22 Cdo 5259/2015 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5259/2015 citace  Název judikátu:K možnosti odstranění stromů podle § 1017 odst. 1 o. z osázených před 1. lednem 2014 Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 6. 2017 Spisová značka:22 Cdo 5259/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5259.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Sousedská práva Dotčené předpisy:§ 1017 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 9. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5259/2015 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. H., zastoupené Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109b, proti žalované Z. R., zastoupené JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Tylovo nábřeží 367/10, o zdržení se zásahů do vlastnického práva a odstranění stromů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 17 C 105/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. března 2015, č. j. 20 Co 47/2015-280, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. března 2015, č. j. 20 Co 47/2015-280, se v části výroku I., kterým byly potvrzeny výroky II., IV. a V. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. října 2014, č. j. 17 C 105/2010-263, a ve výroku II., a rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 2. října 2014, č. j. 17 C 105/2010-263, ve výrocích II., IV. a V. ruší a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 10. 2014, č. j. 17 C 105/2010-263, uložil žalované povinnost zdržet se toho, aby svými stromy a keři rostoucími na jejím pozemku parc. č. 1428/15, v katastrálním území P. n. L., obci H. K. (dále jen „pozemek žalované“), působila žalobkyni na jejím pozemku parc. č. 1428/14 v katastrálním území P. n. L., obci H. K. (dále jen „pozemek žalobkyně“), jakékoliv imise spadem větviček, spadem jehličí a spadem listí (výrok I. A.), žalobu zamítl v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalované zdržení se stínění způsobeného stromy a keři, nacházejícími se na pozemku žalované (výrok I. B.), a žalované uložil povinnost odstranit jedli a jalovec, tj. dva stromy, které svým vzrůstem přesahují výšku 3 m a které rostou ve vzdálenosti 3 m od společné hranice pozemků účastnic řízení (výrok II.), dále povinnost zdržet se vnikání keřů a vnikání kořenů stromů z jejího pozemku na pozemek žalobkyně, jakož i přesahu větví stromů rostoucích na pozemku žalované nad pozemek žalobkyně (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastnice jsou vlastnicemi sousedních rodinných domů v zástavbě řadových rodinných domů. Stromy, keře a další popínavé rostliny nacházející se na pozemku žalované způsobují na pozemku žalobkyně imise, neboť pozemek je obtěžován výrazným spadem jehličí, šišek, větévek a listí ze vzrostlých stromů a keřů na pozemku žalované, nejvíce z modřínu, ale i dalších stromů a keřů nacházejících se v blízkosti společné hranice pozemků. Tyto stromy a keře prorůstají na pozemek žalobkyně v takové míře, že až prohýbají drátěný plot. Vedle toho prorůstají na pozemek žalobkyně větévky zlatého deště a jiné rostliny, které žalovaná v jejich vzrůstu nijak nekoriguje. Pouhé odstraňování zeleně žalobkyní s ohledem na masivní vzrůst není dostačujícím řešením. Pod pozemek žalobkyně dále zasahují kořeny stromů žalované, a to jak silné kořeny, tak i tzv. kořenové vlášení, což může mít vliv na odvod potřebné vláhy z pozemku žalobkyně. Ve vzdálenosti 1 m od hranice pozemků se pak nachází jedle bělokorá, která dosahuje výšky 18,6 m. Jalovec skalní dosahující výšky 6,1 m je pak vzdálen 1,5 m od společné hranice, modřín opadavý dosahuje výšky 18,8 m a nachází se 6,3 m od společné hranice. Soud prvního stupně, který již na věc aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), dospěl k závěru, že vzrostlé stromy na pozemku žalované a jejich účinky vybočují z míry přiměřené místním poměrům, neboť se nachází v zástavbě rodinných domů. Je zřejmé, že vrostlé stromy dosahující výšky téměř 19 m nejsou „obvyklou“ vegetací v obdobných zástavbách. Spad jehličí, větévek a listí podstatně omezuje užívání pozemku žalobkyní, neboť její pozemek je pokryt celou vrstvou tohoto spadu, což znepříjemňuje užívání pozemku, který chce žalobkyně využívat pro odpočinek a relaxační pobyt. Dále tento spad okyseluje půdu. Kromě vzrostlé vegetace prorůstají také další dřeviny a rostliny na pozemek žalobkyně. Soud prvního stupně uzavřel, že je třeba přistoupit rovněž k razantnímu opatření v podobě pokácení dvou vzrostlých stromů podle § 1017 občanského zákoníku, které se nachází ve vzdálenostech 1 a 1,5 m od hranice a svým vzrůstem přesahují výšku 3 m. Tyto stromy způsobují neúměrné zásahy na pozemek žalobkyně nejen, pokud jde o spad jehličí a větévek, ale i o kořenový systém. K obraně žalované, že na jejím pozemku se nachází les, soud prvního stupně uvedl, že se nejedná o les ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 289/1995 Sb. Námitku žalované, že když žalobkyně pozemek kupovala, znala stav porostu na pozemku žalované, pak soud uvedl, že teprve vlastním užíváním nemovitosti mohla žalobkyně seznat skutečnou míru obtěžování. Naproti tomu pak ohledně stínění způsobeného stromy soud prvního stupně dospěl k závěru, že pozemek žalobkyně je dobře osvětlen a nepřiměřenému obtěžování zde nedochází. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 3. 2015, č. j. 20 Co 47/2015-280, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu jeho napadení potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry učiněnými soudem prvního stupně. Dodal, že skutečnost, že je žalobkyně obtěžována imisemi z pozemku žalované v míře výrazně vyšší, než je v oblasti řadových domků se zahrádkami obvyklé, vyplynula spolehlivě z provedeného dokazování. Místní poměry jsou takové, že vegetace na pozemcích je poměrně nízká a řídká. Pouze pozemek žalované je hustě zarostlý vegetací a vysokými stromy, které zasahují korunami stromů nad pozemek žalobkyně. Intenzitu rušení dále umocňuje to, že pozemek žalobkyně je stejně jako ostatní pozemky v této lokalitě poměrně úzký. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 občanského soudního řádu proto, že odvolací soud řešil právní otázku, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena. Důvodem dovolání má být nesprávné právní posouzení věci spočívající v tom, že odvolací soud dospěl k úvaze, že žalobkyně je obtěžována imisemi z pozemku žalované v míře výrazně větší, než je v dané oblasti obvyklé. Dovolatelka napadla závěr odvolacího soudu spočívající na § 1017 odst. 1 o. z., když při aplikaci této právní normy soud nehodnotil relevantní atributy podmiňující aplikaci tohoto ustanovení, a to existenci „rozumného důvodu“ a „místních zvyklostí“. Stromy, které mají být likvidovány, jsou zdravými stromy, ve kterých hnízdí ptactvo. Ostatně dovolatelka má informaci, že kácení dřevin v termínu hnízdění ptactva se nepovoluje. Vzhledem k tomu, že judikatura dosud neprovedla výklad obou pojmů, právní názor odvolacího soudu, který předsazuje zájem jednotlivce nad ochranou přírody, neodpovídá záměru zákonodárce. V případě „místních poměrů“ není na místě tento pojem opírat o jakékoliv srovnání zvyklostí v dané lokalitě. Odvolací soud také pochybil při stanovení náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů; podle názoru dovolatelky mělo být rozhodnuto tak, že nikdo z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Navrhla, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů v napadené části zrušil a věc jim vrátil k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno před 31. 12. 2013 (srovnej článek II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýli