22 Cdo 1290/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1290/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 5. 2024 Spisová značka:22 Cdo 1290/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.1290.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Vypořádací podíl Dotčené předpisy:§ 1142 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1143 o. z. ve znění od 01.01.2014 § 1144 o. z. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1290/2024-239 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce P. S., zastoupeného JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 770/52, proti žalovanému J. Ř., zastoupenému Mgr. Lukášem Mikeskou, advokátem se sídlem v Praze, Branická 505/80, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 7 C 302/2021, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2023, č. j. 38 Co 65/2023-219, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2023, č. j. 38 Co 65/2023-219, a rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 302/2021-193, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Třebíči k dalšímu řízení. II. Dovolání proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2023, č. j. 38 Co 65/2023-219, se odmítá. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Třebíči (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2023, č. j. 7 C 302/2021-193, zrušil výrokem I podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY (dále jen „pozemek“), spoluvlastnický podíl žalovaného ve výši ideální 1/9 přikázal do vlastnictví žalobce (výrok II), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádací podíl 100 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV-VI). 2. Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. 12. 2023, č. j. 38 Co 65/2023-219, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že pozemek přikázal do vlastnictví žalobce; jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). 3. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že pozemek je „reálně dělitelný“, rozdělení však musí být smysluplné a účelné. Spoluvlastnickému podílu žalovaného odpovídá 105,5 m2, což je plocha, kterou „vzhledem k lokalitě a geometrickému tvaru“ pozemku nelze v podstatě rozumným způsobem užívat. Dodal, že k odděleným pozemkům by každý z vlastníků musel mít přístup, což by „v případě účastníků tohoto řízení mělo za následek vznik dalších soudních sporů“. Shrnul rovněž důvody, pro které k reálnému dělení nepřistoupil soud prvního stupně: Žalovaný vede další spor o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ve kterém nechce přistoupit na návrh jakékoli rozumné dohody, mění návrhy na vypořádání a navrhuje „krkolomná řešení“, která by pravděpodobně způsobila další spory v rámci sousedských vztahů, účastníci spolu nekomunikují; žalobce hodlá na pozemku stavět rodinný dům, hrozba budoucích sporů by plynula i z toho, že žalovaný by jako přímý soused byl účastníkem stavebních řízení. Výměra odpovídající výši podílu žalovaného vede k pochybnostem o praktické využitelnosti a samostatný pozemek by stěží dosáhl hodnoty, která bude žalovanému vyplacena na náhradě vypořádacího podílu. 4. Při úvaze o tom, komu ze spoluvlastníků pozemek přikázat, vzal odvolací soud v úvahu výši spoluvlastnických podílů a zjištění, že žalovaný pozemek čtyři roky neužívá a žalobce jej na své náklady udržuje. Lepší využitelnost pozemku dovodil z toho, že zůstane zachována celá jeho výměra, ideálně využitelná např. pro stavbu rodinného domu, bez ohledu na to, zda o této možnosti žalobce uvažuje. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým napadá rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. 6. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při řešení otázky „hmotného nebo procesního práva“, a to při hodnocení na základě neurčitého kritéria smysluplnosti a účelnosti ve vztahu k reálnému rozdělení nezastavěného pozemku (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1338/2021-II) a dále při řešení otázky kritérií přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1114/2016). 7. Namítá, že hodnocení možnosti reálného rozdělení ve vztahu k účelnosti rozdělených pozemků je výlučným právem toho, komu má rozdělená část připadnout, a že pokud se soud od zákonného pravidla o reálném rozdělení věci odchýlí, musí své rozhodnutí řádně odůvodnit. Soudům dle názoru žalovaného nepřísluší uvažovat, zda věci vzniklé rozdělením by měly smysl či jak by se daly využít, aniž by takové závěry podložil důkazně (např. znaleckým posudkem). Odůvodnění neúčelnosti reálného rozdělení věci je nepřezkoumatelné, není zřejmé, co měl odvolací soud na mysli lokalitou a geometrickým tvarem. To, že rozdělení není optimální, samo o sobě k závěru o nedělitelnosti pozemku nevede (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3685/2008 a sp. zn. 22 Cdo 967/2015). Důvodem pro upuštění od reálného dělení nemůže být ani možný vznik dalších sporů, stejně jako délka řízení před soudem prvního stupně. Nedostatečně je dle žalovaného odůvodněna i úvaha odvolacího soudu o tom, komu by měl být pozemek přikázán, neboť velikost spoluvlastnického podílu již není relevantním kritériem. Dodal, že žalovaný je na rozdíl od žalobce potomkem původního vlastníka, na pozemku se svým dědečkem trávil čas. Uzavírá, že odvolací soud založil své rozhodnutí spíše na hypotézách a domněnkách, v podstatě bez provedeného dokazování. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Navrhuje rovněž, aby byla odložena vykonatelnost výroku I napadeného rozhodnutí, neboť od nabytí právní moci by žalobce mohl nakládat s pozemkem dle svého uvážení, což by mohlo ovlivnit nebo ohrozit budoucí postavení žalovaného jako vlastníka nebo povahu sporného pozemku. 9. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. 10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 13. Dovolání je přípustné a rovněž důvodné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky dělitelnosti společné věci odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 14. K přikázání pozemku žalobci 15. Dovolatel má za to, že se odvolací soud při posouzení kritérií přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, neboť přihlédl k výši spoluvlastnického podílu, ačkoli velikost spoluvlastnického podílu již není relevantním kritériem. 16. V rozsudku ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015 (dostupném, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), dovolací soud vysvětlil, že i po 1. 1. 2