22 Cdo 3561/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 3561/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2018 Spisová značka:22 Cdo 3561/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:22.CDO.3561.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Služebnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1299 odst. 2 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 3561/2018-252 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobců a) R. J., narozené XY, a b) P. J., narozeného XY, obou bytem XY, zastoupených JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, proti žalované D. K., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Miloslavem Noskem, advokátem se sídlem v Semilech, Nádražní 24, o zrušení služebnosti, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 5 C 113/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. listopadu 2017, č. j. 20 Co 299/2017-226, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Miloslava Noska, advokáta se sídlem v Semilech, Nádražní 24. Odůvodnění: Podle § 243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II bod 2 části první zákona č. 296/2017 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Semilech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 10. 5. 2017, č. j. 5 C 113/2015-200, zamítl žalobu, kterou žalobci požadovali zrušení služebnosti cesty, dříve označované jako věcné břemeno cesty, zřízené ve prospěch všech současných i budoucích vlastníků či spoluvlastníků pozemku parc. č. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, zapsaného u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, zatěžující pozemky ve spoluvlastnictví žalobců (každému náleží spoluvlastnický podíl ve výši id. ½) – parc. č. XY, XY a XY, zapsané u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrálního pracoviště XY, na LV č. XY pro obec a k. ú. XY, podle smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 28. 10. 1971 s právními účinky vkladu ke dni 13. 10. 1971 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 20 Co 299/2017-226, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, které spatřují přípustným podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného i procesního práva, při jejímž řešení se nalézací soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Předně právní věta výroku I. napadeného rozsudku postrádá nezbytnou procesní náležitost, neboť v ní chybí, jaký rozsudek okresního soudu se potvrzuje a v jaké věci. Dále žalobci tvrdí změnu poměrů a poukazují na hrubý nepoměr mezi služebností a výhodou oprávněné žalované. Výkon služebnosti je prováděn šikanózním způsobem, to osvědčuje nejméně 36 trestních oznámení a podnětů o jednání žalované a jejích rodinných příslušníků, z nichž řada zjevně překročila akceptovatelnou hranici tolerance (úder kamenem do hlavy žalobce ze strany manžela žalované, najíždění traktorem řízeným manželem žalované na žalobce na cestě zatížené služebností a další). Po rozhodnutí odvolacího soudu se projevy šikany ještě zintenzivnily (projíždění po cestě zatížené služebností „túrovanou“ čtyřkolkou). Odkazují na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Cdon 269/96, podle kterého může hrubý nepoměr vzniknout i změnou chování subjektů tohoto oprávnění, a ve vztahu k šikaně žalované na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1567/2004 a na § 8 občanského zákoníku. Pokud nižší soudy uzavřely, že konfliktní vztahy mezi žalobci a žalovanou samy o sobě nemohou být důvodem pro zrušení služebnosti cesty, pak se odklonily od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nevzaly totiž v úvahu všechny okolnosti projednávané věci. Služebnost, která ani není vytyčena geometrickým plánem, vznikla proto, aby vlastník panujícího pozemku mohl snadněji realizovat svou hospodářskou činnost v tehdy otevřené krajině a sadu. V roce 1929 nemohlo být předvídáno zvýšení hluku a provozu po vozové cestě (osobní auta žalované projíždí až dvacetkrát denně; mimo ně po cestě projíždí i nákladními auty a traktory s valníkem, což narušuje povrch cesty umístěné pouhých 9,8 m od domu žalobců). Své stanovisko podkládají judikaturou Nejvyššího soudu (sp. zn. 22 Cdo 2165/98, 22 Cdo 1624/2002 a 22 Cdo 616/2012). Žalovaná má možnost přístupu ze svého domu k veřejné komunikaci po vlastních pozemcích, přičemž není podstatné, zda jsou tyto pozemky udržované. Žalobci nepolemizují s právním hodnocením věci nalézacími soudy; pouze označují rozhodné skutečnosti, s nimiž se nalézací soudy nevypořádaly, a proto se odchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu a řízení zatížily vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci. Dále předkládají neřešenou otázku hmotného práva, zda oddělením nového pozemku od panujícího pozemku přechází služebnost na nově vzniklý pozemek. Navrhují, aby dovolací soud rozsudky nalézacích soudů zrušil a věc vrátil zpět odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Podle žalované představuje dovolání polemiku se zjištěným skutkovým stavem, a proto nejde o přípustný dovolací důvod. Nadto osobní poměry účastníků mohou představovat hrubý nepoměr jen velmi obtížně. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2165/98 považuje za nepřiléhavý, v řízení ani nebyla prokázána vyšší frekvence užívání služebné cesty. V řízení nebyl podrobně tvrzen a dokázán ani údajný šikanózní výkon práva. Šikanována se naopak cítí žalovaná a její rodina. Dodává, že stejná služebnost je zřízena i pro vlastníky domu č. p. XY, kteří žalovaní nejsou. Ze skutkových závěrů v této věci jasně vyplynulo, že jiný přístup ke svým pozemkům žalovaná nemá. K poslední námitce o přechodu služebnosti uvádí, že odpověď dává § 1264 odst. 2 občanského zákoníku. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a žalované přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Dovolání není přípustné. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolání žalobců není přípustné již z formálních důvodů, protože jediným přípustným dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení věci. Dovolatelé sice na počátku dovolání ohlašují, že „u napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je třeba dovoláním vyřešit otázku hmotného i procesního práva, ve spojení s názorem, a jak žalobci budou především tvrdit, že nalézací soudy se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, současně však dovolání uzavírají výslovně s tím, že „žalobci žádným způsobem v uváděných dovolacích důvodech nepolemizují s právním hodnocením věci nalézacími soudy. Pouze označují rozhodné skutečnosti, kde se nalézací soudy v odůvodnění rozhodnutí s uvedenými námitkami nevypořádaly, a zatížily řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci“. Vada řízení, byť by i případně měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, není dovolacím důvodem zakládajícím přípustnost dovolání. Současně pak dovolací soud vychází ze své ustálené judikatury, podle které v případě, kdy odvolací soud svůj právní závěr vedoucí k zamítnutí žaloby založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže