22 Cdo 5365/2016 — Nejvyšší soud

22 Cdo 5365/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 5. 2017 Spisová značka:22 Cdo 5365/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.5365.2016.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Vlastnictví Pozemní komunikace Dotčené předpisy:§ 10 odst. 1 předpisu č. 13/1997Sb. § 11 odst. 2 předpisu č. 13/1997Sb. § 14 odst. 2 předpisu č. 13/1997Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 8. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 5365/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. I. S., zastoupené Mgr. Janem Balarinem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalovaným: 1) Středočeskému kraji, identifikační číslo osoby 70891095, se sídlem v Praze 5, Zborovská 81/11, 2) Ing. P. D., 3) P. D. a 4) Ing. P. D., žalovaní 2), 3) a 4) zastoupeni Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 13 C 14/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 24 Co 143/2016-225, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2), 3) a 4), jako společně a nerozdílně oprávněným, na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce Mgr. Petra Nesporého. Odůvodnění: Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 28. 1. 2016, č. j. 13 C 14/2015-147, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí stavby sjezdu z okružní křižovatky na Č. V., nacházejícího se na pozemku par. č. 3370/9 v katastrálním území B. u P., zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, na listu vlastnictví č. 3078 (výrok I.). Výroky II. a III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně koupila koncem roku 2012 od společnosti InterCora, spol. s r. o. pozemky par. č. 3370/25, 3370/10, 3370/24, 3370/23 a 1825/32, v katastrálním území B. u P., všechny zastavěné stavbou kruhové křižovatky a jejími součástmi (chodníky). V rámci územního řízení, týkajícího se kruhové křižovatky, podala žalobkyně námitku, že je vlastnicí stavby – zaslepeného ramene kruhové křižovatky na pozemku par. č. 3370/9. Tento pozemek, stejně jako pozemek par. č. 1825/17, na nějž zaslepené rameno ústí, je ve vlastnictví žalovaných 2), 3) a 4); to je mezi účastníky nesporné. Správní orgán přerušil řízení a odkázal žalobkyni podle § 89 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, na civilní soudní řízení. Žalobkyně navrhuje určení vlastnického právo k části ramene kruhové křižovatky na pozemku par. č. 3370/9, neboť tvrdí, že tuto stavbu nabyla spolu s převáděnými silničními pozemky na základě smlouvy se společností InterCora, spol. s r. o. Ve smlouvě se výslovně uvádí, že prodávající na žalobkyni převádí „sjezd z okružní křižovatky na pozemek par. č. 1825/17“. Podle kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Benešov, odboru dopravy, silničního hospodářství a dopravně správních agend, ze dne 6. 9. 2005, č. j. OD 16815/2005, kterým bylo povoleno užívání kruhové křižovatky, byla kruhová křižovatka zhotovena jako čtyřramenná. Co se týká právního hodnocení věci, soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva je neurčitá. Nevyplývá z ní, že žalobkyně měla nabýt spolu s převáděnými nemovitostmi také zaslepené rameno kruhové křižovatky. Nicméně i kdyby ze smlouvy takový závazek vyplýval, žalobkyně nikdy nemohla nabýt vlastnické právo; rameno křižovatky bylo zbudováno jako větev kruhové křižovatky a je tedy součástí pozemní komunikace II. třídy, která podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nemůže být ve vlastnictví soukromé osoby. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 24 Co 143/2016-225, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o povinnost žalobkyně zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s právním hodnocením věci. Uvedl, že jádro sporu spočívá v otázce, zda je rameno součástí kruhové křižovatky a jako takové nemůže být podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích ve vlastnictví žalobkyně, nebo zda se jedná o sjezd (nájezd) připojující sousední pozemek, který může být podle § 14 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích předmětem soukromého vlastnictví; na vyřešení této otázky je pak závislý závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zaslepené rameno je součástí kruhové křižovatky, a proto nemůže být předmětem vlastnického práva žalobkyně. Uvedl, že ačkoli samo kolaudační rozhodnutí ze dne 6. 9. 2005 neřeší závazně otázku právní povahy předmětného ramene křižovatky, z jeho obsahu se podává, že kruhová křižovatka, přestože původně navržená jako tříramenná, byla zhotovena jako čtyřramenná. Podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, je zaslepené rameno součástí kruhové křižovatky. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Důvodem podání dovolání je tvrzené nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud měl nesprávně posoudit dovolacím soudem dosud nevyřešenou otázku, zda rameno kruhové křižovatky, které neústí na žádnou další pozemní komunikaci, avšak sjíždí se z něj na sousední pozemek, je ve smyslu zákona o pozemních komunikacích sjezdem na sousední nemovitost podle § 14 odst. 2 písm. a), či větví kruhové křižovatky podle § 10 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. V této souvislosti klade také otázku, zda rozhodným hlediskem pro rozlišení sjezdu a pozemní komunikace je dopravně-technický účel stavby; z obsahu dovolání se podává, že pokud rozhodným hlediskem je dopravně-technický účel stavby, odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když tuto odbornou otázku posoudil sám. Odvolací soud nesprávně vyšel z prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. a v ní obsažené přílohy č. 3, neboť obrazová příloha ukazuje hranice mezi pozemními komunikacemi, nikoli mezi pozemní komunikací a sousedním pozemkem. Navrhuje napadený rozsudek zrušit nebo změnit tak, že se žalobě vyhovuje. Žalovaný 1) považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje odmítnutí nebo zamítnutí dovolání. Uvedl také, že dopravně-technický účel stavby je oprávněn zkoumat pouze speciální stavební úřad podle § 40 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaní 2), 3) a 4) rovněž uvádějí, že napadený rozsudek je správný. Dovolání považují za nepřípustné, neboť na první otázce napadené rozhodnutí nezávisí – přes zaslepené rameno křižovatky se na sousední pozemek v současnosti nedá sjíždět. Druhá otázka pak ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění nalézacích soudů, že výjezd z kruhového objezdu neslouží jako sjezd k sousední nemovitosti. Navrhují odmítnutí či zamítnutí dovolání. Po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Otázka, zda rameno kruhové křižovatky, které slouží pouze ke spojení se sousední nemovitostí, je ve smyslu zákona o pozemních komunikacích sjezdem nebo větví kruhové křižovatky, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. K vyjádření žalovaných je třeba dodat, že napadené rozhodnutí na vznesené otázce závisí, neboť právě na této otázce odvolací soud postavil svůj právní závěr. K údajně nepřípustnému napadání skutkových zjištění, pak otázka výkladu zákonného rozlišení sjezdu a větve kruhové křižovatky není otázkou skutkovou, nýbrž právní. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastníkem