22 Cdo 2216/2023 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2216/2023 citace  Název judikátu:K předpokladům aplikace § 3055 odst. 2 o. z. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 12. 2023 Spisová značka:22 Cdo 2216/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2216.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přechodná (intertemporální) ustanovení Dotčené předpisy:§ 3055 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:6. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2216/2023-1517 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci projednání pozůstalosti po zůstaviteli R. M., zemřelému XY, za účasti 1) pozůstalé manželky J. J., zastoupené JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, 2) pozůstalé dcery B. M., a 3) pozůstalé dcery A. M., obou zastoupených JUDr. Ing. Zuzanou Zátopkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Riegrova 857, o obvyklé ceně majetku a vypořádání majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 46 D 737/2018, o dovolání účastnice 1) proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č. j. 10 Co 252/2021-1453, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č. j. 10 Co 252/2021-1453, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 2. 2021, č. j. 46 D 737/2018-626, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 18. 2. 2021, č. j. 46 D 737/2018-626, stanovil obvyklou cenu majetku patřícího nesporně do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ke dni smrti zůstavitele částkou 2 759 791,78 Kč a určil, který majetek patří do pozůstalostního jmění a který pozůstalé manželce J. J. (výrok I). [2] Soud prvního stupně (ve vztahu k okolnostem významným pro dovolací řízení) posuzoval, zda dům č. p. XY, postavený na pozemku parc. č. XY v katastru nemovitostí zapsaný jako součást pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (dále též jen „předmětný dům“) tvoří součást společného jmění manželů (dále též jen „SJM“). Posouzení zařazení předmětného domu coby součásti SJM odráželo argumentaci pozůstalé manželky (dovolatelky), že dům součást společného jmění manželů tvoří, neboť byl postaven za trvání manželství s úmyslem, že bude součástí společného jmění a na jeho stavbu byly použity finanční prostředky tvořící součást společného jmění manželů. [3] Po právní stránce soud prvního stupně považoval za rozhodující skutečnost, že stavba byla fakticky zbudována po 1. 1. 2014, tj. za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), který v § 506 zakotvil tzv. superficiální zásadu, podle které jsou součástí pozemku mimo jiné stavby zřízené na pozemku. Do konce roku 2013 nemohly být fakticky zbudovány ani obvodové zdi budoucího domu, pročež nemohla do 31. 12. 2013, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jen „obč. zák.“) vzniknout stavba, která by představovala nemovitou věc právně způsobilou stát se předmětem právních vztahů. Skutečnost, že by k 31. 12. 2013 předmětný dům stál alespoň v hrubých obrysech, ostatně netvrdila ani sama pozůstalá manželka. Předmětná stavba nikdy nebyla samostatnou věcí způsobilou být předmětem vlastnického práva, neboť se po „svém zbudování“ stala v souladu s § 506 o. z. součástí pozemku parc. č. XY, který byl ve výlučném vlastnictví zůstavitele. [4] K odvolání všech účastnic řízení Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 10. 2022, č. j. 10 Co 252/2021-1453, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že stanovil obvyklou cenu majetku patřícího do společného jmění zůstavitele a pozůstalé manželky ke dni smrti zůstavitele částkou 2 709 791,78 Kč (výrok I) a určil, který majetek patří do pozůstalostního jmění a který pozůstalé manželce J. J. (výrok II). [5] Odvolací soud (ve vztahu k předmětnému domu) učinil shodný závěr jako soud prvního stupně, že předmětný dům „byl ke dni smrti zůstavitele v jeho výlučném vlastnictví“. Odkázal na rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 9. 2020, vydaného ve věci sp. zn. 9 112/2020, podle kterého „nový občanský zákoník vychází ze zásady superficies solo cedit. Jak je výslovně uvedeno v § 506 odst. 1 o. z., jsou součástí pozemku rovněž stavby zřízené na pozemku. Právní stav, kdy je vlastníkem stavby subjekt odlišný od vlastníka pozemku, tak může existovat pouze ve vztahu ke stavbám vzniklým do 31. 12. 2013, tj. za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Jde o tzv. dočasné oddělení stavby od pozemku, přičemž tyto situace řeší § 3054 a § 3055 o. z. Za tohoto stavu nelze než dovodit, že stavba rodinného domu je součástí pozemku, protože jde o stavbu vzniklou za účinnosti nového občanského zákoníku na pozemku ve výlučném vlastnictví. Bylo irelevantní, jaká byla vůle účastníků při výstavbě rodinného domu, jakož i to, z jakých prostředků byla výstavba financována.“ Uvedené závěry lze podle odvolacího soudu vztáhnout i na projednávanou věc. Smyslem § 3055 odst. 2 o. z. je zabezpečit, aby účinností zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebylo zkráceno jak vlastnické právo vlastníka stavby, tak případně i věcná práva třetích osob vztahujících se ke stavbě. Stavba se nestane součástí pozemku tehdy, byla-li po 1. 1. 2014 zřízena na pozemku jiného vlastníka na základě věcného práva vzniklého stavebníku přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku nebo na základě smlouvy uzavřené přede dnem nabytí účinnosti občanského zákoníku. Bylo-li se stavbou započato sice před 31. 12. 2013, ale k tomuto datu není patrná dispozice prvního nadzemního podlaží, stává se rozestavěná stavba součástí pozemku s výjimkou případů, kdy je zřizována na základě věcného práva vzniklého nebo na základě smlouvy uzavřené do 31. 12. 2013. [6] Odvolací soud dále poukázal na tvrzení pozůstalé manželky, že rodinný dům je podle § 3055 odst. 2 o. z. součástí společného jmění, neboť se zůstavitelem uzavřela dohodu, že dům na pozemku vybudují a půjde o jejich „společný majetek“. Dům byl pořízen z prostředků tvořících společné jmění; stavební pozemek začali se zůstavitelem vyhledávat již v roce 2012, v průběhu roku 2013 už projednávali konkrétní stavební záležitosti, ke stavbě se od počátku vyjadřovala, sama stavbu tzv. organizovala, jednala s firmami. V prosinci, možná listopadu, 2013 se snažili začít na pozemku pracovat a stavbu připravovat, se základy domu se začalo v roce 2014 a s pracemi na stavbě již v roce 2013. Pozůstalé dcery naproti tomu zastávaly názor, že předmětný dům součástí společného jmění není, použití § 3055 o. z. na danou věc nedopadá, protože tvrzená smlouva by musela být uzavřena písemně. Navíc podle tvrzení pozůstalých dcer ke konci roku 2013 žádná stavba ještě neexistovala. [7] Odvolací soud pak uzavřel, že je otázkou právního posouzení, zda je předmětný dům součástí pozemku, na kterém se nachází ve smyslu § 506 o. z. a zda – s ohledem na výlučné vlastnictví zůstavitele k pozemku – „spadá do SJM či nikoliv“. Vlastníkem pozemku, na kterém se dům nachází, byl ke dni smrti zůstavitel. Rodinný dům byl kolaudován až za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. po 1. 1. 2014. Z tvrzení účastníků i z tvrzení pozůstalé manželky je zřejmé, že k 1. 1. 2014 stavba nevznikla a neexistovala. Odkaz dovolatelky na § 3055 odst. 2 o. z. nepovažoval za důvodný, neboť „ustanovení § 3055 odst. 2 o. z. nelze v dané věci aplikovat, a to nejen z toho důvodu, že tvrzená smlouva mezi pozůstalou manželkou a zůstavitelem nebyla uzavřena v písemné podobě, ale i z toho důvodu, že na posuzovanou věc ani nedopadá (viz výše)“. Odvolací soud tak uzavřel, že „i za situace, kdyby se samotnou stavbou rodinného domu bylo započato v roce 2013, rodinný dům, resp. stavba, jako věc vznikla nejdříve až v roce 2014 a uvedená nemovitá věc se tak stala výlučným vlastnictvím zůstavitele“. [8] Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala účastnice 1) dovolání. Vymezila otázku, „zda za situace, kdy manžel nabyl pozemek do svého výlučného vlastnictví před vznikem SJM, mezi manžely je před zahájením stavby domu před 1. 1. 2014 uzavřena dohoda o jeho výstavbě, jejímž obsahem je výstavba domu v režimu SJM, dům je postaven po 1. 1. 2014 a dle zápisu v katastru nemovitostí je dům součástí pozemku manžela, je takový dům součástí SJM, a to za aplikace § 3055 o. z.“. Tato otázka podle dovolatelky doposud nebyla dovolacím soudem řešena, případně řešena byla a odvolací soud se odchýlil od stávající rozhodovací praxe dovolacího soudu. Za nesprávný považuje především závěr odvolacího soudu