22 Cdo 1054/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1054/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1054/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1054.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1143 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 08.09.2025I.ÚS 2619/25 Kateřina Ronovská Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1054/2025-1928 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobců a) J. L., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Poříčí 1041/12, b) K. M., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Poříčí 1041/12, c) S. H., zastoupeného JUDr. Michalem Kellnerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Havlíčkova 1043/11, a d) L. L., zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Poříčí 1041/12, proti žalované K. N., zastoupené JUDr. Františkem Kosíkem, advokátem se sídlem v Praze, Vodičkova 699/30, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 37/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Co 99/2019-1839, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Co 99/2019-1839, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Nymburce (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 9. 2018, č. j. 10 C 37/2012-790, připustil změnu žaloby, kterou se žalobci a), b) a c) [tehdejšími žalobci byli J. L. – žalobkyně a), K. M. – žalobce b) a B. S. – žalobkyně c) – pozn. dovolacího soudu] domáhali dále vypořádání stavby č. p. XY na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok I), zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem – pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, oběma v k. ú. XY zapsaným na LV č. XY, a dále k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, zapsaným na LV č. XY (výrok II), do výlučného vlastnictví žalobce b) přikázal pozemek parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, zčásti nově vzniklé podle geometrického plánu č. 3178-143/2017, vypracovaného a schváleného Ing. Lubomírem Čechem, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem dne 21. 11. 2017, který je nedílnou součástí rozsudku, do výlučného vlastnictví žalobkyně a) přikázal pozemky parc. č. XY a parc. č. XY, oba v k. ú. XY, nově vzniklé podle geometrického plánu č. 3178-143/2017, vypracovaného a schváleného Ing. Lubomírem Čechem, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem dne 21. 11. 2017, který je nedílnou součástí rozsudku, do výlučného vlastnictví žalobkyně c) přikázal pozemek parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, zčásti nově vzniklé podle geometrického plánu č. 3178-143/2017, vypracovaného a schváleného Ing. Lubomírem Čechem, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem dne 21. 11. 2017, který je nedílnou součástí rozsudku, do podílového spoluvlastnictví žalobců a), b) a c), a to každému v podílu 1/3 přikázal pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, nově vzniklý podle geometrického plánu č. 3178-143/2017, vypracovaného a schváleného Ing. Lubomírem Čechem, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem dne 21. 11. 2017, který je nedílnou součástí rozsudku, do výlučného vlastnictví žalované přikázal pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek parc. č. XY, oba v k. ú. XY, zčásti nově vzniklé podle geometrického plánu č. 3178-143/2017, vypracovaného a schváleného Ing. Lubomírem Čechem, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem dne 21. 11. 2017, který je nedílnou součástí rozsudku (výrok III), a uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalované na vypořádací podíl 175 841 Kč, žalobci b) povinnost zaplatit žalované na vypořádací podíl 102 222 Kč, a žalobkyni c) povinnost zaplatit žalované na vypořádací podíl 23 097 Kč (výrok IV). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky V–VII). 2. K odvolání všech žalobců i žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Co 99/2019-1839, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v části napadeného výroku II žalobu na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všem v k. ú. XY, zapsaným na LV č. XY, zamítl, v napadených výrocích III a IV jej změnil tak, že pozemek parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a pozemek parc. č. XY, oba v k. ú. XY, zapsané na LV č. XY, přikázal do výlučného vlastnictví žalobce c) a uložil žalobci c) povinnost zaplatit přiměřenou náhradu žalobci a) ve výši 700 934,58 Kč, žalobci b) ve výši 1 401 869,16 Kč, žalobci d) ve výši 700 934,58 Kč a žalované ve výši 22 196 261,68 Kč; ve zbývající části napadeného výroku II rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II) i před soudem odvolacím (výroky III–V). 3. V průběhu odvolacího řízení došlo ke vstupu nových osob na místo dosavadních žalobkyň a) a c), a to J. L. [nyní žalobce a)] a L. L. [nyní žalobce d)] namísto původní žalobkyně a) a S. H. [nyní žalobce c)] namísto původní žalobkyně c). 4. K zamítnutí žaloby (měnícím výrokem I rozsudku odvolacího soudu) na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všem v k. ú. XY, zapsaným na LV č. XY, došlo z důvodu, že žalovaná v mezidobí pozbyla v dražbě spoluvlastnické podíly na těchto pozemcích a současně nedošlo ke vstupu aktuálního vlastníka do řízení namísto žalované (viz body 62–64 rozsudku odvolacího soudu). 5. Odvolací soud tedy rozsudkem ze dne 13. 9. 2024, č. j. 28 Co 99/2019-1839, rozhodoval především o způsobu vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a parc. č. XY, oběma v k. ú. XY, zapsaným na LV č. XY (dále též jen „předmětné nemovitosti“), jež za přiměřenou náhradu přikázal do výlučného vlastnictví žalobce c). 6. Proti rozsudku odvolacího soudu, konkrétně proti části výroku I a výroku III podala žalovaná dovolání. Jeho přípustnost ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) spatřovala v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, přičemž uplatnila dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci. Namítla, že odvolací soud nerespektoval kritéria pro přikázání věci do výlučného vlastnictví spoluvlastníka, nadto v tomto případě menšinového. Odvolací soud se v otázce rozhodnosti kritéria výrazně většího spoluvlastnického podílu odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3251/2023, a ze dne 14. 10. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2471/2024. Toto kritérium má zásadní význam. Žádné závažné důvody pro přikázání věci minoritnímu spoluvlastníkovi zde nebyly. K tomu odkázala dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4940/2017, ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1553/2018, a ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 367/2019, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 2724/18, a ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 1712/19. Spoluvlastnický podíl žalované byl XY, zatímco spoluvlastnický podíl žalobce c) pouhých XY, přičemž významnosti kritéria velikosti podílu si byl odvolací soud vědom (viz bod 82 napadeného rozhodnutí). Dále se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2024, sp. zn. 22 Cdo 1080/2024, a ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1266/2019, a to v otázce splnění podmínek solventnosti. Solventnost účastníka k vyplacení náhrady je splněna např. i uzavřením smlouvy o úvěru. Přitom v žalovanou doložené smlouvě o advokátní úschově bylo jednoznačně stanoveno, za jakých podmínek a komu má být složená částka vyplacena. Tím odvolací soud popřel institut advokátní úschovy. Žalovaná ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Cdo 103/2019, finanční částkou disponovala, pročež se nejednalo o odvolacím soudem uváděnou „quasi solventnost“. Dále se odvolací soud odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího sou