy:§ 52 písm. g) předpisu č. 262/2006Sb. § 301 předpisu č. 262/2006Sb. § 302 předpisu č. 262/2006Sb. § 9 obč. zák. § 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 2. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 752/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce MUDr. P. S., zastoupeného JUDr. Josefem Podhorským, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 102, proti žalované Nemocnici Rudolfa a Stefanie Benešov, a.s., nemocnici Středočeského kraje se sídlem v Benešově, Máchova č. 400, IČO 272 53 236, zastoupené JUDr. Michaelou Burdovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Vodičkova č. 699/28, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 8 C 58/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. září 2012 č. j. 23 Co 143/2012-264, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 7. prosince 2011 č.j. 8 C 58/2010-167 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Benešově k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 25.3.2010 (doručeným žalobci dne 29.3.2010) žalovaná sdělila žalobci, že s ním rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala žalovaná v tom, že žalobce porušil ustanovení § 23 odst. 1 a 2, § 55 odst. 1, § 67b odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, § 1 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 385/2006 Sb., § 38 odst. 1 zákoníku práce, ustanovení § 9 odst. 6 písm. a) a b) pracovní smlouvy. V uvedeném dopise žalovaná uvádí, že žalobce se dopustil závažného porušení povinností vyplývajících z právních přepisů vztahujících se k jím vykonávané práci konkrétně tím, že 1) dne 24.2.2010 nepravdivě informoval matku nezletilé pacientky, že její dceru vede na rentgenové vyšetření, zatímco ji odvedl do své pracovny, kde „prováděl vyšetření“, které nezletilá interpretovala jako pohlavní zneužívání a sexuální obtěžování, 2) v rozporu se zákonnými povinnostmi lékaře nezletilou pacientku, ani její matku neinformoval, jaké vyšetření bude provádět, z jakých důvodů a jak bude toto vyšetření probíhat a nevyžádal si k němu souhlas; s ohledem na skutečnost, že se jednalo o vyšetření u zubního lékaře nestandardní, provedené v nestandardním prostředí, bylo třeba matce i nezletilé pacientce zvláště citlivě vysvětlit, proč má být provedeno a jak bude probíhat, 3) o průběhu a výsledku vyšetření neprovedl záznam do zdravotnické dokumentace pacientky, 4) poté, co matka nezletilé pacientky záležitost oznámila vedení nemocnice, opakovaně uvedl svému zaměstnavateli v rozporu s ustanovením § 38 odst. 1 zák. práce a článkem 9 odst. 6 pracovní smlouvy nepravdivé údaje. Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru ze dne 25.3.2010 je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že se „ve výpovědi popsaného jednání nedopustil“ a že „(pokud by bylo takové jednání prokázáno, což žalobce považuje za nemožné) se nejedná v žádném případě o jednání takové závažnosti, aby mohlo být kvalifikováno podle § 52 písm. g) zák. práce.“ Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 11.8.2010 č.j. 8 C 58/2010-65 určil, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci přípisem žalované ze dne 25.3.2010 je neplatná a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.080,- Kč k rukám advokáta JUDr. Josefa Podhorského. Dospěl k závěru, že porušení právních předpisů, které žalovaná ve výpovědi žalobci vytýká „nemůže mít intenzitu, která by opravňovala žalovanou k výpovědi z pracovního poměru dle § 52 písm. g)“ zák. práce a z toho důvodu se soud nezabýval a neprokazoval, zda vůbec k tvrzenému skutku došlo tak, jak jej popisuje žalovaná, tedy zda žalobce ošetřoval nezletilou v nepřítomnosti matky, neprovedl o tom záznam do spisu a posléze o způsobu tohoto vyšetření lhal svému nadřízenému. I kdyby se tak stalo, nemohlo být toto porušení tak intenzivní, aby došlo k výpovědi z pracovního poměru. K odvolání žalované Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11.1.2011, č.j. 23 Co 452/2010-107 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že by jednáním popsaným ve výpovědi z pracovního poměru ze dne 25.3.2010 nebylo možno porušit povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci lékaře takovou intenzitou, která by odůvodňovala výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. S tímto závěrem by bylo možno souhlasit v případě výtky týkající se neprovedení záznamu o provedeném vyšetření ve zdravotní dokumentaci pacientky a v případě nepravdivého informování žalované v průběhu prošetřování oznámení matky nezletilé, že pacientka byla sexuálně obtěžována a zneužita (ad 3 a 4). Naproti tomu nedostatečné či dokonce nepravdivé informování matky nezletilé pacientky o dalším postupu vyšetření a provedení jakéhokoliv nestandardního vyšetření nezletilé pacientky v nestandardním prostředí bez předchozího informování o souhlasu její zákonné zástupkyně a bez přítomnosti dalších osob (ad. 1 a 2), by bylo možno považovat za natolik závažné jednání, které by, bylo-li by prokázáno, bylo způsobilé odůvodnit výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně, aby provedl „dokazování k prokázání, zda popř. do jaké míry se žalobce vytýkaného jednání dopustil, zda a jaké právní předpisy tím porušil a v jaké intenzitě“, a v této souvislosti aby posoudil, „jaké důsledky mělo jednání žalobce pro žalovanou a zda postup, který vůči žalobci přijala, byl v dané situaci adekvátní“. Okresní soud v Benešově poté rozsudkem ze dne 7.12.2011 č.j. 8 C 58/2010-167 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 10.916,- Kč k rukám advokátky JUDr. Michaely Burdové. Dospěl k závěru, že žalobce se „nedopustil jednání uvedeného pod bodem 1 výpovědi, tedy, že nepravdivě informoval matku nezletilé pacientky“, neboť bylo prokázáno, že žalobce v rozporu se zákonnými povinnostmi lékaře nezletilou pacientku ani její matku „neinformoval o tom, jaké vyšetření bude provádět, z jakých důvodů, ani jak bude probíhat a s tímto zdravotním výkonem si rovněž nevyžádal jejich souhlas“. Soud konstatoval, že celou událost, od vstupu do ordinace po definitivní odchod z ordinace je nutné posuzovat jako lékařské ošetření a žalobce byl také povinen po celou dobu ošetření dodržovat předpisy upravující poskytování lékařské péče. Pokud tak lékař neučinil, svůj postup nezletilé a zejména její matce předem řádně nevysvětlil a nevyžádal si s tímto postupem její souhlas, „lze toto jednání žalobce považovat za hrubě nedbalý postup lékaře při ošetření pacienta, které soud hodnotí jako závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, kdy žalobce porušil ustanovení § 23 a 55 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu“. Žalobce rovněž porušil povinnosti stanovené pracovní smlouvou, kdy se zavázal zdržet jednání, které by mohlo mít pro zaměstnavatele škodlivé následky a „jako zkušený lékař si musel být vědom“, že odvedení nezletilé pacientky bez souhlasu a přítomnosti zákonného zástupce může takové následky způsobit. V jednání žalobce uvedeném pod bodem 2 výpovědi tak soud shledal důvody pro výpověď podle ustanovení § 52 písm. g) zák. práce. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.9.2012 č.j. 23 Co 143/2012-264 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 8.700,- Kč. Odvolací soud doplnil dokazování a ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, přičemž vzal za prokázané, že po standardním zubařském vyšetření žalovaný nezletilou pacientku odvedl mimo ordinaci, aniž by jí či její přítomné matce vysvětlil, kam a za jakým účelem ji odvádí a strávil s ní určitou dobu bez přítomnosti dalších osob ve svém lékařském p