22 Cdo 3307/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3307/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3307/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3307.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Procesní nástupnictví Dotčené předpisy:§ 238a o. s. ř. § 107a o. s. ř. § 159a o. s. ř. § 170 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3307/2024-328 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. R., zastoupeného Mgr. Tomášem Lázničkou, advokátem se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, proti žalovanému D. R., zastoupenému JUDr. Oldřichem Nejdlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Valentinská 56/11, za účasti původní žalované C. C. a.s., IČO XY, se sídlem v XY, zastoupené JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 15 C 97/2020, o dovolání žalovaného a původní žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 6. 2024, č. j. 8 Co 200/2021-289, takto: Dovolání žalovaného a původní žalované se zamítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Litoměřicích (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 8. 2021, č. j. 15 C 97/2020-167, rozhodl o nahrazení projevu vůle původní žalované uzavřít s žalobcem kupní smlouvu o prodeji spoluvlastnického podílu o velikosti ideální jedné třetiny na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba – budova č. p. XY, v katastrálním území XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Vyšel ze zjištění, že žalobce, jeho bratr D. R. a jejich společný otec R. R., zemřelý dne XY, byli každý v rozsahu ideální jedné třetiny spoluvlastníky předmětné nemovitosti. Žalobci svědčilo k podílům ostatních spoluvlastníků zákonné předkupní právo podle § 1124 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2020, (dále jen „o. z.“). Na základě kupní smlouvy ze dne 27. 8. 2018 převedl D. R. spoluvlastnický podíl v rozsahu jedné třetiny na předmětné nemovitosti na původní žalovanou (za kterou mohla jednat E. R., tehdejší manželka prodávajícího D. R. a výhradní akcionářka původní žalované). D. R. přitom nesplnil povinnost upravenou v § 2143 o. z. nabídnout spoluvlastnický podíl ostatním spoluvlastníkům ke koupi. V důsledku toho vzniklo žalobci oprávnění podle § 2144 o. z. domáhat se vůči původní žalované, aby mu podíl za příslušnou úplatu převedla (tzv. právo retraktu). Právo retraktu uplatnil žalobce dopisem ze dne 4. 6. 2020, doručeným téhož dne původní žalované. Původní žalovaná nijak nereagovala, a proto se žalobce obrátil na soud. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předkupní právo žalobce bylo porušeno a žalobě vyhověl. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 31. 1. 2022, č. j. 8 Co 200/2021-215, zamítl návrh žalobce, aby do řízení na místo původní žalované vstoupil D. R. (výrok I) a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na nahrazení projevu vůle zamítl (výrok II). Dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a nákladech odvolacího řízení (výrok III a IV). 4. Odvolací soud neshledal důvodným návrh žalobce na postup podle § 107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) aby do řízení na straně původní žalované vstoupil původní spoluvlastník D. R. Zaujal názor, že vzhledem k tomu, že k obnovení spoluvlastnického práva převodce D. R. došlo již v důsledku rozvazovací podmínky kupní smlouvy v souvislosti s uplatněním předkupního práva žalobce dopisem ze dne 14. 6. 2020, tedy ještě před zahájením řízení, nelze otázku procesního nástupnictví řešit postupem podle § 107a o. s. ř. 5. K dovolání podanému žalobcem proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 9. 12. 2023, č. j. 22 Cdo 1295/2022-265, odmítl dovolání žalobce proti výroku I rozsudku odvolacího soudu pro nedostatek dovolacích důvodů, proti výrokům II, III a IV shledal dovolání přípustným, a proto rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II, III a IV zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení. Současně zavázal soud odvolací k tomu, aby znovu posoudil žalobcem uplatněný nárok z porušeného předkupního práva podle § 2144 o. z. 6. Ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud odkázal na již ustálenou rozhodovací praxi, podle které uplatněním předkupního práva dochází k naplnění rozvazovací podmínky pouze tehdy, je-li předkupní právo uplatněno předkupníkem vůči dlužníkovi. Vysvětlil přitom, že žalobce neuplatnil předkupní právo ve smyslu § 2145 o. z. vůči dlužníkovi (prodávajícímu D. R.), nýbrž uplatnil právo tzv. retraktu vůči koupěchtivé (původní žalované) podle § 2144 odst. 1 o. z., a to již v době, kdy došlo k dovršení kupní smlouvy a předmětná nemovitost se dostala do sféry koupěchtivé (původní žalované). Jestliže za této situace odvolací soud dovodil, že nastaly účinky rozvazovací podmínky ve smyslu § 2145 o. z., pak jeho posouzení není v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. 7. V pokračujícím odvolacím řízení žalobce opakovaně navrhl rozhodnout o procesním nástupnictví na straně žalované s tím, že po podání žaloby došlo k odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mezi původní žalovanou a žalovaným. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 3. 6. 2024, č. j. 8 C 200/2021-289, připustil, aby na místo původní žalované C. C. a.s. vstoupil do řízení D. R. 8. Odvolací soud posuzoval, zda je vázán výrokem I rozsudku ze dne 31. 1. 2022, č. j. 8 Co 200/2021-215, který nebyl zrušen v dovolacím řízení, a dospěl k závěru, že jde o „zcela novou situaci“, a lze proto o návrhu žalobce opětovně rozhodnout. Dovodil, že právní skutečností, s níž lze spojovat převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka, o něž v řízení jde, je písemné odstoupení od kupní smlouvy z 27. 8. 2018, provedené D. R., v jehož důsledku učinily strany kupní smlouvy dne 2. 8. 2021 souhlasné prohlášení, na jehož základě byl následně povolen vklad vlastnického práva ve prospěch původního převodce D. R. II. Dovolání a vyjádření k němu 9. Proti usnesení odvolacího soudu podává dovolání původní žalovaná C. C. a.s. i žalovaný D. R. 10. Původní žalovaná opírá přípustnost dovolání o § 237 o. s. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jedná se o otázku, zda „lze bez dalšího opětovně rozhodnout o procesním nástupnictví, o kterém bylo již pravomocně rozhodnuto, nebo tomuto rozhodnutí brání překážka věci rozhodnuté“. Jako důvod dovolání uvádí nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že jestliže již jednou bylo pravomocně rozhodnuto o procesním nástupnictví, stejně jako v nyní posuzované věci (návrh žalobce, aby do řízení na místo žalované vstoupil D. R. odvolací soud zamítl a dovolání proti tomuto výroku odvolacího soudu bylo odmítnuto, proto nabyl právní moci), nelze o něm rozhodnout znovu. Odkazuje na judikaturu dovolacího soudu (např. sp. zn. 30 Cdo 2503/2009, sp. zn. 23 Cdo 104/2014, sp. zn. 29 Cdo 4559/2017, sp. zn. 20 Cdo 3561/2016, 20 Cdo 3537/2016 a další). 11. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu o procesním nástupnictví zrušil a aby mu věc vrátil zpět k dalšímu řízení. 12. Žalobce ve vyjádření k dovolání původní žalované považuje postup odvolacího soudu za správný a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání původní žalované odmítl. 13. Žalovaný opírá přípustnost dovolání o § 237 o. s. ř. a tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: a) „zda usnesení vydané podle ustanovení § 107a o. s. ř. patří mezi ta usnesení, jimiž je soud vázán ve smyslu § 170 odst. 1 o. s. ř.,“ b) „zda pravomocné usnesení o procesním návrhu účastníka zakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu § 159a a 167 odst. 2 o. s. ř.,“ c) „zda opakovanému návrhu na procesní nástupnictví dle § 107a o. s. ř. lze vyhovět na základě odlišného skutkového či právního posouzení, nebo pouze na základě v mezidobí nastalé změny skutkového stavu rozhodného pro posouzení důvodnosti návrhu.“ 14. Poukazuje přitom na judikaturu dovolacího soudu, např. sp. zn. 25 Cdo 2652/2007, 21 Cdo 3794/2018, 21 Nd 127/2005, 27 Cdo 3743/2017, 32 Cdo 1063/2019, 20 Cdo 3561/2016, 20 Cdo 4342/2016, 27 Cdo 1930/2019 nebo 29 Cdo 1677/2021 a další. 15. Také má za to, že roz