23 Cdo 1177/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1177/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 5. 2021 Spisová značka:23 Cdo 1177/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1177.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 222a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:1. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1177/2021-517 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně C + K REAL, s. r. o., se sídlem v Brně, Řečkovice, Novoměstská 1740/43, PSČ 621 00, IČO 25339176, zastoupené Mgr. Jiřím Pospíšilem, advokátem se sídlem v Brně, Burešova 617/10, PSČ 602 00, proti žalované HOCHTIEF CZ a. s. se sídlem v Praze 5, Plzeňská 16/3217, PSČ 150 00, IČO 46678468, zastoupené JUDr. Petrem Líbenkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Dukelská 669/64, PSČ 370 01, o zaplacení 1 660 222 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 176/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 249/2019-409, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 9. 4. 2019, č. j. 16 Cm 176/2010-361, zamítl žalobu o zaplacení v záhlaví uvedené částky a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně rozhodoval v této věci již podruhé, poté, co jeho první rozsudek ze dne 27. 11. 2013, č. j. 16 Cm 176/2010-118, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 6. 2015, č. j. 4 Cmo 204/2014-181. Soud prvního stupně vycházel z následujícího skutkového stavu. Žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřely dne 1. 8. 2006 smlouvu o dílo, jejímž předmětem plnění bylo zhotovení stavby „Rekonstrukce administrativní budovy OBÚ v Brně, Cejl 13“ spočívající v provedení kompletní dodávky a montáže veškerých stavebních prací v rozsahu stanoveném projektovou dokumentací a výkazem výměr. Cena za dílo byla stanovena dohodou na 9 249 491 Kč jako cena pevná a konečná a nejvýše přípustná. V článku 14 si strany sjednaly důvody a formu odstoupení od smlouvy. Žalobkyně se domáhala částky 1 660 222 Kč, kterou dokládala fakturami č. 60052 a č. 70010, přičemž přílohu faktur tvořil výčet prací dle části položkového rozpočtu vyhotovený žalobkyní, nikoli soupis skutečně provedených prací potvrzený zástupcem objednatele (žalované). Dopisem ze dne 9. 11. 2006 odstoupila žalovaná od předmětné smlouvy o dílo podle čl. 14.1 z důvodu, že žalobkyně prováděla dílo v hrubém rozporu s projektovou dokumentací a smlouvou. Soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu poučil žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a po doplnění skutkových tvrzení žalobkyní ustanovil soud znalecký ústav EQUITA Consulting s. r. o. znalcem a uložil mu podat znalecký posudek spočívající ve stanovení hodnoty všech v žalobě specifikovaných prací. Ustanovený znalec v posudku č. N13664/17 ze dne 1. 8. 2017, dospěl k závěru, že celková hodnota neuhrazených v žalobě specifikovaných prací, činí 2 386 201 Kč bez DPH. Soud prvního stupně následně na jednání dne 12. 3. 2019, jehož se právní zástupce žalobkyně nezúčastnil, konstatoval, že věc nelze posoudit na základě vypracovaného znaleckého posudku v souladu s § 544 odst. 1 obch. zák., a to s ohledem na to, že bezdůvodným obohacením na straně žalované není cena investic (v řešené věci provedených prací) vložených do cizí nemovitosti, ale rozdíl tržních cen nemovitosti před a po vložení investic. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že opět musí žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o tom, že po splnění výzvy bude zadán nový znalecký posudek tak, aby bylo možné stanovit výši obohacení na straně žalované v souvislosti s rekonstrukcí předmětné nemovitosti. Jednání bylo odročeno na 9. 4. 2019. Vzhledem k nepřítomnosti zástupce žalobkyně na jednání mu soud zaslal protokol o tomto jednání, v němž bylo jasně uvedeno, že se jednání odročuje za účelem poučení žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Žalobkyně v podání ze dne 2. 4. 2019 reagovala tak, že podle jejího názoru již nelze posoudit stav staveniště, resp. stav budovy před započetím generální opravy, ani po ní, a proto má za to, že zadání nového znaleckého posudku je nehospodárné a zbytečné a navrhla soudu prvního stupně, aby postupoval dle § 136 o. s. ř., neboť stávající znalecký posudek lze považovat za dostačující a použitelný pro takový postup. Z jednání nařízeného na 9. 4. 2019 se zástupce žalobkyně omluvil s tím, že pokud se jednání bude konat jen za účelem poučení žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., považuje takové jednání za nehospodárné; souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti a odkázal na svůj závěrečný návrh. Soud prvního stupně uzavřel, že k vzhledem k postoji zástupce žalobkyně nemohl žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., a má proto za to, že žalobkyně ztratila dobrodiní poučení. K žalobkyní navrhovanému postupu podle § 136 o. s. ř. soud prvního stupně uzavřel, že v řešené věci nelze postupovat podle citovaného ustanovení, neboť to míří na situace, kdy je dán základ nároku a nelze dokazováním spolehlivě zjistit jeho výši. V řešené věci ovšem základ nároku dán není, neboť žalobkyně se domáhá zaplacení faktur za provedené práce s tvrzením, že smluvené dílo řádně prováděla, ačkoli v řízení bylo prokázáno platné odstoupení žalované od předmětné smlouvy o dílo z důvodu provádění díla v hrubém rozporu se smlouvou a projektovou dokumentací. Podle soudu bylo proto třeba postupovat podle § 544 odst. 1 obch. zák. Soud prvního stupně měl rovněž za to, že zhodnocení nemovitosti k okamžiku, kdy ke zhodnocení došlo, je možné zjistit, i když je v současné době nemovitost v jiné podobě než v době, kdy byly provedeny práce žalobkyní. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní; soud neměl dostatek tvrzení a důkazů pro zadání znaleckého posudku, kterým by bylo možné zjistit, zda a v jaké výši vzniklo žalované bezdůvodné obohacení v souvislosti s žalobkyní provedenými pracemi (při zohlednění jejich kvality), tj. rozdíl hodnoty rekonstruované nemovitosti před investicí a po ní. Soud proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 16. 6. 2020, č. j. 4 Cmo 249/2019-409, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, neboť podle odvolacího soudu soud prvního stupně provedl dostatečná zjištění a na jejich základě učinil správný závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud odkázal na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž obecná úprava následků odstoupení od smlouvy (§ 351 odst. 1 obch. zák.) je v případě smlouvy o dílo doplněna o pravidla vzájemného vypořádání účastníků smlouvy podle toho, zda má ke zhotovované věci vlastnické právo zhotovitel (§ 543 obch. zák.) nebo objednatel (§ 544 obch. zák.), a podle toho, zda k zániku závazku provést dílo došlo z důvodů, za které objednatel odpovídá. Odvolací soud poukázal na to, že v případě aplikace § 544 odst. 1 obch. zák., jako je tomu v projednávané věci, je nárokem zhotovitele, který vstupuje do vzájemného vypořádání podle § 351 odst. 2 obch. zák., nárok na uhrazení toho, o co se objednatel zhotovováním věci obohatil. Při určení výše obohacení je nutno vyjít ze zvýšení hodnoty věci ve vlastnictví objednatele, ke kterému došlo činností zhotovitele při provádění díla. Odvolací soud uvedl, že poučení soudu prvního stupně bylo chybné potud, že soud poučil žalobkyni k doplnění přesné specifikace prací, které na stavbě provedla; takové poučení by bylo na místě v případě odstoupení od smlouvy zhotovitelem ve smyslu § 548 odst. 2 obch. zák. Následně vypracovaný znalecký posudek tak nemohl být podkladem pro rozhodnutí o výši bezdůvodného obohacení podle § 544 odst. 1 obch. zák. Následně soud prvního stupně jednání konané dne 12. 3. 2019 v nepřítomnosti zástupce žalobkyně odročil na 9. 4. 2019 za účelem opětovného poučení žalobkyně podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. s tím, že po doplnění tvrzení bude zadán nový znalecký posudek k prokázání výše bezdůvodného obohacení. Žalobkyně se ovšem z jednání omluvila vedena svým názorem, že již není možné znalecky posoudit stav budovy před započetím rekonstrukce a po ní, a navrhla postup podle § 136 o. s. ř. Odvolací soud tak přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobkyně věděla, že může být úspěšná jen v případě, že doplní