21 Cdo 786/2023 — Nejvyšší soud

21 Cdo 786/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 4. 2024 Spisová značka:21 Cdo 786/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:21.CDO.786.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Výpověď z pracovního poměru Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 52 písm. c) předpisu č. 262/2006 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 21 Cdo 786/2023-134 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně H. G., zastoupené Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým, advokátem se sídlem v Praze 1, Na příkopě č. 857/18, proti žalované Charitě Most se sídlem v Mostě, Františka Malíka č. 956/16a, IČO 70828920, zastoupené Mgr. Liou Bánoci, advokátkou se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka č. 2006/16, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 76/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. října 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Liy Bánoci, advokátky se sídlem v Teplicích, J. V. Sládka č. 2006/16. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 26. 10. 2020, který žalobkyně převzala dne 26. 10. 2020, žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníku práce pro nadbytečnost. 2. Žalobou podanou dne 26. 2. 2021 u Okresního soudu v Mostě se žalobkyně domáhala, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 10. 2020 je neplatné. Žalobu odůvodnila tím, že pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2005 na pozici „sociální pracovník“ na dobu určitou do 31. 12. 2005, že doba pracovní smlouvy byla opakovaně prodlužována, naposledy dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 29. 12. 2006, kdy došlo k prodloužení na dobu neurčitou. Dodatkem k pracovní smlouvě ze dne 1. 7. 2008 došlo ke změně pracovní pozice na „pracovník v sociálních službách“. Uvedla, že s výpovědí nesouhlasí, že pro ni nebyly splněny důvody a že trvá na dalším zaměstnávání. Podáním ze dne 3. 9. 2021 žalobu doplnila tak, že výpověď považuje za diskriminaci, že nebyla seznámena s žádným rozhodnutím o organizační změně ani s jeho obsahem, že skutečným důvodem je vyšší věk žalobkyně, neboť při předávání výpovědi ji F. sdělila, že „již není nejmladší“. V textu výpovědi není žádná zmínka o organizačním rozhodnutí, ani o jeho obsahu. Bylo-li rozhodnutí o organizační změně přijato v srpnu 2020, co potom žalovaná projednávala na svých poradách 7. 10. a 6. 12. 2020. Žalobkyně se nestala nadbytečnou, neboť její práce byla pro žalovanou nadále potřebná. 3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že žalobkyně byla zaměstnána na pozici „pracovník v sociálních službách projektu Terénní programy Most“, že žalovaná (ředitelka žalované) rozhodla o organizační změně v srpnu 2020, že tato změna byla projednána na poradách vedení žalované dne 7. 10. a 16. 12. 2020 a že organizační změna spočívala ve snížení počtu pracovních míst pracovníků v projektu Terénní programy Most z 5 na 3, a to od 1. 1. 2021. Organizační změna odpovídala rozhodnutí o poskytnutí dotace z Operačního programu zaměstnanost, která byla poskytnuta žalované na 2 pracovní místa do 31. 12. 2020 (rozhodnutí o registraci sociálních služeb ze dne 28. 7. 2017, kde je uveden počet pracovníků v terénních programech 5, a dále rozhodnutí o změně ze dne 30. 12. 2020, kde je snížen počet zaměstnanců na 3). Žalobkyně se tak stala od 1. 1. 2021 nadbytečnou, o plánované změně byla informována na poradě realizačního týmu konané dne 31. 8. 2020. Výběr žalobkyně nebyl diskriminační z důvodu jejího věku, žalobkyně nesplňovala odbornou způsobilost sociálního pracovníka. 4. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 19. 1. 2022, č. j. 13 C 76/2021-73, žalobu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 25 200 Kč. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalobkyně pracovala u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 1. 2005 na dobu určitou do 31. 12. 2005 na pozici „sociální pracovník“, dne 31. 12. 2005 byl dodatkem její pracovní poměr prodloužen do 31. 8. 2006, dodatkem ze dne 1. 9. 2006 byl pracovní poměr prodloužen do 31. 12. 2006, dodatkem ze dne 29. 12. 2006 byl změněn pracovní poměr na dobu neurčitou, dodatkem ze dne 1. 7. 2008 byla změněna pracovní pozice žalobkyně na „pracovník v sociálních službách“ a dodatkem ze dne 1. 9. 2015 byla změněna pracovní pozice žalobkyně na „pracovník v sociálních službách projektu Terénní programy Most“. Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 28. 7. 2017 byl počet zaměstnanců v „terénních programech“ stanoven na 5, rozhodnutí o poskytnutí dotace se týkalo i „Terénních programů Most“ a dotace byla časově omezena do 31. 12. 2020. Rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 30. 12. 2020 byl počet zaměstnanců v „terénních programech“ snížen na 3, o organizační změně bylo u žalované rozhodnuto ředitelkou žalované v srpnu 2020 a byla projednána na poradě vedení dne 7. 10. 2020 a 16. 12. 2020, obsahem organizační změny bylo snížení zaměstnanců v „Terénním programu Most“ z 5 na 3 z důvodu snížení finančních prostředků. Žalobkyně měla nejnižší dosažené vzdělání, pouze ona pracovala na pozici „pracovník v sociálních službách“, ostatní pracovali jako „sociální pracovník“. K prodloužení pracovního poměru u zaměstnankyně E. R. a P. K. došlo před vyhlášením organizační změny (v květnu a červnu 2020), u zaměstnankyně M. P. došlo ke změně pracovního úvazku až v září 2020. Dospěl k závěru, že výpověď z pracovního poměru splňuje všechny formální náležitosti, že zákoník práce nestanoví, že by rozhodnutí o organizačních změnách muselo být přijato (vydáno) jen písemně, zaměstnavatelem vyhlášeno nebo jinak zveřejněno, že žalovaná postupovala řádným způsobem, když důvodem organizační změny bylo snížení objemu mzdových prostředků na rok 2021, že o výběru nadbytečného zaměstnance rozhoduje zaměstnavatel, že postačí, když se svým rozhodnutím seznámí dotčeného zaměstnance až ve výpovědi, což se stalo. S přihlédnutím k rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 30. 12. 2020 o změně kapacity „terénních programů“ z 5 pracovníků na 3 a ukončení projektu „ROCHAS“ financovaného Evropským sociálním fondem dovodil, že předmětná organizační změna byla bezprostřední a skutečnou příčinou nadbytečnosti žalobkyně. Z výpovědí svědků vyplynulo, že pracovní náplň pracovníků financovaných z projektu „ROCHAS“ a „Terénní programy Most“ se nelišila, pouze z hlediska účetnictví. Výpověď, kterou dala žalovaná žalobkyni z důvodu nadbytečnosti, je platná, neboť předpoklady pro nadbytečnost žalobkyně byly splněny. Žalované se také podařilo prokázat, že při výpovědi z pracovního poměru žalobkyně nedošlo k údajné diskriminaci s ohledem na její věk, ale objektivním kritériem bylo nejnižší dosažené odborné vzdělání žalobkyně. Je tedy pochopitelné, že se žalovaná snažila udržet kvalitní zaměstnance prodloužením pracovních smluv před jejich odchodem. 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. 10. 2022, č. j. 12 Co 77/2022-97, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a zavázal žalobkyni zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 2 800 Kč k rukám advokátky Mgr. Liy Bánoci. Uvedl, že z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí vedoucích zaměstnanců žalované, má za prokázané vyhlášení předmětné organizační změny a její obsah, jakož i souvislosti jejího přijetí. Program ROCHAS zajišťoval u žalované pouze financování dalších dvou pracovních míst na pozici sociální pracovník, co do rozsahu pracovní náplně neexistoval mezi jednotlivými zaměstnanci na stejné pozici žádný rozdíl. Dovodil, že skutečnost, že žalovaná v době před přijetím organizační změny přistoupila k prodloužení pracovních poměrů na dobu určitou jiných zaměstnankyň na stejné pracovní pozici (E. R. a P. K.), netvoří překážku pro existenci příčinné souvislosti mezi (až následně přijatou) organizační změnou a nadbytečností žalobkyně, neboť v době, kdy byly tyto pracovní poměry prodlouženy, nebylo rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně dosud přijato. Neplatnost výpovědi nemůže založit ani rozšíření pracovního úvazku zaměstnankyně M. P., byť k němu došlo až po přijetí organizační změny, neboť tím byla řešena aktuální potřeba obsazení uvolněné části pracovního úvazku již stávající zaměstnankyní, a to v době, kdy nadbyte