22 Cdo 869/2024 — Nejvyšší soud

22 Cdo 869/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2024 Spisová značka:22 Cdo 869/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:22.CDO.869.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Spoluvlastnictví Zrušení a vypořádání spoluvlastnictví Jednotka Dotčené předpisy:§ 1143 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 1144 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 § 1165 předpisu č. 89/2012 Sb. ve znění od 01.01.2014 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 5. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 22 Cdo 869/2024-656 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) L. F., b) J. F., zastoupených Mgr. Danielou Vlčkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Jana Masaryka 252/6, proti žalované O. Č., zastoupené JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze, Na Viničních horách 1834/24, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 13 C 26/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 14 Co 126/2023-618, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti výroků I a II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2023, č. j. 14 Co 126/2023-618, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů dovolacího řízení rovným dílem 6 364,60 Kč k rukám zástupkyně žalobců Mgr. Daniely Vlčkové do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Chebu (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 10. 2022, č. j. 13 C 26/2016-493, zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY, objekt k bydlení, zapsaného na LV č. XY pro k. ú. XY (výrok I), a nařídil prodej této nemovitosti ve veřejné dražbě (výrok II). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům „z titulu náhrady nákladů souvisejících se spoluvlastnictvím 1 762 819,52 Kč v rámci výtěžku prodeje nemovité věci“ (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů nalézacího řízení vzniklých účastníkům (výrok IV) a státu (výrok V a VI). 2. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobců i žalované rozsudkem ze dne 24. 10. 2023, č. j. 14 Co 126/2023-618, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II (výrok I). Změnil jej ve výroku III tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně 1 376 029,15 Kč a úroky z prodlení od 29. 10. 2016 do 25. 9. 2023 v celkové výši 531 234,28 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení vzniklých před soudy obou stupňů účastníkům (výrok III a IV) a státu (výrok V). Ve výrocích VI a VII rozhodl o povinnosti státu vrátit účastníkům část zálohy zaplacené na náklady řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. 4. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nelze vypořádat spoluvlastnictví rozdělením společné věci na jednotky s přihlédnutím ke konfliktním vztahům, které panují mezi účastníky řízení. Podle žalované se odvolací soud při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3242/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. 22 Cdo 437/2010). 5. Uvádí, že soud má při vypořádání spoluvlastnictví zkoumat nejen existenci sporů mezi spoluvlastníky, ale rovněž jejich podstatu. Podle žalované by rozdělením společné věci odpadly neshody spoluvlastníků spočívající v rozdílném názoru na využití nemovitosti a úhradu splátek hypotečního úvěru. V případě rozdělení společné věci na jednotky by již účastníci řízení nemuseli řešit spory vznikající při nezbytných opravách či uzavíraní smluv ohledně dodávek energií. Podle žalované je nutné také zohlednit, že žádný ze spoluvlastníků nehodlá ve spoluvlastnictví setrvat, ale jsou připraveni nové vzniklé jednotky prodat. 6. Dále namítá, že prodej nemovitosti ve veřejné dražbě není výhodný. Spoluvlastníci nemají možnost v takovém případě ovlivnit výběr kupujícího ani individuálně sjednat podmínky prodeje tak, aby dosáhli maximálního výtěžku. S tímto způsobem prodeje nemovitosti jsou rovněž spojeny značné finanční náklady. 7. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu ve výrocích I a II zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 8. Žalobci se ve vyjádření k dovolání ztotožňují s rozhodnutím odvolacího soudu. Mají za to, že vztahy mezi účastníky řízení (a to i s přihlédnutím k jednání předchůdce žalované – jejího manžela) vylučují rozdělení společné nemovitosti na jednotky. Účastníci řízení se nejsou schopni dohodnout na správě a užívání společných věcí, a to ani v havarijních situacích. Spoluvlastníci rovněž vedli soudní spor o splácení hypotečního úvěru, který čerpali na nákup společné nemovitosti. Přeměna podílového spoluvlastnictví na vlastnictví jednotek tyto neshody sama o sobě nevyřeší (v této souvislosti odkazují na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. I. ÚS 174/2005). Poznamenávají, že i v případě rozdělení nemovitosti na jednotky by se účastníci řízení museli dohodnout na správě společných částí nemovitosti (např. dodávky elektrické energie či pojištění společných částí nemovitosti). III. Přípustnost dovolání 9. Dovolání není přípustné. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. III.A K dělení nemovitosti na jednotky 12. Nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků [§ 1143 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)]. Je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích (§ 1144 odst. 1 a 2 o. z.). 13. Jednotka vznikne, pokud o tom rozhodne soud při oddělení ze spoluvlastnictví, při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, při zúžení společného jmění nebo při vypořádání společného jmění (§ 1165 o. z.). 14. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že judikaturu vytvořenou za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen „obč. zák.“) týkající se vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci lze zpravidla použít i po nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jelikož řešení otázky, zda lze vypořádat spoluvlastnictví dělením společné věci, a na to navazujících otázek řeší oba zákoníky v základních otázkách stejně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4835/2015; rozhodnutí dovolacího soudu jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). 15. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že občanský zákoník stanoví způsoby vypořádání spoluvlastnictví rozhodnutím soudu a jejich závazné pořadí (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015). 16. Primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci (§ 1144