22 Cdo 1/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 7. 2023 Spisová značka:22 Cdo 1/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Předkupní právo Dotčené předpisy:§ 237 § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 9. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2497/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1/2023-177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. I., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. 14/9, proti žalovanému R. V., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Václavem Růžičkou, advokátem se sídlem v Křemži, Náměstí 35, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 335/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 19 Co 291/2022-132, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 036 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Václava Růžičky. Odůvodnění: Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 25 C 335/2020-110, výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu, jejíž znění je v tomto výroku specifikováno, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 19 Co 291/2022-132, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, vyjma kupní ceny, jejíž výši změnil výrokem II, a dále výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Podstata věci: Žalobkyně byla spolu s H. P. rovnodílnou spoluvlastnicí nemovitosti, žalovaný nabyl celý podíl H. P. vydražením, a to v nucené dražbě nařízené a provedené v roce 2012 soudním exekutorem. Žalobkyně tvrdí, že se tak stalo za porušení jejího předkupního práva, které nyní (po 9 letech) v řízení uplatňuje vůči žalovanému jako nabyvateli. Porušení předkupního práva spatřuje v tom, že v dražbě nebyla respektována její práva jako osoby oprávněné z předkupního práva. Přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“); tvrdí rozpor při postupu doručování exekuční vyhlášky s uvedenými rozhodnutími dovolacího soudu; uvádí, že pro tento rozpor nemohlo usnesení o příklepu nabýt právní moci a „proto nemohlo ani dojít k přechodu vlastnického práva k podílu na žalovaného“. Za otázky v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené považuje: „Zda v případě porušení procesních předpisů exekutorem, spočívajícího v nedoručení dražební vyhlášky o místě a konání dražby podílu druhému spoluvlastníkovi, majícímu zákonné předkupní právo k draženému podílu, může platně nabýt právní moci usnesení o příklepu“, dále „zda dražba podílu proběhla platně, jestliže dražební vyhláška nebyla doručena zákonnému okruhu účastníků, kterým měla být vyhláška doručována a současně nebyla dodržena předepsaná forma doručování“. S odkazem na odbornou literaturu zpochybňuje závěr soudu, že ve věci zaniklo zákonné předkupní právo podle § 336l odst. 3 o. s. ř.; tvrdí, že toto ustanovení se vztahuje na předkupní právo věcné či smluvní, v této věci však jde o právo zákonné. Konečně klade jako neřešenou právní otázku, „zda v případě, že podílový spoluvlastník se reálně nemůže procesně bránit proti usnesení o příklepu, když se v důsledku protiprávního postupu exekutora objektivně dozvěděl o tom, že proběhla dražba a že bylo vydáno usnesení o udělení příklepu, to vše až po marném uplynutí lhůty podle ust. § 336k odst. 2 o. s. ř., lze odepřít spoluvlastníkovi právní ochranu s odkazem, že právo na odvolání se nevyužil“. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. Uvedené otázky však nemohou založit přípustnost dovolání, jejich řešení nemůže mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu, které na nich nespočívá. Protože k porušení předkupního práva dražbou mělo dojít v roce 2012, posoudil dovolací soud věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012, jakož i podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“). Dovolání je zjevně bezdůvodné a není ani přípustné. Dovolání postrádá logiku a je proto zjevně bezdůvodné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.); je postaveno na tvrzení, že (z různých důvodů v něm uvedených) k přechodu vlastnického práva na žalovaného nedošlo. V takovém případě by ovšem proti němu nebylo možno uplatnit předkupní právo, spoluvlastnicí podílu by byla nadále P. Dále: Odvolací soud opřel zamítnutí žaloby též o (správný) závěr, že v této věci jde o přechod spoluvlastnického práva v nucené (exekuční) dražbě, avšak § 140 obč. zák. se vztahuje jen na převod vlastnického či spoluvlastnického práva. Tento závěr dovolatelka nenapadá. V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, Nejvyšší soud zdůraznil závěr, že i podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupném na https//nalus.usoud.cz). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014). Proto nemůže být dovolání přípustné. Již jen nad rámec dovolacího přezkumu se uvádí: Předkupní právo k vydražené nemovitosti zaniká dnem, kterým se stal vydražitel jejím vlastníkem (§ 336l odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012). Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovitosti, soud doručí spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za podmínek uvedených v § 336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce. Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení § 336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v § 336k odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu (§ 338 odst. 3 o. s. ř.). Vlastníkem vydražené nemovitosti se stane vydražitel zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání. Dnem, kdy se vydražitel stal vlastníkem nemovitosti, zaniká předkupní právo jak smluvní, tak i věcné, a to i v případě, že se nositel tohoto práva o dražbě vůbec nedozvěděl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 485/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2972/2013, publikované pod č. 21/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Zákonné předkupní právo spoluvlastníka je právem věcným (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005). Předkupní právo lze uplatnit proti nabyvateli podílu, tedy proti tomu, kdo se stal jeho „vlastníkem“. Proti osobě, která se nestala subjektem spoluvlastnické