22 Cdo 48/2022 — Nejvyšší soud

22 Cdo 48/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 2. 2022 Spisová značka:22 Cdo 48/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:22.CDO.48.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spoluvlastnictví Odklad oddělení/zrušení spoluvlastnictví (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1155 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 4. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 48/2022-74 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobkyně J. D., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ivetou Horáčkovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, proti žalovaným 1) P. V., narozené XY, bytem v XY, a 2) N. Š., narozené XY, bytem ve XY, zastoupeným Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Josefa Václava Sládka 35, o odklad zrušení spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 57/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2021, č. j. 57 Co 149/2021-51, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh na odklad právní moci a vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2021, č. j. 57 Co 149/2021-51, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2021, č. j. 13 C 57/2021-18, ve spojení s usnesením ze dne 10. 6. 2021, č. j. 13 C 57/2021-25, zamítl žalobu na odklad zrušení spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaných na dobu 1 roku k pozemkům parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. XY - ostatní plocha - jiná plocha a parc. č. XY - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č. p. XY - rodinný dům, v obci a katastrálním území XY, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 9. 2021, č. j. 57 Co 149/2021-51, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s jeho usnesením ve věci samé potvrdil, ve výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně jej změnil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem odvolacím. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně (dále i jen „dovolatelka“) dovolání. Přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“); tvrdí, že napadené rozhodnutí závisí „na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud se měl podle žalobkyně odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 tím, že nevzal do úvahy individuální okolnosti případu, které jsou způsobilé ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků, a to, že smyslem žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kterou žalované vůči žalobkyni podaly, je způsobit žalobkyni újmu, když současně chtějí setrvat se žalobkyní ve spoluvlastnictví k nemovitým věcem v katastrálním území XY, a navrhují vypořádání nemovitých věcí v katastrálním území XY nařízením jejich prodeje, ač je jim známo, že rodinný dům žalobkyně vybudovala, prožila v něm většinu života a ve svém věku a se svými příjmy nemá, na rozdíl od žalovaných, jinou možnost bydlení. Žaloba na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je pomstou za požadavek žalobkyně, aby žalované o nemovité věci pečovaly a podílely se na nezbytných nákladech spojených s jejich správou. Za nesprávný považuje závěr odvolacího soudu, že uvedené skutečnosti spolu s epidemiologickou situací (očkování žalobkyni nechrání stoprocentně proti novým mutacím viru, které se v České republice masivně šíří) nejsou důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví z důvodu ohrožení jejího oprávněného zájmu, týkajícího se jejího zdraví a života, práva na pokojné a klidné stáří a na péči a respekt svých dcer – žalovaných. Uvedené skutečnosti jsou i důvodem pro odklad zrušení spoluvlastnictví pro zabránění majetkové ztrátě žalobkyně i žalovaných navrženým způsobem vypořádání spoluvlastnictví a žalobkyně v souvislosti s její špatnou sociální, zdravotní a ekonomickou situací. Dále se měl odvolací soud odchýlit od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, které je po skutkové stránce velmi obdobné projednávané věci, když nereflektoval, že rodina a rodičovství požívají zvláštní ochrany podle § 3 odst. 2 písm. b), § 855 a § 883 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (v textu jen „ o. z.“). S ohledem na pokročilý věk, zdravotní problémy a prožití podstatné části života v domě má žalobkyně legitimní zájem poklidně v nemovitých věcech dožít. Nesouhlasí ani s přiznáním náhrady nákladů řízení žalovaným, o nichž mělo být se zohledněním ekonomických, sociálních a zdravotních důvodů žalobkyně rozhodnuto podle § 150 o. s. ř. Současně požaduje odložení právní moci a vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu do doby rozhodnutí o podaném dovolání. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu změnil a odložil zrušení spoluvlastnictví, případně aby jej zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu, eventuálně soudu prvního stupně. Žalovaná 2) ve vyjádření k dovolání navrhuje jeho odmítnutí, případně potvrzení rozsudku odvolacího soudu, neboť dovolání jen vyjadřuje nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu. Žalovaná 1) se k dovolání nevyjádřila. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Žalobkyně má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud jde o naplnění předpokladů pro odklad zrušení spoluvlastnictví ve smyslu § 1155 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Podle § 1155 odst. 1 o. z. na návrh spoluvlastníka může soud zrušení spoluvlastnictví odložit, má-li tím být zabráněno majetkové ztrátě nebo vážnému ohrožení oprávněného zájmu některého spoluvlastníka, a prodloužit tak trvání spoluvlastnictví, nejdéle však o dva roky. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4755/2015, uveřejněném pod č. 98/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní (toto a další níže uvedená rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), vyložil, že „odklad zrušení spoluvlastnictví může být podle § 1155 odst.1 o. z. odůvodněn a) požadavkem na zabránění majetkové ztráty některého spoluvlastníka, nebo b) požadavkem na předejití vážného ohrožení oprávněného zájmu některého ze spoluvlastníků, k jehož ohrožení by došlo likvidací spoluvlastnického vztahu. Oprávněným zájmem některého ze spoluvlastníků je s ohledem na znění prvního důvodu pro odklad zrušení spoluvlastnictví třeba rozumět jiný než majetkový zájem spoluvlastníka, který bude objektivně schopen ospravedlnit zásah do práva ostatních spoluvlastníků na zrušení spoluvlastnictví. Vzhledem k tomu se nejedná o jakýkoliv zájem, nýbrž o zájem podstatný, přičemž zrušením spoluvlastnictví by došlo k jeho vážnému ohrožení. Do úvahy přicházejí, obdobně jako je tomu u důvodů vedoucích k zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví [k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014 (dostupný na www.nsoud.cz)], důvody dočasnéh