22 Cdo 1329/2025 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1329/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2025 Spisová značka:22 Cdo 1329/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.1329.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 1028 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1329/2025-139 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně B. N., zastoupené JUDr. Zuzanou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Rostislavova 1363/22, proti žalované K. V., zastoupené JUDr. Janem Onheiserem, advokátem se sídlem v Praze, Betlémské nám. 251/2, o vzájemném návrhu žalované na určení hranice pozemku, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 189/2024 119, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Berouně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 12 C 59/2024-66, zamítl vzájemný návrh žalované ze dne 28. 12. 2023, aby soud určil, že hranice mezi pozemkem parc. č. XY a pozemkem parc. č. XY, vše v k. ú. XY, (dále jen „sporná hranice“) probíhá podél linie ohradní zdi, která tyto pozemky odděluje, jak je tato zeď zakreslena na vytyčovacím náčrtu ze dne 7. 4. 2022, vyhotoveném D. R., mapový list XY 6-4/22, čísla zakázky 493-36/2022, a to od průsečíku s parc. č. XY v katastrálním území XY až po průsečík s parc. č. XY v k. ú. XY, a to konkrétně podél jejího okraje směrem do pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II). 2. Při právním posouzení soud prvního stupně vycházel z § 980 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), dle kterého je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem. Uvedl, že případné změny by mohl účastník dosáhnout jednak v řízení o určení vlastnického práva v souladu s § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) – (příp. § 1040 o. z. an.), a jednak v řízení podle § 1028 o. z. Pokud jde o řízení podle § 1028 o. z., zde zákon vyžaduje, aby hranice mezi pozemky byly neznatelné nebo pochybné. S odkazem na komentářovou literaturu vysvětlil, že tím je myšleno objektivně nezjistitelné. Již při podání žaloby se žalobce rozhoduje, který postup (skupinu) zvolí, a přizpůsobí tomu svá tvrzení. Volba žaloby pak následně bude určovat rozsah povinností tvrzení a důkazní, určitost vymezení žalobního petitu a související vázanost soudu žalobním petitem, případně možnost soudu stanovení hranice podle poslední pokojné držby, resp. slušného uvážení. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018, pak uzavřel, že podle § 1028 o. z. nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, jelikož v takovém případě platí vyvratitelná domněnka, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, dokud ten, kdo to popírá, neprokáže opak. Žalovaná v projednávané věci domněnku správnosti zápisu nevyvrátila, sporná hranice proto nemůže být objektivně nezjistitelná, a proto soud návrh žalované zamítl. 3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 10. 12. 2024, č. j. 22 Co 189/2024 119, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost vymezila tak, že odvolací soud nesprávně aplikoval existující judikaturu Nejvyššího soudu reprezentovanou rozhodnutím ve věci sp. zn. 22 Cdo 3162/2018. Odvolacímu soudu vytkla, že ačkoliv dříve projednávané případy bylo možné řešit podle závěru této judikatury, v nyní projednávané věci nelze tyto závěry použít s ohledem na nepřesnost souřadnic lomových bodů. Tvrdila, že žádný ze sousedů s určitostí neví, jestli je jeho názor na hranici mezi pozemky správný, a s ohledem na zde existující střední souřadnicovou chybu, lze určit pouze pásmo, ve kterém se hranice může nacházet, její přesné vymezení však není v tomto případě možné (v k. ú. XY je v souladu s vyhláškou č. 357/2013 Sb. kód kvality lomových bodů 8, tzn. přesnost s mezní polohovou chybou 2,83 m). Má proto za to, že Nejvyšší soud dosud nevyřešil právní otázku, zda za „neznatelné nebo pochybné“ hranice mezi pozemky lze považovat i nepřesně určené hranice parcel v katastru nemovitostí, které v důsledku této nepřesnosti lomových bodů nelze bez pochybností přenést do terénu, přičemž roli hrají středové a mezní chyby souřadnic závislé na kódu kvality souřadnic. Vysvětlila, že se těžko může v tomto případě uplatnit domněnka podle § 980 odst. 2 o. z., když ani hranice zapsaná ve veřejném seznamu není dostatečně přesná, pročež je „pochybná“. Zdůraznila, že neví, co by tedy měli dělat vlastníci pozemků, když lomové body parcel neumožňují přesný závěr o tom, kam hranici v terénu umístit, a sousedé sami se na průběhu hranice neshodnou. Apelovala na Nejvyšší soud, že by měl především zvážit, k čemu vlastně a pro koho tu má být § 1028 o. z., protože optikou jeho současného pohledu je ustanovení prakticky nevyužitelné. Odvolacímu soudu dále vytkla, že z jeho odůvodnění nelze zjistit, na základě jakého skutkového stavu soud vlastně uzavřel, že podle § 1028 o. z. postupovat nelze. K tomu uvedla rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009. V postupu obou nalézacích soudů shledala dále vadu řízení, jelikož ji ani jeden ze soudů nepoučil podle § 118a o. s. ř., že by snad dostatečně netvrdila nebo neprokazovala rozhodné skutečnosti. Ze všech těchto důvodů závěrem navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a současně rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. 6. Dovolání není přípustné. 7. Podle § 237 o. s. ř, není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 8. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 9. Dovolatelka předložila k dovolacímu přezkumu otázku dosud rozhodovací praxí Nejvyššího soudu neřešenou, zda za „neznatelné nebo pochybné“ hranice mezi pozemky lze považovat i nepřesně určené hranice parcel v katastru nemovitostí, které v důsledku této nepřesnosti lomových bodů nelze bez pochybností přenést do terénu, přičemž roli hrají středové a mezní chyby souřadnic závislé na kódu kvality souřadnic. 10. Nejvyšší soud musí dovolatelku nicméně upozornit, že na této právní otázce není rozhodnutí odvolacího soudu založeno. První otázka proto nemůže přípustnost dovolání založit již proto, že se nejedná o řešení otázky, na níž rozhodnutí odvolacího soudu závisí ve smyslu § 237 o. s. ř. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a současně se musí jednat o právní otázku, na jejímž vyřešení je napadené rozhodnutí založeno (§ 237 o. s. ř.). 11. Napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že hranice mezi pozemky účastnic je objektivně zjistitelná a v minulosti opakovaně zaměřovaná, zjištěná a v terénu trvale označená vytyčovacími body, a proto nelze v tomto případě postupovat podle § 1028 o. z. Soud prvního stupně odkazuje především na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018, a vysvětluje, že domněnku, že hranice parcel je totožná s hranicí vlastnickou, nevyvrací pouhé (obecně známé) zjištění, že mapování z 19. století může vykazovat nepřesnosti. Doplnil, že v posuzovaném příp