22 Cdo 3075/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3075/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3075/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3075.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochrana vlastnictví Zneužívání výkonu práv a povinností Dotčené předpisy:§ 1042 o. z. § 8 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3075/2024-377 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) F. Z., zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 3326, b) R. Z. proti žalované MEXIM CONSULTING, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí 351/6, IČO: 15887146, zastoupené Mgr. Janem Pořízkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Gorazdova 1982/19, o odstranění části stavby, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 16 C 263/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 58 Co 146/2022-267, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 30. 5. 2024, č. j. 58 Co 146/2022-267, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Brně – pobočce ve Zlíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce a) a původní žalobkyně b), L. Z., se žalobou podanou u Okresního soudu v Kroměříži dne 30. 12. 2021 domáhali vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost odstranit stavbu (její vymezenou část) ve vlastnictví žalované, a sice vodní dílo, stavbu k využití vodní energie (malá vodní elektrárna – dále také „MVE“), umístěnou na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY (dále také „pozemky nebo „předmětné pozemky“). Žaloba byla založena na tvrzeních, že – mimo jiné – na předmětných pozemcích se nachází část stavby MVE, přičemž žalovaná pozemky k danému účelu užívá bez jakéhokoliv právního důvodu, neboť titul, jenž žalovanou k umístění a užívání pozemků opravňoval, žalovaná vypověděla (od smlouvy o kupní smlouvě budoucí odstoupila) a žádné další (nájemní) smlouvy uzavřeny nebyly, neboť to žalovaná za podmínek vymíněných si žalobci odmítá. Otázka úplaty za užívání pozemků žalobců žalovanou je pak řešena soudně v řízení probíhajících u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 59/2014 a sp. zn. 40 C 49/2021. Na výzvu žalobců k vyklizení pozemků datovanou dnem 18. 11. 2021 žalovaná nereagovala. 2. Okresní soud v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 4. 2022, č. j. 16 C 263/2021-125, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali povinnosti žalované odstranit do 15 dnů od právní moci rozsudku stavbu (její vymezenou část) ve vlastnictví žalované, a to vodní dílo, stavbu k využití vodní energie (vodní elektrárna), umístěnou na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY, zapsaných na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY (výrok I) a žalobcům uložil povinnost nahradit žalované společně a nerozdílně k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 28 577,36 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel z nesporných a nijak nezpochybněných skutkových zjištění, že: - Žalobce a) a L. Z. byli v režimu společného jmění manželů („SJM“) vlastníky pozemků parc. č. st. XY a XY v katastrálním území XY, na nichž se částečně nachází stavba vodního díla (malé vodní elektrárny). - Rozhodnutím Okresního úřadu v Kroměříži, referátu životního prostředí, ze dne 18. 4. 1994, č. j. ŽP-231/2/42/3584/94 – XY, bylo společnosti VEZTOS, spol. s r. o. povoleno nakládat s vodami podle ověřené a projednané dokumentace akce „Vodní elektrárna XY“. - Rozestavenou stavbu MVE prodala žalované obchodní společnost VEZTOS, spol. s r. o. jednající jménem žalobce a) kupní smlouvou uzavřenou dne 4. 11. 2011 a současně byla v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, („obch. zák.“) uzavřena smlouva o budoucí kupní smlouvě o převodu, mimo jiné, i předmětných pozemků (dále také „předkupní smlouva“). - Rozhodnutím Městského úřadu v XY ze dne 19. 2. 2014, č. j. OŽP/7929/2014/ZEK, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, oddělení vodního hospodářství, ze dne 29. 5. 2014, č. j. KUZL 18191/2014, bylo žalované za v rozhodnutí specifikovaných podmínek povoleno užívání stavby vodního díla MVE XY. - Dne 16. 4. 2014 žalovaná písemně vyzvala vlastníky pozemků parc. č. st. XY a XY k uzavření kupní smlouvy, což vlastníci pozemků s poukazem na střet zájmů mezi žalovanou a právní zástupcem Mgr. Mališem, nevyřešenou otázku vzniku bezdůvodného obohacení za užívání pozemků a běžící řízení před Okresním soudem v Kroměříži o určení vlastnického práva k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY odmítli. - Dne 7. 5. 2014 žalovaná od smlouvy o kupní smlouvě budoucí písemně odstoupila a v dopise ze dne 27. 5. 2014 navrhla způsob vypořádání bezdůvodného obohacení vzniklého mezi účastníky. 4. Na takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně aplikoval ustanovení § 1040 odst. 1 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, („o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“) a při související úvaze o tom, zda v posuzované věci jde o vypořádání vztahu k neoprávněné stavbě přihlédl k závěrům podávajícím se z rozsudku Nejvyššího soudu z dne 8. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 828/2017 (tento rozsudek je – shodně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu – přístupný na webových stránkách Nevyššího soudu https://www.nsoud.cz), jež vylučují v případě staveb zřízených na cizím pozemku před 1. 1. 2014 na základě časově neomezeného práva mít na cizím pozemku stavbu, které později zaniklo, užití § 135c zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále „obč. zák.“ nebo „zákon č. 40/1964 Sb.“), jakož i k § 1084 až 1086 o. z. 5. Soud prvního stupně učinil dílčí závěr, že smlouva o kupní smlouvě budoucí založila žalované silné právo mít stavbu vodní elektrárny na cizím pozemku, žalovaná byla v dobré víře, že následně bude uzavřena kupní smlouva, mimo jiné i k předmětným pozemkům, což se nestalo, neboť jejich vlastníci realizační smlouvu bez rozumného důvodu uzavřít odmítli. Uvedené pak dle soudu prvního stupně ovšem vylučuje, aby byla stavba po ztrátě titulu k užívání pozemkům odstraněna, a nelze tak přihlédnout k závěrům judikatury podávající se z rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež soud prvního stupně označil. Naopak soud prvního stupně zjištěnou skutkovou situaci připodobnil k poměrům ve věci, jíž se dovolací soud zabýval v usnesení ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1226/2015, z něhož citoval a dovodil, že žalované – stejně jako v odkazované věci – svědčil v době vzniku a dokončení stavby občanskoprávní titul, jež užití režimu § 135c obč. zák. vylučoval. 6. Protože v průběhu odvolacího řízení původní žalobkyně b), L. Z., zemřela, usnesením Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 14. 2. 2024, č. j. 58 Co 146/2022-173, jež nabylo právní moci dne 26. 2. 2024, bylo ve smyslu § 107 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“) rozhodnuto tak, že v řízení bude na místo původní žalobkyně b) podle výsledků dědického řízení pokračováno s žalobcem a), F. Z., žalobcem b), R. Z. a s L. D. (narozenou XY). Následně žalobkyně L. D. vzala v rozsahu práv a povinností, do nichž v řízení vstoupila, odvolání výslovně zpět, a Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 7. 5. 2024, č. j. 58 Co 146/2022-219, jež nabylo právní moci dne 16. 5. 2024, odvolací řízení ve vztahu mezi žalobkyní L. D. a žalovanou zastavil. 7. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 30. 5. 2024, č. j. 58 Co 146/2022-267, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost do jednoho roku od právní moci rozsudku „odstranit část stavby vodní elektrárny v rozsahu jejího umístění na pozemcích parc. č. st. XY a parc. č. st. XY v katastrálním území XY, okres XY, a to zejména betonový náhon, čistící stroj (česla) a část strojovny nacházející se na pozemku parc. č. st. XY“ (výrok první rozsudku odvolacího soudu). Žalované uložil povinnost nahradit žalobci a) k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 28 039 Kč a žalobci b) ve výši 6 632 Kč (výrok druhý rozsudku odvolacího soudu). 8. Odvolací soud aproboval skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně a dokazování částečně opakoval sdělením obsahu rozhodnutí Městského úřadu v XY ze dne 19. 2. 2014, č. j. OŽP/7929/2014/ZEK, ve spojení s rozhodnutím Krajského úřadu Zlíns