22 Cdo 5365/2016 – Nejvyšší soud

22 Cdo 5365/2016 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně Ing. I. S., zastoupené Mgr. Janem Balarinem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 6, Eliášova 922/21, proti žalovaným: 1) Středočeskému kraji, identifikační číslo osoby 70891095, se sídlem v Praze 5, Zborovská 81/11, 2) Ing. P. D., 3) P. D. a 4) Ing. P. D., žalovaní 2), 3) a 4) zastoupeni Mgr. Petrem Nesporým, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Puklicova 1069/52, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 13 C 14/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2016, č. j. 24 Co 143/2016-225, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 2), 3) a 4), jako společně a nerozdílně oprávněným, na náhradě nákladů dovolacího řízení 8 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce Mgr. Petra Nesporého. Odůvodnění: Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 28. 1. 2016, č. j. 13 C 14/2015-147, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí stavby sjezdu z okružní křižovatky na Č. V., nacházejícího se na pozemku par. č. 3370/9 v katastrálním území B. u P., zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Benešov, na listu vlastnictví č. 3078 (výrok I.). Výroky II. a III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně koupila koncem roku 2012 od společnosti InterCora, spol. s r. o. pozemky par. č. 3370/25, 3370/10, 3370/24, 3370/23 a 1825/32, v katastrálním území B. u P., všechny zastavěné stavbou kruhové křižovatky a jejími součástmi (chodníky). V rámci územního řízení, týkajícího se kruhové křižovatky, podala žalobkyně námitku, že je vlastnicí stavby – zaslepeného ramene kruhové křižovatky na pozemku par. č. 3370/9. Tento pozemek, stejně jako pozemek par. č. 1825/17, na nějž zaslepené rameno ústí, je ve vlastnictví žalovaných 2), 3) a 4); to je mezi účastníky nesporné. Správní orgán přerušil řízení a odkázal žalobkyni podle § 89 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, na civilní soudní řízení. Žalobkyně navrhuje určení vlastnického právo k části ramene kruhové křižovatky na pozemku par. č. 3370/9, neboť tvrdí, že tuto stavbu nabyla spolu s převáděnými silničními pozemky na základě smlouvy se společností InterCora, spol. s r. o. Ve smlouvě se výslovně uvádí, že prodávající na žalobkyni převádí „sjezd z okružní křižovatky na pozemek par. č. 1825/17“. Podle kolaudačního rozhodnutí Městského úřadu Benešov, odboru dopravy, silničního hospodářství a dopravně správních agend, ze dne 6. 9. 2005, č. j. OD 16815/2005, kterým bylo povoleno užívání kruhové křižovatky, byla kruhová křižovatka zhotovena jako čtyřramenná. Co se týká právního hodnocení věci, soud prvního stupně dospěl k závěru, že kupní smlouva je neurčitá. Nevyplývá z ní, že žalobkyně měla nabýt spolu s převáděnými nemovitostmi také zaslepené rameno kruhové křižovatky. Nicméně i kdyby ze smlouvy takový závazek vyplýval, žalobkyně nikdy nemohla nabýt vlastnické právo; rameno křižovatky bylo zbudováno jako větev kruhové křižovatky a je tedy součástí pozemní komunikace II. třídy, která podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, nemůže být ve vlastnictví soukromé osoby. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2016, č. j. 24 Co 143/2016-225, napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o povinnost žalobkyně zaplatit žalovaným náklady odvolacího řízení (výroky II. a III.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se rovněž s právním hodnocením věci. Uvedl, že jádro sporu spočívá v otázce, zda je rameno součástí kruhové křižovatky a jako takové nemůže být podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích ve vlastnictví žalobkyně, nebo zda se jedná o sjezd (nájezd) připojující sousední pozemek, který může být podle § 14 odst. 2 písm. a) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích předmětem soukromého vlastnictví; na vyřešení této otázky je pak závislý závěr o oprávněnosti nároku žalobkyně. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že zaslepené rameno je součástí kruhové křižovatky, a proto nemůže být předmětem vlastnického práva žalobkyně. Uvedl, že ačkoli samo kolaudační rozhodnutí ze dne 6. 9. 2005 neřeší závazně otázku právní povahy předmětného ramene křižovatky, z jeho obsahu se podává, že kruhová křižovatka, přestože původně navržená jako tříramenná, byla zhotovena jako čtyřramenná. Podle přílohy č. 3 vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikacích, je zaslepené rameno součástí kruhové křižovatky. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně (dále také „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Tvrdí, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. Důvodem podání dovolání je tvrzené nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud měl nesprávně posoudit dovolacím soudem dosud nevyřešenou otázku, zda rameno kruhové křižovatky, které neústí na žádnou další pozemní komunikaci, avšak sjíždí se z něj na sousední pozemek, je ve smyslu zákona o pozemních komunikacích sjezdem na sousední nemovitost podle § 14 odst. 2 písm. a), či větví kruhové křižovatky podle § 10 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích. V této souvislosti klade také otázku, zda rozhodným hlediskem pro rozlišení sjezdu a pozemní komunikace je dopravně-technický účel stavby; z obsahu dovolání se podává, že pokud rozhodným hlediskem je dopravně-technický účel stavby, odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když tuto odbornou otázku posoudil sám. Odvolací soud nesprávně vyšel z prováděcí vyhlášky č. 104/1997 Sb. a v ní obsažené přílohy č. 3, neboť obrazová příloha ukazuje hranice mezi pozemními komunikacemi, nikoli mezi pozemní komunikací a sousedním pozemkem. Navrhuje napadený rozsudek zrušit nebo změnit tak, že se žalobě vyhovuje. Žalovaný 1) považuje napadený rozsudek za správný a navrhuje odmítnutí nebo zamítnutí dovolání. Uvedl také, že dopravně-technický účel stavby je oprávněn zkoumat pouze speciální stavební úřad podle § 40 odst. 4 zákona o pozemních komunikacích. Žalovaní 2), 3) a 4) rovněž uvádějí, že napadený rozsudek je správný. Dovolání považují za nepřípustné, neboť na první otázce napadené rozhodnutí nezávisí – přes zaslepené rameno křižovatky se na sousední pozemek v současnosti nedá sjíždět. Druhá otázka pak ve skutečnosti zpochybňuje skutková zjištění nalézacích soudů, že výjezd z kruhového objezdu neslouží jako sjezd k sousední nemovitosti. Navrhují odmítnutí či zamítnutí dovolání. Po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), dovolací soud napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné. Otázka, zda rameno kruhové křižovatky, které slouží pouze ke spojení se sousední nemovitostí, je ve smyslu zákona o pozemních komunikacích sjezdem nebo větví kruhové křižovatky, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. K vyjádření žalovaných je třeba dodat, že napadené rozhodnutí na vznesené otázce závisí, neboť právě na této otázce odvolací soud postavil svůj právní závěr. K údajně nepřípustnému napadání skutkových zjištění, pak otázka výkladu zákonného rozlišení sjezdu a větve kruhové křižovatky není otázkou skutkovou, nýbrž právní. Podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. Vlastníkem účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Podle § 10 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích pozemní komunikace lze navzájem připojovat zřizováním křižovatek nebo připojovat na ně sousední nemovitosti zřízením sjezdů nebo nájezdů. Přímé připojení sousední nemovitosti na pozemní komunikaci není účelovou komunikací. Podle odst. 2 téhož ustanovení větve mimoúrovňových křižovatek a kruhové křižovatky jsou přiřazeny k pozemní komunikaci vyšší kategorie nebo třídy, větve úrovňových křižovatek jsou přiřazeny