22 Cdo 3491/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3491/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2025 Spisová značka:22 Cdo 3491/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:22.CDO.3491.2024.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Předkupní právo Předkupník, koupěchtivý (o. z.) Spoluvlastnictví Zneužívání výkonu práv a povinností Dobré mravy Dotčené předpisy:§ 1124 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2018 do 30.06.2020 § 2140 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 2143 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 2147 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 8 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:20. 6. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3491/2024-351 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně E. M., zastoupené Mgr. Zuzanou Vrtělkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Lazecká 393/70a, proti žalovaným 1) T. D. a 2) M. D., oběma zastoupeným Mgr. Františkem Stratilem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1215/1, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 130/2023, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 9. 2024, č. j. 75 Co 45/2024-310, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 9. 2024, č. j. 75 Co 45/2024-310, se ruší a věc se Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala nahrazení projevu vůle žalovaných k uzavření kupní smlouvy o prodeji spoluvlastnického podílu o velikosti ¾ na pozemku parc. č. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, a na pozemcích parc. č. XY a XY, vše v katastrálním území XY. Tvrdila, že je spoluvlastníkem ideální ¼ těchto nemovitostí, které žalovaní nabyli do společného jmění manželů kupní smlouvou ze dne 29. 5. 2020, jejíž účinky nastaly stejného dne, od R. M., který však řádně vůči žalobkyni nesplnil povinnost nabídnout svůj spoluvlastnický podíl ke koupi, a porušil tak zákonné předkupní právo žalobkyně. Žalovaní namítali, že R. M. nabídl žalobkyni svůj spoluvlastnický podíl ke koupi ještě před uzavřením kupní smlouvy, a to za shodnou kupní cenu. Na nabídku žalobkyně nereagovala, navíc byla ke dni učinění nabídky v režimu schváleného oddlužení, a nabídku k odkupu spoluvlastnického podílu by tak s vysokou mírou pravděpodobnosti nebyla schopna akceptovat. 2. Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2023, č. j. 24 C 130/2023-259, nahradil projev vůle žalovaných uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu o převodu ideálních ¾ na předmětných nemovitostech ve znění specifikovaném ve výroku I, zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle „ve zbývajícím rozsahu navrhovaného znění kupní smlouvy“ (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III). 3. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 9. 2024, č. j. 75 Co 45/2024-310, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že zamítl žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaných uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu ve znění specifikovaném ve výroku I, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). 4. Odvolací soud sice shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že nabídka ke koupi spoluvlastnického podílu nesplňovala náležitosti řádné nabídky podle § 2174 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve znění účinném do 30. 6. 2020, měl však za to, že je nutno posoudit věc v celém kontextu. Zohlednil, že prodávající svoji povinnost učinit spoluvlastnici nabídku ke koupi spoluvlastnického podílu neignoroval, a tuto povinnost naopak splnil, když žalobkyni doručil písemnou nabídku, a to i přesto, že nabídka neměla formální náležitosti a byla doručena před uzavřením kupní smlouvy s žalovanými. Byla však dostatečně konkrétní, aby z ní bylo zcela zřejmé, že hodlá svůj spoluvlastnický podíl prodat a za jakou kupní cenu. Rovněž bylo také zřejmé, kdo je koupěchtivý, neboť jeden z nich přímo žalobkyni písemnou nabídku předal. Žalobkyně tak měla dost informací, aby na nabídku jakkoli reagovala. Ačkoli mohla reagovat minimálně sdělením, že o koupi má zájem, nabídka však nemá potřebné náležitosti, zůstala zcela nečinná. Podle názoru odvolacího soudu nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že v době nabídky a až do 14. 12. 2022 byla žalobkyně v úpadku, a měla tak „omezené možnosti, jak dispozice s finančními prostředky, tak pokud jde o další právní jednání“. Počínání prodávajícího, který 29. 5. 2020 uzavřel s žalovanými kupní smlouvu v důvodném přesvědčení, že žalobkyně o spoluvlastnický podíl zájem nemá, označil odvolací soud za zcela logické. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že prodávající se spolu s žalovanými snažili předkupní právo žalobkyně obejít. Dodal, že pokud by snad měli takový úmysl, stačilo s uzavřením kupní smlouvy počkat do 1. 7. 2020. Soudu prvního stupně také vytknul, že zcela pominul, že žalobkyně uplatnila předkupní právo až po téměř třech letech od uzavření kupní smlouvy. Odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které delší časový odstup při uplatnění práva může spolu s dalšími podstatnými okolnostmi případu vést k závěru, že uplatnění nároku z porušení předkupního práva je zneužitím práva podle § 8 o. z. Za takové okolnosti považoval odvolací soud vědomost žalobkyně o úmyslu prodávajícího převést spoluvlastnický podíl, absenci jakékoli reakce na oznámení úmyslu spoluvlastnický podíl převést a rovněž skutečnost, že žalobkyně (i celá její rodina) byla v insolvenci. Dodal, že rovněž nelze přehlédnout, že probíhá řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. 6. Odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně právně posoudil otázky, které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešeny, a to: 1) Zda lze splnit povinnost prodávajícího nabídnout věc předkupníkovi ke koupi podle § 2143 o. z. před uzavřením smlouvy s koupěchtivým. 2) Které konkrétní podmínky smlouvy musí být předkupníkovi ohlášeny, aby byla nabídka učiněna řádně, v souladu s § 2143 o. z. 7. Má rovněž za to, že odvolací soud se při posouzení otázky zneužití práva odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 992/99, 22 Cdo 5064/2015, 22 Cdo 741/2018 a 22 Cdo 364/2007. Za nesprávně právně posouzenou, v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, považuje i otázku náhrady nákladů řízení. 8. Odvolacímu soudu vytýká, že přestože dovodil, že nabídka k využití předkupního práva nebyla řádná a v době učinění nabídky nebyly podmínky kupní smlouvy známy ani kupním stranám, dospěl k závěru, že předkupní právo žalobkyně porušeno nebylo. Není ani zřejmé, z čeho dovodil, že žalobkyni byly známy osoby koupěchtivých. Bylo prokázáno, že R. M. ani žalovaní nepočítali s tím, že by na žalobkyni mohl být spoluvlastnický podíl převeden, neboť se nacházela v insolvenčním řízení. Dispoziční oprávnění dlužníka je však po dobu oddlužení zachováno a neúplná nabídka předkupního práva nemůže způsobit předpokládané účinky. K závěru o zneužití práva dodala, že není právně vzdělaná a nebyla jí známa ochrana, kterou předkupníkovi zákon poskytuje, nemovitosti užívá už od roku 1983 k bydlení a má k nim citový vztah. Žalobkyně nebyla vedena přímým úmyslem způsobit jinému újmu, dovolává se rovněž domněnky podle § 7 o. z. Poukázala také na to, že ideální ¼ získal R. M. z insolvenčního řízení za 490 000 Kč, které získal zápůjčkou od koupěchtivých, od kterých za svou ideální ½ požadoval 2 000 000 Kč. 9. Žalovaní k dovolání uvedli, že provedené vymezení dovolacích důvodů je přinejmenším protichůdné, neboť buď se jedná o otázku dosud nevyřešenou, anebo jde o otázku dovolacím soudem vyřešenou a odvolací soud se od takového řešení odchýlil. Odkazují na judikaturu Nejvyššího soudu k náležitostem dovolání a připomínají vázanost dovolacího soudu dovolacím důvodem. Mají za to, že dovolatelka žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva neformulovala a ani neuvedla, které z kritérií přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. má u každé z jednotlivých námitek za splněné. Dodali, že žalobkyně v rámci dovolání opakuje přesně to, co uváděla v odvolacím řízení, odkazují proto na svá vyjádření uči