22 Cdo 4490/2018 — Nejvyšší soud

22 Cdo 4490/2018 citace  Název judikátu:poctivost při nabývání spoluvlastnictví a vypořádání podílového spoluvlastnictví Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 3. 2020 Spisová značka:22 Cdo 4490/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:22.CDO.4490.2018.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Poctivost (o. z.) Podílové spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 6 o. z. § 8 o. z. § 1143 o. z. § 1144 o. z. § 1147 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 4490/2018-667 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce F. K., narozeného XY, bytem XY, proti žalované M. E., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 14 C 246/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, č. j. 8 Co 30/2017-625, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2018, č. j. 8 Co 30/2017-625, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. 10. 2016, č. j. 14 C 246/2011-507, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 11. 2016, č. j. 14 C 246/2011-514, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k pozemkům parcelní číslo XY, o výměře 766 m², ostatní ploše, a parcelní číslo XY, o výměře 379 m², zahradě, zapsaným na listu vlastnictví číslo XY v katastrálním území XY, vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště XY (výrok I), a podle označeného geometrického plánu ze dne 27. 7. 2016 pro rozdělení pozemků, tvořícího přílohu rozsudku, do výlučného vlastnictví žalobce přikázal nově vzniklé parcely č. XY, o výměře 383 m², a č. XY, o výměře 189 m², a do výlučného vlastnictví žalované nově vzniklé parcely č. XY, o výměře 383 m², a č. XY, o výměře 190 m² (výrok II). K pozemku parcelní číslo XY zřídil v rozsahu vyznačeném šrafováním v témže geometrickém plánu věcné břemeno spočívající ve služebnosti cesty, v místě obvyklé a přiměřené míře, ve prospěch vlastníka pozemku parcelní číslo XY, který je oprávněným pozemkem ke služebnému pozemku parcelní číslo XY (výrok III). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci za věcné břemeno částku 1 228 Kč do tří dnů od po právní moci rozsudku (výrok VI). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení státu (výroky IV a V) a účastníků (výrok VII) a zastavil řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k parcele číslo st. 52 v téže obci a katastrálním území (výrok VIII). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že původní žalobkyně B. S. a žalovaná spoluvlastnily pozemky parcelní číslo (dále jen „p. č.“) st. XY, XY a XY, od 14. 1. 2015 spoluvlastní pozemky p. č. XY a XY na základě kupní smlouvy z 13. 1. 2015 žalobce F. K. (jenž dále vlastní pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je dům) a žalovaná (která dále vlastní pozemek p. č. st. XY, jehož součástí je dům, pozemky p. č. XY a XY a kůlnu na nářadí a nástroje na pozemku p. č. st. XY). Na vyřešení vztahů k pozemku p. č. st. XY se účastníci dohodli mimosoudně. Žalobce užívá své nemovitosti aktivně k rekreaci, užívání nemovitostí žalovanou je sporadické. Účastníci chtějí spoluvlastnictví zrušit, neshodli se však na způsobu vypořádání. Pozemky p. č. XY i XY bylo možno rozdělit, při zachování charakteru jejich využití i přístupu, na pozemky p. č. XY a XY, oba o výměře 383 m², a na pozemky p. č. XY a XY o výměře 190 m² a 189m², kdy oddělené pozemky p. č. XY a XY tvoří navazující celek o rozloze 572 m² (pozemek p. č. XY je přístupný z pozemní komunikace přes stávající můstek a parcelu č. XY) a pozemky p. č. XY a XY o rozloze 573 m² (pozemek p. č. XY je přístupný jednak z pozemní komunikace přes parcelu č. XY a přes služebný pozemek p. č. XY, jednak z pozemku p. č. XY ze silnice přes veřejnou komunikaci ve vlastnictví obce). Soud neshledal důvod pro zřízení věcného břemene po celé ploše pozemku p. č. XY a neposkytl tak právní ochranu žalované v souladu s § 6 a 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, dále jen „o. z.“, za účelem vjetí a vyjetí vozidla do a z garáže svévolně zřízené stavebníky (žalovanou a manžely E.) namísto na jejich pozemku p. č. st. XY na pozemku nyní p. č. st. XY, jenž byl původně součástí pozemku p. č. XY. Pro vstup na pozemek p. č. XY a ke stavbě kůlny zřídil za náhradu věcné břemeno služebnosti cesty. Současně rozhodl o finančním vypořádání. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, č. j. 8 Co 30/2017-625, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výrocích II, III a VI změnil a pozemky p. č. XY a p. č. XY přikázal do výlučného vlastnictví žalované (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na přiměřené náhradě částku 17 570 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované k rukám advokáta JUDr. Martina Skyby na náhradě nákladů řízení částku 50 812 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 19 447 Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Odvolací soud po doplnění dokazování dospěl (s odkazem na § 6 odst. 1 a 2 o. z.) k závěru, že výjimečné okolnosti věci (jednání směřující k tomu, aby nebylo naplněno předkupní právo, nejprve simulováním darování spoluvlastnického podílu na předmětných pozemcích žalobci smlouvou, jejíž relativní neplatnosti pro porušení předkupního práva se předchůdci žalované dovolali, poté lživé deklarování nabídky spoluvlastnického podílu předchůdkyní žalobce žalované a posléze prodej spoluvlastnického podílu žalobci ihned po uplynutí prolongační doby trvání předkupního práva podle § 3062 o. z.) odůvodňují nerespektování zákonem stanoveného pořadí vypořádání spoluvlastnictví, přeskočení rozdělení společných věcí a jejich přikázání žalované, která o ně má zájem a je solventní. Je sice logická snaha manželů S. (při prodeji jejich nemovitých věcí) maximalizovat kupní cenu při zachování příjezdu, avšak toto jednání bylo limitováno skutečností, že příjezd byl realizován přes pozemek v podílovém spoluvlastnictví s omezením převodu spoluvlastnického podílu zákonným předkupním právem spoluvlastníků. Právní předchůdci žalobce i žalobce jednali tak, aby předkupní právo obešli. Nepoctivost jednání žalobce je podmíněna nepoctivostí jednání jeho předchůdkyně, nemůže se dostat do lepšího postavení, od počátku o obcházení předkupního práva věděl. Legitimní očekávání vypořádání spoluvlastnictví reálným rozdělením věci se od nepoctivého jednání odvíjet nemůže. Žalovaná o nabytí spoluvlastnického podílu žalobce projevovala zájem, proto za spravedlivé považoval soud jeho přikázání žalované v řízení o vypořádání spoluvlastnictví za náhradu. Princip poctivosti zakotvený v § 6 o. z. nelze ztotožňovat s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“ (který podle žalobce nelze použít u rozhodnutí končících vydáním konstitutivního rozhodnutí), jde o požadavek přísnější. Zřídit služebnost za účelem příjezdu k nemovitosti žalobce není možno, není-li spoluvlastnictví vypořádáno rozdělením věci. Za nevyvážené považoval odvolací soud srovnávat omezení výkonu spoluvlastnického práva výstavbou (žalovanou) plotu u hranice s pozemkem vlastněným žalovanou a garáže na společném pozemku s vyloučením nabytí spoluvlastnického podílu žalovanou ze strany žalobce (jeho předchůdců). Proti rozsudku dovolacího soudu podal žalobce (dále jen „dovolatel“) dovolání, jímž napadl výroky II až V a navrhl jejich změnu a potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Názor odvolacího soudu, že výjimečné okolnosti věci (§ 6 odst. 1 a 2 o. z.) ospravedlňují vypořádání spoluvlastníků nerozdělením společné věci, nýbrž přikázáním žalované za náhradu, je v rozporu s dikcí zákona (§ 1142 a § 1144 o. z.) i s judikaturou (rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1292/2004 a sp. zn. 22 Cdo 2595/2008, dle nichž může soud provést vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci nebo nařízením prodeje, jen není-li rozdělení věci dobře možné, sp. zn. 22 Cdo 2335/2006, dle nějž na rozhodnutí konstitutivního charakteru o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze aplikovat § 3 odst. 1 obč. zák., sp. zn. 22 Cdo 576/20