22 Cdo 2380/2009 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2380/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 1. 2012 Spisová značka:22 Cdo 2380/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:22.CDO.2380.2009.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 151o odst. 3 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2380/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka, Ph.D., ve věci žalobce K. S., zastoupeného JUDr. Josefem Jančaříkem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 797, proti žalovanému J. V., zastoupenému JUDr. Janem Dobrovolným, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Náměstí 75, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 95/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 Co 356/2008-427, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 Co 356/2008-427, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. dubna 2008, č. j. 9 C 95/2001-362, zřídil „ve prospěch vlastníka stavby – objektu bydlení č. p. 43 postaveném na p. č. 294/1, zapsáno v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 1620 pro obec a katastrální území H. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín, věcné břemeno chůze a jízdy jednostopými a dvoustopými vozidly, které bude v souladu zejména s předpisy vodohospodářskými a předpisy o ochraně přírody a krajiny, a to přes p. č. 15925/1 zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 842 pro obec a katastrální území H. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Vsetín tak, jak je uvedeno v geometrickém plánu pro grafické vyjádření rozsahu práva č. 1102-348/2006 ze dne 3. 11. 2006 zhotoveného firmou GEODETA, spol. s r. o., který je součástí tohoto rozsudku.“ (výrok I. rozsudku). Náhradu za zřízené věcné břemeno stanovil částkou 1.500,- Kč, jejíž zaplacení uložil žalobci ve prospěch žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV. rozsudku). Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že žalobce jakožto vlastník stavby k ní nemá zajištěn přístup. K přístupu užívá provizorní mostek vedoucí přes náhon žalovaného na pozemku parc. č. 15925/1; toto řešení je však v rozporu s § 47 odst. 2 písm. f) zákona č. 254/2001 Sb., protože jde o závadu na vodním díle, která musí být odstraněna. Tento přístup žalobce k jeho stavbě je v rozporu s právními předpisy. Soud prvního stupně proto zřídil věcné břemeno chůze a jízdy jednostopými a dvoustopými vozidly podle § 151o odst. 3 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), přičemž je na žalobci, jaké konkrétní řešení pro přístup v místě, označeném geometrickým plánem, jehož vymezení určuje soudem stanovený rozsah věcného břemene, zvolí. Zřízené věcné břemeno navazuje na obou stranách vodního náhonu na pozemky, jež jsou ve vlastnictví otce žalobce, který s „umístěním věcného břemene souhlasí“. Tato zvolená varianta neznamená zásah do vlastnického práva ostatních osob (mimo otce žalobce, který s ní souhlasí), znamená pokračování přístupu žalobce na obecní pozemek, který je ostatní komunikací a dále na státní silnici. V odůvodnění rozhodnutí se soud prvního stupně dále vypořádal s variantami přístupu navrženými v průběhu řízení žalovaným, jejichž opodstatněnost však neshledal. Současně určil výši náhrady za zřízené věcné břemeno a uzavřel, že bude-li v budoucnu pro vlastníky pozemku mezi řekou Bečvou a vodním náhonem žalovaného vytvořena další lávka, žalovanému to může podle § 151p obč. zák. založit oprávnění žádat o zrušení věcného břemene. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 28. listopadu 2008, č. j. 11 Co 356/2008-427, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že zamítl žalobu na „zřízení věcného břemene chůze a jízdy ve prospěch vlastníka stavby – objektu bydlení č. p. 43 post. na p. č. st. 294/1 přes p. č. 15925/1 v k. ú. H. v rozsahu dle geometrického plánu č. 1102-348-2006 ze dne 3. 11. 2006 vypracovaného firmou GEODETA spol. s. r. o.“, rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku). Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a doplnil dokazování výpisem z katastru nemovitostí, z něhož zjistil, že pozemek parc. č. 15925/1 je zapsán v katastru nemovitostí se způsobem využití: „koryto vodního toku umělé, druh pozemku vodní plocha“. Dospěl následně k závěru, že pozemek, který má být věcným břemenem zatížen, není způsobilým, aby na něm bylo možno vykonávat právo cesty. Smyslem práva cesty tak, jak jej umožňuje zřídit § 151o odst. 3 obč. zák., je umožnit po tomto pozemku chůzi a jízdu, což v daném případě není objektivně možné, neboť se jedná o vodní dílo ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách; ustanovení § 151o odst. 3 však umožňuje zřídit věcné břemeno pouze k pozemkům, nikoliv ke stavbám. Vzhledem k tomu, že se v daném případě na pozemku, který má být zatížen, nachází stavba – vodní dílo, nemůže již z toho důvodu být žaloba důvodná. Nadto odvolací soud poukázal na skutečnost, že mezi tím, oč žalobce fakticky usiluje, a mezi zněním „požadovaného petitu“ je zásadní rozdíl. Úmyslem žalobce totiž je, aby mohl nad parc. č. 15925/1 postavit můstek. V této souvislosti je nutno akceptovat, že žalovaný je oprávněn provozovat mlýnský náhon. Stavba můstku, který by umožňoval mimo jiné i jízdu dvoustopými vozidly nad vodním náhonem, v blízkosti malé vodní elektrárny, vyžaduje stavební řízení, neboť jedině v jeho rámci bude příslušný orgán oprávněn řešit přípustnost plánovaného můstku. Nedohodnou-li se účastníci, nelze vyloučit ani možnost postupu podle § 108 stavebního zákona a „místo jeho výstavby“. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním s přípustností podle § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítal, že ustálená judikatura, vyjádřená např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 22 Cdo 1593/2007, nevylučuje zřízení věcného břemene tak, aby zatěžovalo též sousedící stavbu. V daném případě je nutné omezit vlastníka stavby – vodního náhonu a až po zřízení věcného břemene v určitém místě je možné vybudovat přes vodní dílo přístup – můstek. V opačném případě by dovolatel neměl zajištěn přístup ke svému rodinnému domu, protože předmětný mlýnský náhon má délku několika kilometrů a táhne se až do katastru sousední obce Janová. Podle názoru dovolatele není rozdíl mezi tím, oč žalobce usiloval a mezi zněním žalobního petitu. Navíc, pokud jej považoval odvolací soud za neurčitý nebo neúplný, měl žalobce poučit, aby jej upravil. Pokud tak neučinil, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud převzal bez jakýchkoliv důkazů tvrzení žalovaného, že žalobce usiluje o stavbu můstku v blízkosti malé vodní elektrárny, přičemž o stavbu tohoto díla žalovaný dosud ani nepožádal. Odvolací soud proto pouze spekulativně uvádí, že právě v blízkosti navrhovaného můstku bude stát vodní elektrárna. Dovolatel vyjádřil souhlas se závěrem odvolacího soudu, že stavba můstku vyžaduje stavební řízení, ve kterém bude příslušný orgán řešit přípustnost plánovaného můstku. Nicméně stavební úřad bude prvotně požadovat po stavebníkovi můstku průkaz toho, na základě jakého titulu je oprávněn provést stavbu můstku nad vodním náhonem, tedy že má např. souhlas vlastníka náhonu ke stavbě můstku, případně zřízeno věcné břemeno. Protože však takové oprávnění žalobce dosud nemá, stavební úřad jeho žádost zamítne. Správní orgán sám pak nemůže ve správním řízení zřídit ve prospěch stavebníka věcné břemeno ani provést vyvlastnění, protože stavba můstku není veřejně prospěšnou stavbou. Dovolatel tak má pouze jednu možnost, a tou je zřízení věcného břemene chůze a jízdy přes pozemek žalovaného ve smyslu § 151o odst. 3 obč. zák.; navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný se v plném rozsahu ztotožnil se závěry odvolacího soudu. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009