22 Cdo 654/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 654/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2024 Spisová značka:22 Cdo 654/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.654.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nájem domu (o. z.) Služebnost (o. z.) Služebnost stezky, průhonu a cesty (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ] Osobní služebnost (o. z.) [ Služebnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 1265 odst. 2 o. z. § 1258 o. z. § 1274 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:4. 11. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 654/2024-124 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce J. Ž., zastoupeného Mgr. Adamem Krejčíkem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 24, proti žalovanému M. Ž., o 168 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 108 C 21/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2023, č. j. 71 Co 234/2023-104, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2023, č. j. 71 Co 234/2023-104, se ruší a věc se Krajskému soudu v Ostravě vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal zaplacení ušlého nájemného za nájem budovy č. p. XY v katastrálním území XY za období od 20. 10. 2020 do 20. 10. 2021, a to ve výši 14 000 Kč měsíčně s tím, že žalovaný výměnou zámku ve vstupní brance na pozemek parc. č. XY ve svém vlastnictví bránil v přístupu na pozemek žalobce parc. č. st. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, přestože pozemky žalovaného parc. č. XY a XY jsou na základě smlouvy z 6. 3. 2018 zatíženy věcným břemenem průchodu ve prospěch žalobce. Dům č. p. XY žalobce pronajal na žalované období za nájemné ve výši 14 000 Kč měsíčně, při pokusu o předání domu nájemci byla zjištěna výměna zámku, na výzvu k vydání klíčů reagoval žalovaný požadavkem na finanční a jiná protiplnění, přístupu se žalobce domohl až 19. 11. 2021 v rámci exekučního řízení zahájeného na základě vydaného předběžného opatření. 2. Okresní soud ve Frýdku-Místku (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č. j. 108 C 21/2022-85, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 168 000 Kč s úrokem z prodlení za období od 6. 11. 2020 do 5. 10. 2021 ve výši celkem 6 294 Kč a za období od 6. 10. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně ze 168 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). 3. Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) rozsudkem dne 17. 10. 2023, č. j. 71 Co 234/2023-104, změnil k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně tak, že „žaloba se zamítá“ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III). 4. Odvolací soud vycházel při svém rozhodnutí ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. XY v katastrálním území XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, přístup k tomuto domu z veřejné komunikace má zajištěn přes pozemky žalovaného na základě smlouvy o zřízení služebnosti chůze a vstupu za účelem přístupu k tomuto domu uzavřené dne 6. 3. 2018. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce mohl sice stavbu rodinného domu pronajmout i přes její odpojení od elektrické energie, vyhovění žalobě však brání skutečnost, že služebnost stezky byla zřízena ve prospěch žalobce jako služebnost osobní, není tedy vázána na žádnou panující nemovitost. Osobní služebnost je nepřevoditelná a nemůže být svévolně rozšiřována na jiné osoby, svědčila by proto např. žalobci i poté, co by své nemovitosti prodal. Judikatura sice dovodila pro určitý okruh osob tzv. odvozená užívací práva, zejména pro osoby blízké, a současná právní úprava výslovně stanoví služebnost užívání i pro „potřebu jeho domácnosti“, služebnost však nelze realizoval např. formou pronájmu další osobě. Povinný ze služebnosti má totiž často rozumné důvody, pro které chce užívání své nemovitosti dovolit pouze konkrétní osobě a nikoli neomezenému okruhu „cizích osob“ (typicky služebnost doživotního užívání domu původním vlastníkem za účelem dožití). Žalobce tak výměnou zámku u branky porušil svou povinnost jen ve vztahu k žalobci, nikoli ve vztahu ke třetím osobám (vyjma běžných návštěv), neumožněním přístupu jiné osoby právo neporušil, není tak splněna nutná podmínka pro náhradu újmy. II. Dovolání 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále i „dovolatel“) včasné dovolání, kterým rozsudek odvolacího soudu napadá v plném rozsahu. 6. Přípustnost dovolání opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že odvolací soud se při posouzení otázky, zda se oprávnění ze služebnosti stezky vztahuje i na nájemce dotčené nemovitosti, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 328/2005, 22 Cdo 5305/2017 a 22 Cdo 1920/2012), a dodává, že otázka, „zda se oprávnění z věcného břemene stezky zřízeného in personam ve prospěch vlastníka budovy za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) vztahuje i na nájemce této jeho budovy“, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena. 7. V odůvodnění dovolání uvádí, že i odvolací soud dovodil, že judikaturou je připuštěno, aby i práva z osobní služebnosti vázané na konkrétní osobu vykonávali členové domácnosti či příbuzní v řadě přímé oprávněného. Z pozice osoby ze služebnosti povinné je pak dle žalobce zcela nerozhodné, zda právo vykonává manžel oprávněné osoby, člen jeho domácnosti či nájemce. Oprávnění z věcného břemene stezky zřízené in personam by tak i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, měla být odvozena i pro potenciální nájemce nemovitosti, zejména jde-li o rodinný dům, ke kterému není zajištěn jiný přístup. Hospodářským účelem, ke kterému slouží panující nemovitost v době zřízení věcného břemene (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4494/2014) je u rodinného domu užívání za účelem bydlení, tento hospodářský účel je při pronájmu domu zachován. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 9. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 10. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1-3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 12. Dovolání je přípustné, neboť otázka hmotného práva, zda se oprávnění ze služebnosti stezky zřízené za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) ve prospěch osoby, která je vlastníkem budovy, vztahuje i na nájemce takové budovy, nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. IV. Důvodnost dovolání 13. Podle § 1257 odst. 1 o. z. věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet. 14. Podle § 1265 odst. 2 o. z. osobní služebnost nelze převést na jinou osobu. Osobní služebnost zaniká smrtí oprávněné osoby (§ 1302 odst. část věty před středníkem o. z.). 15. Pravidlo, že osobní služebnost nelze převést na jinou osobu, je třeba odlišovat od situace, kdy třetí osoba pouze odvozuje své právo ze služebnosti od oprávněného (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp .zn. 22 Cdo 4494/2014, nebo Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 1265, marg. 1), nebo Spáčil, J. a kol.: Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, 1137 s.) 16. Podle § 1258 o. z. služebnost zahrnuje vše, c