22 Cdo 2470/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 2470/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 12. 2024 Spisová značka:22 Cdo 2470/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.2470.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 127 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 07.03.2025I.ÚS 728/25 Dita Řepková odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost24. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 2470/2024-663 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce J. J., zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a, proti žalovanému J. J., zastoupenému JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem se sídlem v Praze, Kořenského 1107/15, o 680 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 19 C 211/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 5. 2024, č. j. 11 Co 63/2024-613, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 13 697 Kč k rukám JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze, Na Strži 2102/61a. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 3 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 11. 2023, č. j. 19 C 211/2020-548, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 680 000 Kč s 10% ročním úrokem z prodlení z částky 680 000 Kč od 16. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 2. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 5. 2024, č. j. 11 Co 63/2024-613, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tyto otázky formuluje následovně : 1) odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nepřihlédl ke všem skutečnostem a nevypořádal se s námitkou, že závěry znaleckého posudku jsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a že odůvodnění znaleckého posudku neodpovídá pravidlům logického myšlení (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, dále také nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 299/06, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1010/22), 2) odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud určil výši náhrady za omezení vlastnického práva tak, že jednak neodpovídá obvyklému tržnímu nájemnému, jednak nevzal v potaz další významné okolnosti ke stanovení náhrady (např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 503/2011). V další části dovolání pak rozvádí argumentaci vztahující se k uvedeným otázkám a navrhuje, aby dovolací soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl, nebo rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 4. Žalobce se ve vyjádření k dovolání podrobně vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám a argumentům, navrhl odmítnutí nebo zamítnutí dovolání a přiznání náhrady nákladů dovolacího řízení. 5. Dovolání není přípustné. 6. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 8. Nejvyšší soud úvodem předesílá, že z obsahu dovolání u otázky č. 1 je zřetelně patrný nesouhlas s odbornými závěry znaleckého posudku, který byl v dané věci klíčovým důkazem pro posouzení platnosti darovací smlouvy uzavřené dne 3. 12. 2014 mezi žalobcem jako obdarovaným a jeho babičkou jako dárkyní. Ačkoliv dovolatel vymezuje právní otázku, jejíž řešení má být v kolizi s judikaturou dovolacího soudu, směřuje jeho argumentace výlučně proti znaleckému dokazování, neboť prostřednictvím právní otázky vytýká znalci, že při zjišťování výše znehodnocení jejich nemovitostí sousední stavbou nezohlednil některé okolnosti. 9. V této souvislosti pak považuje dovolací soud za důležité uvést východiska dovolacího přezkumu ve vztahu ke znaleckému dokazování. 10. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010 (dostupném – stejně jako další uvedená rozhodnutí – na www.nsoud.cz), vysvětlil, že „pokud účastník nesouhlasí se závěry znaleckého posudku, nezbývá mu než jeho závěry relevantně zpochybnit (není dostačující tvrzení, že posudek není správný, ale je třeba uplatnit konkrétní námitky).“ 11. Odvolací soud velmi podrobně vysvětlil, proč se přiklonil – ve shodě se soudem prvního stupně – k závěrům vyplývajícím z revizního znaleckého posudku, vyložil, jakými úvahami se při hodnocení znaleckého posudku řídil, proč jeho závěry považuje za správné (body 12 – 15 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a z jakého důvodu nejsou opodstatněné námitky žalovaného. 12. Zákon nestanoví předpoklady, za kterých přichází do úvahy vypracování revizního či superrevizního znaleckého posudku, a ponechává je na úvaze soudu. Vypracování revizního či zcela výjimečně superrevizního posudku přichází do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku; vždy bude záviset na konkrétní situaci a na úvaze soudu, zda bude mít pochybnosti (zpravidla po slyšení ustanoveného znalce) za odstraněné či nikoliv (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010). Ostatně z obsahu rozhodnutí odvolacího soudu je jednoznačně patrné, že odvolací soud považoval vyhotovení superrevizního znaleckého posudku za nadbytečné. 13. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 23. 8. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2128/2010, s odkazem na svou předchozí judikaturu vyjádřil závěr, podle kterého důkaz znaleckým posudkem podléhá volnému hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Toto hodnocení je věcí nalézacích soudů a v řízení o dovolání jakožto mimořádném opravném prostředku je lze přezkoumat jen v případě, že je v rozporu s pravidly logického myšlení či s obecnou zkušeností, tedy jestliže je zjevně nepřiměřené. Takový závěr však v daném případě učinit nelze. Otázka, k jakému znaleckému posudku se soud přikloní a ze kterého vyjde, je tedy otázkou hodnocení důkazů. Hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř.) však nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013). K těmto závěrům se Nejvyšší soud souhrnně aktuálně přihlásil např. v usnesení ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2952/2023. 14. V rozsudku ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, Nejvyšší soud uvedl, že „žalobce měl možnost se ke znaleckým posudkům vyjádřit a vznášet na znalce dotazy; zda tyto dotazy znalec přesvědčivě zodpověděl a zda je namístě dát prostor k dalším dotazům, zaleží na rozhodnutí soudu, kterému výhradně náleží hodnocení provedených důkazů i rozhodování o postupu při výslechu znalce. Není možné připustit, aby řízení bylo ‚donekonečna‘ protahováno jen proto, že účastník není spokojen s výsledkem dokazování a má na znalce další a další otázky, resp. výhrady k posudkům. Ve věci byly provedeny 4 znalecké posudky; soud prvního stupně v této souvislosti konstatoval, že ‚žalobce nesouhlasí prakticky s