23 Cdo 1544/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1544/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:1. 12. 2021 Spisová značka:23 Cdo 1544/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.1544.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zprostředkovatelská Výklad projevu vůle Znalecký posudek Dotčené předpisy:§ 642 obch. zák. § 644 obch. zák. § 127 odst. 1 o. s. ř. § 647 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1544/2020-415 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně P. M., se sídlem XY, identifikační číslo XY, zastoupené JUDr. Petrem Plavcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Zábradlí 205/1, proti žalované Q. C., se sídlem v XY, identifikační číslo XY, zastoupené JUDr. Zdeňkou Vostrovskou, advokátkou se sídlem ve Škvorci, Lipová 278, o zaplacení 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 106/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 20 Co 195/2019-333, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2019, č. j. 20 Co 195/2019-333, jakož i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 15. 11. 2018, č. j. 21 C 106/2017-234, ve výrocích I a III, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Ve zde souzené věci se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, jakožto pohledávky z titulu dlužné provize za zprostředkování prodeje pozemků, kterou nabyla postoupením. 2. Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 21 C 106/2017-234, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 12. 2016 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení od 30. 9. 2016 do 15. 12. 2016 (výrok II), a uložil žalované povinnost k náhradě nákladů řízení (výrok III). 3. Krajský soud v Brně k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a III potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 4. Soud prvního stupně zjistil, že: a) Od roku 2006 Z. Ch. (pozdější jediný společník a jednatel žalobkyně) spolupracoval s D. S. (jedním ze dvou jednatelů žalované) tak, že pro něho zprostředkovával realitní obchody na základě ústně uzavřených smluv, za což mu S. vyplácel provizi. b) V roce 2008 byl Z. Ch. osloven S., zda by pro žalovanou zprostředkoval prodej pozemků v katastrálním území XY (dále jen „pozemky v XY“), s čímž Z. Ch. souhlasil. Dohoda byla ústní, k uzavření písemné smlouvy o zprostředkování přes zaslání jejího návrhu právním předchůdcem žalobkyně žalované nedošlo. c) Přestože bylo prokázáno, že byla uzavřena smlouva o zprostředkování, nelze takovýto závěr učinit i ve vztahu k výši provize za zprostředkování. d) Z. Ch. obstaral žalované jako třetí osobu, se kterou měla být uzavřena zprostředkovaná smlouva, společnost C. D., (dále též jen „C. D.“), za niž jednal G. J. P.. Pro vysokou cenu pozemků k uzavření smlouvy nedošlo. e) V roce 2010 jednatel žalované S. opětovně oslovil společnost C. D. a ta po snížení ceny pozemků opětovně projevila zájem o jejich koupi. f) Z. Ch. mimo jiné organizoval schůzky mezi jednatelem žalované a jednatelem společnosti C. D, některých se zúčastnil, účastnil se prohlídky pozemků a zajišťoval korespondenci mezi stranami a zasílání podkladů. g) Dne 29. 5. 2013 uzavřela žalovaná se společností C. P. s.. (dále jen „C. – P. s.“) smlouvu o budoucí kupní smlouvě a dne 29. 10. 2015 kupní smlouvu o převodu pozemků v H., od níž kupující následně odstoupila. h) Dne 29. 9. 2016 byla opětovně mezi týmiž subjekty uzavřena kupní smlouva na pozemky v XY za cenu 23 947 560 Kč. Předmětem kupní smlouvy ale nebyl pozemek parc. č. XY, jiná plocha, zapsaný na LV č. XY pro kat. úz. XY. i) Ani C. – P. s., ani C. D. nebyly se Z. Ch. ve smluvním vztahu a ten od nich žádnou úplatu za zprostředkování koupě pozemků neobdržel. j) Obvyklá cena provize za zprostředkování obdobných smluv v době uzavření smlouvy o zprostředkování činila něco mezi 3 až 5 % z prodejní ceny prodaných pozemků. k) Postupní smlouvou ze dne 7. 1. 2013 převedl Z. Ch. na žalobkyni pohledávku na zaplacení provize za zprostředkování prodeje pozemků v H.. Postoupení oznámil žalované emailem ze dne 26. 7. 2017 a podávalo se též z žalobních tvrzení. l) Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 500 000 Kč výzvou odeslanou dne 9. 12. 2016. Žalovaná v odpovědi ze dne 15. 12. 2016 její nárok odmítla. 5. V rámci právního posouzení věci soud prvního stupně zdůraznil, že to byl Z. Ch., kdo přivedl žalované zájemce o pozemky v H. a že přitom vystupoval jako zástupce žalované s dohodnutou provizí od žalované v řádech statisíců korun. Soud vyslovil názor, že ani skutečnost, že případně výsledná kupní cena byla nižší, než se původně předpokládalo, a že nedošlo k prodeji úplně všech pozemků původně určených k prodeji, nemá vliv na závazek žalované zaplatit žalobkyni provizi za zprostředkování. Nelze podle jeho názoru klást k tíži žalobkyně, že se žalovaná jako prodávající rozhodla vzhledem k aktuálním podmínkám kupní cenu snížit, stejně jako není rozhodné, že v rámci prodávané výměry pozemků bezmála 16 000 m2 nebyl převeden pozemek par. č. 2769 o výměře 26 m2. 6. Soud prvního stupně uvedl, že přiznal žalobkyni provizi v obvyklé výši, při jejímž určení „vyšel z dalších smluv o zprostředkování, jak mezi účastníky, tak mezi p. Ch. a C., z výpovědi svědka P. i článků na realitních serverech“, z nichž vyplynulo, že obvyklá provize za zprostředkování prodeje nemovitostí se pohybuje ve výši 3 – 5% prodejní ceny. Protože žalobkyně požadovala provizi nepatrně převyšující 2 % z realizované kupní ceny pozemků, soud žalobě vyhověl. 7. Odvolací soud se ztotožnil jak se skutkovými, tak i s právními závěry soudu prvního stupně. 8. Podle mínění odvolacího soudu se ze skutkových zjištění soudu prvního stupně jednoznačně podává, že právní předchůdce žalobkyně obstaral na základě dohody žalované příležitost uzavřít kupní smlouvu ohledně předmětných pozemků se společností C. D., zprostředkoval tedy obchod ve smyslu § 642 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“). Zdůraznil, že z výpovědi jednatele žalované S. vyplývá, že se Z. Ch. opakovaně spolupracoval a za poskytnuté informace, které byly pro uskutečnění jeho obchodů klíčové, mu poskytoval úplatu. Jeho tvrzení, že se v daném případě o zprostředkování obchodu za úplatu nejednalo, je i ve světle odpovědi na email Z. Ch. ze dne 6. 5. 2013 s návrhem na uzavření písemné smlouvy (že si za předmětný obchod dohodli jinou částku) účelové. Zjevně účelové je i v odvolání nově předložené tvrzení, že sám jednatel žalované byl jejím zprostředkovatelem a že se jednalo o vztah mezi dvěma zprostředkovateli. Tvrzení žalované, že Z. Ch. byl zprostředkovatelem společnosti C. D., bylo v řízení vyvráceno. 9. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou jako smlouvu o zprostředkování, která se dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, řídí ustanoveními § 642 a násl. obch. zák. Vyjádřil názor, že podstatnou náležitostí smlouvy o zprostředkování je pouze vymezení předmětu zprostředkování, kterým bylo v daném případě obstarání zájemce o koupi uvedených pozemků, platnosti takové smlouvy proto nebrání ani okolnost, že výše provize nebyla jednoznačně sjednána. Dovodil, že právní předchůdce žalobkyně své smluvní povinnosti dostál a žalované obstaral zájemce, s nímž žalovaná také následně, byť v delším časovém horizontu, uzavřela kupní smlouvu. Podle jeho názoru je přitom bez významu, že původní jednání se žalovanou vedl jednatel společnosti C. D. a následnou kupní smlouvu uzavřela společnost C. – P. s., neboť obě tyto společnosti byly personálně propojené přes osobu jejich společníka C., tvořily určité společenství sledující stejné obchodní cíle a takto byly také oběma účastnicemi vnímány. Podstatné je, že bez zprostředkování zájemce o koupi pozemků by nebyl předmětný obchod realizován. 10. Odvolací soud navázal úvahou, že uzavřením kupní smlouvy vznikl žalobkyni, jíž byla v mezidobí budoucí pohledávka na provizi postoupena, podle § 642 a § 647 odst. l věty první obch. zák. nárok na provizi obvyklou v místě a čase. Zdůraznil s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze