22 Cdo 3027/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3027/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 1. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3027/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3027.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Služebnost (o. z.) Mimořádné vydržení (o. z.) Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 1260 odst. 1 alinea první o. z. § 1095 o. z. § 3066 o. z. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 1. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 06.04.2025I.ÚS 1056/25 Kateřina Ronovská odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost28. 5. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3027/2024-315 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., v právní věci žalobců I. K. a b) C. K., obou zastoupených Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Josefská 504/8, proti žalovaným 1) R. K. a 2) M. K, oběma zastoupeným Mgr. Ing. Martinem Matějkou, advokátem se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, o určení existence věcného břemene, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 7 C 26/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 3. 2024, č. j. 14 Co 175/2023-252, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 4 300 Kč k rukám jejich zástupce, Mgr. Ing. Martina Matějky, advokáta se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Okresní soud Brno-venkov (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 6. 2023, č. j. 7 C 26/2023-181, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že pozemek parcelní číslo XY, orná půda, v katastrálním území a obci XY, je zatížen věcným břemenem - služebností inženýrských sítí - vedení a udržování vodovodu ve prospěch žalobců a každého dalšího vlastníka pozemků parc. č. XY, ostatní plocha, parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č. p. XY, „víceúčel“, parc. č, st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., jiná stavba, parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., jiná stavba, parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., jiná stavba, parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., jiná stavba, parc. č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p./č. ev., jiná stavba, vše v katastrálním území a obci XY, a sice v průběhu dle geometrického plánu č. 2174-8/2022, vyhotoveného Josefem Kolínkem-Mgeo, ověřeného Ing. Marcelem Sedláčkem dne 25. 1. 2022, pod číslem 33/2022, se souhlasem Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY, ze dne 31. 1. 2022, který je nedílnou součástí výroku I rozsudku soudu prvního stupně, (výrok I) a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení. 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, dle nichž se žalobci domáhají určení, že vydrželi právo odpovídající služebnosti vedení inženýrské sítě - vodovodního potrubí - které prochází přes pozemek žalovaných (pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY) ve prospěch jejich vlastních pozemků. Svůj nárok opírali o tvrzení, že jsou spoluvlastníky XY, jehož součástí je i vodovodní potrubí napojené na veřejný vodovod, a že žalovaní měli na základě rozhodnutí stavebního úřadu Obecního úřadu XY provést přeložku tohoto potrubí podle schválené projektové dokumentace v souvislosti s výstavbou rodinných domů. Žalovaní však provedli přeložku v rozporu s uvedenou dokumentací, a žalobci proto měli mimořádně vydržet právo odpovídající služebnosti této inženýrské sítě v původní trase dle geometrického plánu. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoli žalobci splnili ostatní podmínky pro mimořádné vydržení, vykonávali právo odpovídající služebnosti nikoliv v poctivém úmyslu. Záměrně totiž vyčkávali na uplynutí vydržecí doby a situaci začali řešit teprve poté, přestože mohli - stejně jako s vlastníky sousedních pozemků - uzavřít s žalovanými smlouvu o zřízení věcného břemene. Soud proto v jejich postupu shledal jednání v nikoliv poctivém úmyslu, jehož cílem bylo způsobit žalovaným újmu. 3. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 20. 3. 2024, č. j. 14 Co 175/2023-252, k odvolání žalobců rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil a ve výroku II jej změnil tak, že žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení částku 13 800 Kč (výrok I). Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 4. Odvolací soud aproboval skutkové závěry soudu prvního stupně, doplnil je o další provedené důkazy a ztotožnil se rovněž s právním posouzením věci přijatým soudem prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalobci v tomto řízení neprokázali splnění podmínek pro mimořádné vydržení práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále „o. z.“). Odvolací soud vysvětlil, že žalobci jsou spoluvlastníky zmíněného vnitřního vodovodu, a to na základě § 3 odst. 3 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích [„Vlastníkem vodovodní přípojky (včetně jejích částí vybudovaných před účinností uvedeného zákona) je vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod či kanalizaci, pokud se neprokáže opak“]. Žalobci využívají toto vodovodní potrubí již od nabytí vlastnického práva k nemovitostem v restituci, které jsou tímto vodovodem zásobovány, konkrétně tedy od roku 1991, čímž navazují na výkon předmětného práva, jenž započal již v roce 1982 jejich právní předchůdce, který stavbu vodovodu provedl. Pro mimořádné vydržení tak byla splněna dvacetiletá doba výkonu věcného práva odpovídajícího služebnosti inženýrské sítě k pozemku, na jejíž plynutí neměly vliv ani stavební práce probíhající od roku 2016, včetně dočasného oplocení pozemků s uloženým potrubím. Tyto přípravné stavební práce nijak neomezily samotný výkon práva, neboť vodovod vedl pod povrchem pozemků a nedošlo ani k přerušení dodávky vody do XY ve vlastnictví žalobců. Ačkoliv u žalobců byla ke dni 1. 1. 2019 splněna dvacetiletá doba nezbytná pro vydržení práva, byl u žalobců prokázán nepoctivý úmysl při jeho výkonu. Tento nepoctivý úmysl odvolací soud spatřoval v tom, že žalobci, kteří nesplnili podmínky pro řádné vydržení, nepřistoupili k uzavření příslušné smlouvy o zřízení věcného břemene, jak jim nabízeli žalovaní, a odmítli tak možnost vyřešit zatížení pozemku bez nutnosti vést soudní řízení. 5. Nepoctivý úmysl žalobců odvolací soud navíc shledal i v tom, že žalobci evidentně jednali s úmyslem způsobit žalovaným majetkovou újmu, a to bez ohledu na to, že jejich práva a oprávněné zájmy chováním žalovaných nebyly dotčeny. Odvolací soud akcentoval skutečnost, že pozemek žalovaných je zatížen předmětnou vodovodní přípojkou bez jakéhokoliv právního titulu a není jim za ni poskytována žádná finanční náhrada. Žalovaní jsou tak podstatně omezeni při užívaní svých pozemků, včetně možnosti výstavby na nich, a jsou zcela odkázáni na to, zda žalobci jako spoluvlastníci přípojky vysloví souhlas s nakládáním s pozemkem majícím vliv na tuto přípojku, čímž se pozemek, který je určený k zastavění, může fakticky stát nezastavitelným a ztratit významnou část své hodnoty. Odvolací soud rovněž konstatoval, že žalobci ani nemohli vykonávat předmětné věcné právo v tom rozsahu, v jakém se jeho vydržení domáhají. Vodovodní potrubí u vnitřního vodovodu má průměr v řádech centimetrů či nižších desítek centimetrů. Vnitřní vodovod navíc nemá stanovené žádné ochranné pásmo, a proto by případná služebnost vedení inženýrské sítě mohla být - při splnění zákonných podmínek - vydržena jen v rozsahu samotného potrubí, nikoliv však v navrhované šířce tří metrů, jak navrhovali žalobci. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání, jehož přípustnost opírají o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“). Mají za to, že napadené rozhodnutí je založeno na právní otázce, která nebyla dosud v ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena, a sice, zda v poměrech projednávané věci lze jednání žalobců (viz níže) kvalifikovat jako jednání zakládající nepoctivý úmysl, a tudíž důvod pro vyloučení mimořádného vydržení. Dovozují, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro mimořádné vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni (služebnosti), a odvolací soud, jakož i soud prvního stupn