22 Cdo 1601/2006 — Nejvyšší soud

22 Cdo 1601/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 1. 2009 Spisová značka:22 Cdo 1601/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:22.CDO.1601.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pravomoc soudu Věcná břemena Vyvlastnění Dotčené předpisy:§ 170 odst. 2 předpisu č. 183/2006Sb. § 2 předpisu č. 184/2006Sb. § 3 předpisu č. 184/2006Sb. § 15 předpisu č. 184/2006Sb. § 151o odst. 3 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 1601/2006 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců: a) V. G., a b) H. G., zastoupených advokátkou, proti žalovaným: 1) M. V., a 2) A. V., oběma zastoupeným advokátkou, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 111/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 24 Co 385/2005-107, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 24 Co 385/2005-107, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobci uvedli, že v roce 1997 zakoupili chatu ev. č. 126 na pozemku st. parc. č. 559, pozemek st. parc. č. 559 a ten obklopující pozemek parc. č. 1072/3 zahrada v obci a k. ú. V. Jako přístupovou cestu k chatě, a to i pro průjezd osobním a nákladním automobilem, užívali k pozemku parc. č. 1072/3 přilehlý pozemek parc. č. 1072/5 a na něj navazující pozemek parc. č. 1067/5, oba vedené v katastru nemovitostí jako ostatní komunikace, z nichž se dostali na státní pozemek parc. č. 2128/3. Provizorně používali také cestu přes pozemek parc. č. 1072/5 a dále přes pozemek parc. č. 1072/6, touto cestou však nákladní automobil neprojede vůbec, osobní jen s obtížemi. Žalovaný se v roce 2001 stal vlastníkem pozemku parc. č. 1067/5 a cestu mezi tímto pozemkem a pozemkem parc. č. 1072/5 přehradil závorou. Žalobci původně požadovali, aby jim žalovaný umožnil „přístup a příjezd k chatě ev. č. 126 přes pozemek parc. č. 1067/5“. Když však zjistili, že v roce 2002 žalovaný a jeho manželka A. V. koupili pozemek parc. č. 1072/5, žalobu proti ní rozšířili a domáhali se pro zajištění přístupu k chatě s odkazem na § 151o odst. 3 občanského zákoníku, ve znění novely provedené zákonem č. 376/2000 Sb. (dále „ObčZ“), aby soud rozhodl, že „se zřizuje věcné břemeno cesty přes pozemek parc. č. 1067/5 a 1072/5 ve prospěch vlastníků pozemku parc. č. 1072/3 v k. ú. V.“. Přistoupení A. do řízení jako žalované a změnu žaloby Okresní soud v Berouně (dále “soud prvního stupně“) usneseními ze 14. 3. 2003, č. j. 7 C 111/2001-49, a z 3. 3. 2005, č. j. 7 C 111/2002-76, připustil, rozsudkem z 11. 5. 2005, č. j. 7 C 111/2001-81, změněné žalobě vyhověl a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že B. Č. jako prodávající a V. J. jako kupující uzavřeli 8. 12. 1960 kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo stavební místo na chatu, oddělené od pozemku parc. č. 1072 role, zapsaného ve vložce číslo 40 pozemkové knihy pro k. ú. V., a to „dílec č. kat. 1072/-b ve výměře 594 m2, jak je zakreslen v geometrickém plánu OMS v B. ze dne 19. 9. 1960“. Ten byl vypracován k rozdělení parcely č. 1072 na části a), b), jež byla prodána V. J., c), d) a e) označenou jako „cesta“. Podle usnesení soudu prvního stupně ze 7. 2. 1962, Čd 1703/61, bylo zapsáno „rozdělení pozemku poz. čk. 1072 na pův. čk. 1072/1, č. kat. 1072/2-a, 1072/3-b a 1072/4-c“. Na pozemku parc. č. 1072/3 V. J. postavil chatu a z tohoto pozemku byl oddělen st. pozemek parc. č. 559, na němž se chata nachází. V. J. prodal chatu s pozemky žalobcům kupní smlouvou ze 7. 4. 1997. Žalovaný se na základě kupní smlouvy z 19. 1. 2001 stal výlučným vlastníkem pozemku parc. č. 1067/5 v k. ú. V. u B. Pozemek byl oddělen geometrickým plánem č. 331-128-94 z roku 1995 od pozemku parc. č. 2128/3 - druh ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. K dotazu žalovaného 1) z 3. 4. 2001 na základě jaké listiny byl pozemek parc. č. 1067/5 zapsán jako ostatní komunikace, Katastrální úřad v B. 9. 5. 2001 sdělil, že „geometrický plán na komunikaci není součástí listin založených ve sbírce úřadu“. Dopisem ze 4. 4. 2002 žalovaný 1) katastrálnímu úřadu oznámil, že pozemek parc. č. 1067/5 je reálně využíván jako jiná plocha, a požádal o změnu zápisu o způsobu využití pozemku podle skutečného stavu. Nyní je pozemek zapsán jako ostatní plocha způsob využití jiná plocha. Pozemek parc. č. 1072/5, který nabyli žalovaní do společného jmění manželů kupní smlouvou v roce 2002, je veden v katastru nemovitostí jako ostatní plocha, způsob využití ostatní komunikace. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že přes pozemky parcelních čísel 1067/5 a 1072/5 vždy vedl příjezd k chatě žalobců a k dalším chatám nacházejícím se v dané lokalitě. Uvedené pozemky sloužily jako komunikace a byly tak zapsány i v katastru nemovitostí. V současné době žalovaní užívání těchto pozemků jako příjezdové komunikace znemožnili. Dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro zřízení věcného břemene práva cesty podle § 151o odst. 3 ObčZ, neboť „žalobci jako vlastníci chaty chaty ev. č. 126 a zahrady parc. č. 1072/3 nejsou vlastníky přilehlého pozemku“ a přístup k těmto nemovitostem nelze zajistit jinak, než přes pozemky parcelních čísel 1072/5 a 1067/5 ve vlastnictví žalovaných, přes něž existoval přístup i v minulosti. Jestliže žalovaní požadovali za zřízení věcného břemene finanční náhradu, uvedl, že právo na její přiznání z § 151 odst. 3 ObčZ nevyplývá. K odvolání žalovaných Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. listopadu 2005, č. j. 24 Co 385/2005-107, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Konstatoval, že svojí charakteristikou naplňuje cesta přes pozemky parcelních čísel 1067/5 a 1072/5 znaky veřejné účelové komunikace podle § 7 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (dále „ zákon o pozemních komunikacích“), a možnost jejího užívání vyplývá z titulu práva obecného užívání účelové komunikace (§ 19 tohoto zákona). Jde o veřejnoprávní oprávnění a ve věcech upravených zákonem o pozemních komunikacích se pak postupuje podle obecných předpisů o správním řízení. Jestliže dotčené pozemky lze užívat z titulu obecného užívání veřejné účelové komunikace, není požadavek žalobců na zřízení věcného břemene cesty přes tyto pozemky podle § 151o odst. 3 ObčZ po právu. Pokud mají žalobci za to, že jejich právo užívat dotčené pozemky je porušeno, odkázal je, aby se obrátili na příslušný správní orgán. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, v němž namítají, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soud prvního stupně zjistil, že žalobci jako vlastníci chaty ev. č. 126 a zahrady parc. č. 1072/3 nejsou vlastníky přilehlého pozemku, přičemž ke svým nemovitostem mají přístup pouze přes pozemky žalovaných. Ty byly ke dni podání žaloby v katastru nemovitostí vedeny jako ostatní komunikace a přes ně v minulosti přístup k nemovitostem žalobců existoval. Na daný případ je proto třeba aplikovat § 151o odst. 3 ObčZ a zřídit věcné břemeno spočívající v právu cesty. Za nesprávný považují závěr odvolacího soudu, že na pozemcích parcelních čísel 1067/5 a 1072/5 se nachází veřejné účelová komunikace, z něhož dovodil, že jde o spor podle zákona o pozemních komunikacích a že se mají obrátit na příslušný správní orgán. I když se tímto doporučením řídili, pak ve správním řízení neuspěli, neboť uvedené pozemky nejsou v katastru nemovitostí jako účelové komunikace vedeny. Navrhli, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že přípustné dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas řádně zastoupenými oprávněnými osobami - účastníky řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „OSŘ“), tj. zabýval se i existencí vad uvedených v § 242 odst. 3 věta druhá OSŘ, a dospěl k závěru, že dovolání je právě z důvodu vady řízení opodstatněné. Podle § 151o odst. 3 ObčZ není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka stavby nelze zajistit jinak, může soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek. V tomto ustanovení je upraveno zřízení věcného břemene spočívajícího v právu cesty přes přilehlý pozemek výlučně ve prospěch vlastník