23 Cdo 1321/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1321/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2012 Spisová značka:23 Cdo 1321/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.1321.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Průmyslový vzor Smlouva licenční Dotčené předpisy:§ 508 obch. zák. § 1 předpisu č. 478/1992Sb. § 3 předpisu č. 478/1992Sb. § 17 předpisu č. 478/1992Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:27. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1321/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobce A. P., zastoupeného Mgr. Liborem Špundou, advokátem, se sídlem v Olomouci – Hodolanech, Fibichova 1141/2, proti žalované K+K Computer producer s.r.o., se sídlem v Budišově nad Budišovkou, An. Dvořáka 160, okres Opava, PSČ 747 87, IČO 25366343, zastoupené JUDr. Věrou Skařupovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Milíčova 8, o zaplacení částky 990 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 5 Cm 83/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2009, č. j. 1 Cmo 173/2008-129, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2009, č. j. 1 Cmo 173/2008-129, ve výrocích pod body II a III, rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. září 2007, č. j. 5 Cm 83/2005-82, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. září 2009, č. j. 5 Cm 83/2005-136, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. II. Dovolání žalované proti výroku pod bodem I rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2009, č. j. 1 Cmo 173/2008-129, se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. září 2007, č. j. 5 Cm 83/2005-82, uložil žalované zaplatit žalobci částku 990 000 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Soud prvního stupně zjistil, že v době od 18. 2. 1994 do 17. 9. 2003 byl žalobce majitelem užitného vzoru s názvem Výztužná síť zapsaného pod číslem zápisu 1407 v příslušném rejstříku vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví České republiky. Dále bylo zjištěno, že účastníci mezi sebou dne 9. 6. 1998 uzavřeli Smlouvu o využívání vynálezu – užitného vzoru, s dodatkem ze dne 1. 10. 1998, prostřednictvím které poskytl žalobce žalované právo využívat užitný vzor č. zápisu 1407 při výrobě výztužné sítě na technologickém zařízení BOGO II v době od 1. 7. 1998 do 1. 7. 2003. Z obsahu smlouvy je zřejmé, že právo využívat užitný vzor souvisí vyloženě s pracovištěm žalované, které se nachází na území České republiky, a žalovaná se za to zavázala zaplatit žalobci odměnu ve výši 990 000 Kč. Soud prvního stupně zjistil, že licenční smlouva nebyla registrována Úřadem průmyslového vlastnictví. Žalovaná žalobci odměnu nezaplatila. Dne 9. 6. 1998 uzavřela žalovaná smlouvu se společností SEPAS, a. s., na dodání technologického zařízení BOGO II, prostřednictvím kterého bylo možno výztužnou síť vyrábět. Soud prvního stupně posoudil uzavřenou smlouvu jako smlouvu licenční podle § 508 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dospěl k závěru, že skutečnost, že smlouva nebyla registrována Úřadem průmyslového vlastnictví, nemá s ohledem na § 14 odst. 2 zákona č. 527/1990 Sb., v platném znění, na její platnost žádný vliv. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalované poskytl právo na využití užitného vzoru č. 1407 a žalovaná dohodnutý licenční poplatek nezaplatila. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že žalovaná je povinna žalobci tento poplatek uhradit. Tvrzení žalované, že zařízení BOGO II, na němž měla výztužnou síť vyrábět, bylo vadné, není pro posouzení věci relevantní, jelikož dodavatelem zařízení BOGO II byl subjekt odlišný od žalobce. K námitce odstoupení žalované od smlouvy soud prvního stupně uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by odstoupení od smlouvy bylo žalobci řádně doručeno. Z obsahu samotného dopisu, v kontextu s podacím lístkem České pošty ohledně doporučené zásilky R 067124929 R, který žalovaná k důkazu rovněž předložila, není zcela zřejmé, zda tento dopis byl žalobci fyzicky doručen. I kdyby bylo doručení prokázáno, pak soud prvního stupně uzavřel, že žalovaná neměla žádný právní důvod k odstoupení od smlouvy a právní vztah mezi ní a žalobcem by tak stejně nemohl zaniknout. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. června 2009, č. j. 1 Cmo 173/2008-129, rozhodl o nepřerušení řízení (výrok pod bodem I), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Krajský soud v Ostravě poté usnesením ze dne 11. září 2009, č. j. 5 Cm 83/2005-136, uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud se nejprve zabýval návrhem žalované na přerušení řízení odůvodněným tím, že dne 20. 11. 2008 podala u Úřadu průmyslového vlastnictví návrh na výmaz užitného vzoru, o který v této věci jde. Odvolací soud dospěl k závěru, že případné rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví nepředstavuje řešení předběžné otázky, kterým by byl soud vázán a kterou by sám rozhodnout nemohl (§ 135 občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Vyšel z osvědčení o zápisu užitného vzoru a dospěl k závěru, že předmětný užitný vzor byl zapsán proto, že v něm byl použit jiný materiál na distanční prvky, a to pěnový polystyren ve tvaru čoček. Na základě toho uzavřel, že není vůbec jasné, proč by měl být užitný vzor vymazán. Proto odvolací soud návrhu žalované na přerušení řízení nevyhověl. Odvolací soud poté dospěl k závěru, že soud prvního stupně učinil v řízení správná skutková zjištění, která poté i správně právně posoudil. Účastníci mezi sebou platně uzavřeli licenční smlouvu ve smyslu § 508 odst. 1 obch. zák. Smlouva obsahuje nutná ujednání ohledně rozsahu oprávnění žalované k využívání užitného vzoru, je také určeno území, ve kterém je žalovaná oprávněna k výkonu tohoto průmyslového práva, a to její pracoviště (na území České republiky), a smlouva je sjednána písemně. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že nedošlo k odstoupení od licenční smlouvy, jelikož žalovaná neprokázala, že se tento jednostranný právní úkon dostal do dispoziční sféry žalobce. O nemožnost plnění nemůže jít, neboť žalobce plnění poskytl a k žádným jiným povinnostem se smluvně nezavázal. Odvolací soud dospěl k závěru, že okolnost, že žalobce byl předsedou představenstva akciové společnosti, která žalované prodávala stroj BOGO II, situaci nemění, jelikož v případě dodání vadného stroje se jedná o porušení povinností společností SEPAS, a. s. V tom nelze shledat ani rozpor s dobrými mravy. Námitku promlčení vznesla žalovaná teprve v odvolání a teprve v odvolání začala tvrdit, že licenční smlouvu uzavřel žalobce jako fyzická osoba, z toho důvodu k ní odvolací soud nepřihlédl. Jelikož účastníky byla dohodnuta úplata ve výši 990 000 Kč a žalovaná na tuto částku doposud nic nezaplatila, rozhodl odvolací soud, že podaná žaloba je zcela důvodná a rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost zakládá na § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Žalovaná předně namítá, že řízení je postiženo vadou ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. z důvodu, že řízení mělo být přerušeno do doby, než Úřad průmyslového vlastnictví vydá rozhodnutí o výmazu užitného vzoru, na který byla žalobcem žalované poskytnuta předmětná licence. Soud tento návrh odmítl s tím, že otázku výmazu užitného vzoru může vyřešit jako předběžnou otázku. Dovolatelka namítá, že k takovému posouzení neměl soud potřebné doklady, disponoval pouze návrhem na výmaz a jeho následnými doplněními. Žádné dokazování k posouzení předmětné otázky neprovedl. Žalovaná se proto neztotožňuje se závěrem soudu, že není vůbec zřejmé, proč by měl být užitný vzor vymazán. S ohledem na zachování principů civilního řízení (rychlost, hospodárnost a jednotnost řízení) je žalovaná toho názoru, že soud měl řízení přerušit a vyčkat do rozhodnutí o výmazu užitného vzoru. Dovolatelka dále uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jelikož nesouhlasí s právním posouzením věci, ke kterému odvolací soud dospěl. Žalovaná namítá, že předmětná licenční smlouva je neplatná pro neurčitost ujednání o rozsahu výkonu licenčního oprávnění. Ze smlouvy není zřejmé, pro kolik pracovišť byla licence poskytnuta, a nelze z ní dovodit, pro které území byla licence poskytnuta. Žalovaná je toho názoru, že od smlouvy řádně odstoupila a že toto odstoupení se d