22 Cdo 586/2017 — Nejvyšší soud

22 Cdo 586/2017 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2017 Spisová značka:22 Cdo 586/2017 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:22.CDO.586.2017.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Spoluvlastnictví Dotčené předpisy:§ 1143 a 1144 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:13. 7. 2017 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 586/2017 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. M., proti žalovanému Dr. Ing. S. M., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 12, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 377/2010, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. 17 Co 470/2015-2202, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2016, č. j. 17 Co 470/2015-2202, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby soud zrušil a vypořádal rovnodílné podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem, a to chatě postavené na par. č. 1744/4 , parc. č. 1744/4 zastavěná plocha o výměře 13 m2 a parc. č. 1744/2, zahrada, o výměře 1511 m2 v k. ú. R., obec P., a vypořádal je reálným rozdělením věci. Žalovaný se zrušením spoluvlastnictví k nemovitostem souhlasil, požadoval však jejich přikázání do svého vlastnictví, případně jejich prodej; názor na způsob vypořádání během řízení měnil. Obvodní soud pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 8. 2002, č. j. 4C 48/92-585, ve znění usnesení ze dne 17. 4. 2003, č. j. 4 C 48/95-611, podílové spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem zrušil a nemovitosti mezi účastníky reálně rozdělil. Žalobci uložil, aby zaplatil žalovanému na vypořádání podílu 20 800 Kč. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 7. 2006, č. j. 25 Co 479/2005-775, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení potvrdil. Nejvyšší soud k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. 8. 2010, č. j. 22 Cdo 2597/2010-1058, rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poté rozsudkem ze dne 19. 5. 2015, č. j. 4 C 377/2015-1929, ve znění opravných usnesení ze dne 20. 7. 2015, č. j. 4 C 377/2010-1935, ze dne 10. 8. 2015, č. j. 4 C 377/2010-1960, a ze dne 14. 10. 2015, č. j. 4 C 377/2010-2028, zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k rekreační chatě postavené na p. č. 1744/4 a zahradě o výměře 1511 m2, zapsaných na LV č. 1437 pro k. ú R., obec P., u Katastrálního úřadu Praha-město (výrok I.). Do vlastnictví žalobce přikázal chatu, a určil, která část zahrady připadá každému z účastníků podle geometrického plánu, který je součástí rozsudku (výroky II. a III.). Uložil žalobci, aby zaplatil žalovanému na vyrovnání podílu částku 14 905,50 Kč (výrok IV.). Účastníkům uložil, aby zaplatili státu znalečné 10 775 Kč a 12 775 Kč a žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výroky V. - VII.). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že účastníci (bratři) nabyli každý id. ½ nemovitostí děděním po matce M. M., která zemřela 6. 4. 1970. Sporný pozemek je reálně dělitelný. Věc posoudil podle § 1143 a násl. zákona č. 89/212 Sb., občanský zákoník (dále o. z.), a vypořádal spoluvlastnictví reálným rozdělením pozemku parc. 1744/2. Náhradu určil podle znaleckého posudku Ing. J. Kratěny, CSc., ze 17. 2. 2015. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 12. 5. 2016, č. j. 17 Co 470/2015-2202, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravných usnesení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Vyšel z jeho skutkových zjištění, která shledal vyčerpávajícími, a za správné považoval i právní posouzení věci. K námitce žalovaného, že věc nelze podle § 1144 o. z. reálně rozdělit, pokud by se podstatně snížila její hodnota, uvedl, že výkladem § 1147 o. z. a contrario je třeba dovodit, že rozdělení věci je třeba provést vždy, je-li to „dobře možné“, tedy je-li dána faktická a funkční dělitelnost věci. I když určitý způsob dělení nemovitostí není zcela optimální, neznamená to, že jde o dělení nemožné. Závěru o reálné dělitelnosti pozemků nepřekáží skutečnost, že pozemky po rozdělení bude možno užívat k určenému účelu s určitým omezením (viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3685/2008 a 22 Cdo 3533/2007). Omezení případné stavební činnosti je dáno tím, že se pozemek zmenší, ale není to důvod k označení zahrady za nedělitelnou. Znalec také uvedl, že cenu neovlivňuje rozdělení pozemku ani skutečnost, že se pozemek nachází v chráněné krajinné oblasti. Sdělení znalce zaslané soudu elektronicky je autentické a žalovaný k němu žádné výhrady při jednání soudu prvního stupně dne 19. 5. 2015 nevznesl. Soud nemá důvod k tomu, aby k tomuto sdělení nepřihlížel. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Důvod přípustnosti dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud „odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo je dovolacím soudem posuzována rozdílně“. Takto obecně a nepřípustně formulovaný důvod přípustnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2013, a řadu dalších rozhodnutí) však obsahově vymezuje v dalším textu dovolání, ve kterém tvrdí: Odvolací soud rozhodl bez závazného stanoviska podle § 44 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Ten stanoví mimo jiné, že bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody nelze vydat územní rozhodnutí. Podle § 77 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb. je územním rozhodnutím i rozhodnutí o dělení pozemku. Vyžádání stanoviska navrhl dovolatel již u soudu prvního stupně, předložil pak zprávu z 19. 6. 2016, ve které je uvedeno, že předmětný pozemek se nachází ve 3. zóně odstupňované ochrany Chráněné krajinné oblasti Český kras a část spadá do ochranného pásma Přírodní rezervace Staňkovka. Agentura ochrany přírody a krajiny také potvrdila, že k vydání územního rozhodnutí o dělení předmětné parcely je její stanovisko nezbytné. V řízeních před soudy obou stupňů dovolatel poukazoval na to, že rozdělením nemovitosti na dvě části dojde k výraznému snížení její hodnoty tak, že součet hodnot rozdělených částí nedosahuje hodnotu nemovitosti před rozdělením. K tomu navrhoval vyžádání zprávy příslušného orgánu ochrany přírody a krajiny ke zjištění omezení případné stavební činnosti. Předložil sám zprávu z 19. 6. 2015, ze které vyplývá, že výstavba rodinných domů je v dané oblasti sice možná, ale je třeba přihlížet k základním regulativům, které byly připojeny. Z toho plyne, že vybudování stavby by bylo velmi omezené. Ustanovení § 1144 o. z. zakazuje rozdělení věci, pokud by se podstatně snížila její hodnota. Nový občanský zákoník výslovně uvádí, kdy nelze věc rozdělit. Odvolací soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3685/2008 a sp. zn. 22 Cdo 3533/2007, tato rozhodnutí však neřeší možnost reálného rozdělení věci ve vztahu k podstatnému snížení hodnoty. Pokud odvolací soud uvedl, že podle znalce nedochází ke snížení hodnoty nemovitosti vzhledem k tomu, že se nachází v chráněné krajinné oblasti, z vyjádření znalce není zřejmé, že si byl vědom skutečností rozhodných pro posouzení této otázky. Dále dovolatel poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, podle kterého soud musí dbát na to, aby dělení nemovitosti bylo z hospodářského hlediska účelné a nebyla podstatně snížena jejich hodnota a některý ze spoluvlastníků nebyl vážně poškozen. Při reálném dělení zpravidla nepůjde o podstatně snížení hodnoty nemovitosti, bude-li menší než 15 %. Dovolatel je přesvědčen, že po rozdělení nebudou nově vzniklé pozemky za ceny stanovené znaleckým posudkem prodejné. S přihlédnutím k možnosti zastavění jen malým domem nelze předpokládat, že by měl někdo o koupi pozemku za takovou cenu zájem. Odvolací soud se nesprávně spokojil jen s vyjádřením znalce, doplňujícím znalecký posudek, zaslaným formou emailové zprávy. Podle § 13 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, podává-li znalec posudek písemně, je povinen každé vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti. Na dotaz soudu znalec odpověděl bez potřebné autorizace, jeho vyjádření bylo velmi lakonické, postr