23 Cdo 1775/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1775/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2022 Spisová značka:23 Cdo 1775/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.1775.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Platební rozkaz Zastoupení Dotčené předpisy:§ 172 o. s. ř. § 33 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:1. 10. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1775/2021-614 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně I. T., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 559/28, PSČ 120 00, proti žalované A., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Václavem Slukou, advokátem, se sídlem v Praze, Koněvova 1715/128, PSČ 130 00, o zaplacení částky 492 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 119/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 Cmo 101/2018-556, 2 Cmo 102/2018, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 Cmo 101/2018-556, 2 Cmo 102/2018, se ve výrocích pod body I, II a IV zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2016, č. j. 46 C 119/2009-334, ve znění usnesení ze dne 29. 11. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-338, a opravného usnesení ze dne 23. 1. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-352, zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 492 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2,5 % ročně od 2. 3. 2005 do zaplacení (výrok pod bodem I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body II a III). Žalobkyně se žalobou domáhala uložení povinnosti původně žalované (společnosti U S. A.M., IČO XY) zaplatit částku 492 500 Kč, o níž tvrdila, že je odměnou za vypracování zprávy o výkonu správy nemovitostí při přechodu obchodního podílu nebo obchodních podílů původně žalované formou dědictví podle předpisů Ruské federace s možností provázanosti na Českou republiku. Vztah účastnic byl podle žalobkyně založen smlouvou o poradenství ze dne 5. 10. 2004. Soud prvního stupně zjistil, že ve věci byl vydán dne 11. 1. 2006 platební rozkaz č. j. 61 Ro 4111/2005-12. Platební rozkaz převzal dne 18. 1. 2006 za původně žalovanou M. H., označený na doručence jako správce. Po tomto doručení nebyl proti platebnímu rozkazu podán odpor. Dne 16. 11. 2016 podala původně žalovaná, zastoupená Mgr. Václavem Slukou, žalobu na obnovu řízení, jejíž součástí byl i odpor proti platebnímu rozkazu č. j. 61 Ro 4111/2005-12. Věc byla vedena pod sp. zn. 3 Cm 349/2006 a byla ukončena usnesením ze dne 20. 4. 2007, kterým byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta. Soud dospěl k závěru, že doručení platebního rozkazu fyzické osobě H. není účinné, právní moc platebního rozkazu tedy nenastala, přičemž žalobu na obnovu řízení lze podat jen proti pravomocnému rozhodnutí. S ohledem na podaný odpor soud v řízení vedeném pod sp. zn. 61 Ro 4111/2005 (nyní 46 Cm 119/2009) pokračoval. Následně soud prvního stupně dne 8. 8. 2007 platební rozkaz zrušil, neboť nebyl za původně žalovanou převzat osobou k tomu oprávněnou, kterou je jednatelka T. F.; ten byl převzat dne 27. 6. 2007 V. L., označeným jako jednatelem. K odvolání proti usnesení o zrušení platebního rozkazu Vrchní soud v Praze napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že doručení platebního rozkazu v lednu 2006 nebylo účinné, což vyplývá z rozhodnutí ve věci 3 Cm 349/2006, kterým byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení. Navíc odvolací soud konstatoval, že ze spisu lze dovodit, že H., který platební rozkaz v lednu 2016 převzal, je osobou, která mohla mít na výsledku řízení protichůdný zájem. Soudu prvního stupně bylo uloženo zabývat se tím, zda V. L., který platební rozkaz převzal v červnu 2007, byl osobou oprávněnou za původní žalovanou tento úkon učinit a zda je zrušení platebního rozkazu pro nedoručitelnost namístě. V. L. doložil plnou moc, kterou byl původně žalovanou zmocněn za ni přebírat zásilky. Dne 14. 7. 2009 byla původně žalovanou, zastoupenou Mgr. Václavem Slukou, podána v pořadí druhá žaloba na obnovu řízení, jejíž součástí byl i další odpor proti platebnímu rozkazu č. j. 61 Ro 4111/2005-12. Odpor byl soudem prvního stupně odmítnut, jelikož byl podán po uplynutí lhůty k jeho podání, která uplynula dne 12. 7. 2009. Tento závěr byl potvrzen i odvolacím soudem. Druhá žaloba na obnovu řízení byla zamítnuta s odůvodněním, že platební rozkaz č. j. 61 Ro 4111/2005-12 dosud nenabyl právní moci, neboť odpor podaný s první žalobou na obnovu řízení, tj. dne 16. 11. 2006, není opožděný přesto, že byl podán ještě před jeho řádným doručením původně žalované. Podání tohoto odporu mělo za následek zrušení platebního rozkazu. V důsledku shora vyslovených závěrů bylo pokračováno v řízení sp. zn. 46 Cm 119/2009. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 5. 2013 připustil změnu účastníka na straně žalované. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že je správný závěr soudu prvního stupně, že odpor proti platebnímu rozkazu mohl být účinně podán i dříve, než byl řádně doručen, a že tedy odpor podaný žalovanou dne 16. 11. 2006 mohl být včasným odporem s účinkem zrušení platebního rozkazu, to ovšem za předpokladu, že byl podán osobami, které byly za původně žalovanou oprávněny jednat. Posouzení otázky podání odporu ze dne 16. 11. 2006 uložil odvolací soud soudu prvního stupně zkoumat v dalším řízení. Soud prvního stupně zjistil, že paní T. F. byla v době podání odporu v listopadu 2006 jednatelkou původně žalované (byla jí od 15. 3. 2006 do 3. 4. 2013) a že ve spisu 3 Cm 349/2006, v němž byl tento odpor podán, se nachází plná moc, kterou původně žalovaná prostřednictvím paní F. zmocnila Mgr. Václava Sluku k zastupování ve sporu 3 Cm 349/2006. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že odpor podaný dne 16. 11. 2006 byl podán nejen včas, ale také k tomu oprávněnou osobou, a měl tedy za následek zrušení platebního rozkazu. Podle soudu prvního stupně žalobkyně neprokázala, že by společnost H. byla k podpisu smlouvy o poradenství zmocněna žalovanou smlouvou o správě nemovitostí. V řízení bylo prokázáno, že společnost H. byla oprávněna pouze k úkonům souvisejícím se správou nemovitostí původně žalované, nebyla však oprávněna uzavřít za ni smlouvu, jejímž předmětem bylo právní poradenství týkající se dědění obchodního podílu ve společnosti po úmrtí jejího společníka za cenu téměř milion korun. Podpisem smlouvy tedy tato společnost překročila své oprávnění jednat za žalovanou ve smyslu § 15 odst. 1 a 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), o čemž žalobkyně, jejíž jednatelkou byla tchýně pana H., věděla či vědět mohla. Žalovaná není smlouvou o poradenství vázána a dovozuje-li žalobkyně svůj nárok z této smlouvy, není žalovaná v tomto sporu pasivně legitimována. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2020, č. j. 2 Cmo 101/2018-556, 2 Cmo 102/2018, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ze dne 29. 11. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-338, a opravného usnesení ze dne 23. 1. 2016, č. j. 46 Cm 119/2009-352, ve výroku pod bodem I (výrok pod bodem I), ve výroku pod bodem II jej změnil tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 194 450 Kč (výrok pod bodem II), ve výroku pod bodem III jej změnil tak, že se nevydává (výrok pod bodem III), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV). Odvolací soud se v první řadě zabýval otázkou, zda byl platební rozkaz ze dne 11. 1. 2006, č. j. 61 Ro 4111/2005-12, zrušen odporem, který byl součástí žaloby na obnovu řízení ze dne 16. 11. 2006. Podle odvolacího soudu skutečnost, že v době podání odporu nebyl shora identifikovaný platební rozkaz řádně doručen, v důsledku čehož lhůta pro podání odporu proti platebnímu rozkazu nezačala běžet, nebrání tomu, aby v této době mohl být odpor proti tomuto platebnímu odporu podán. Odvolací soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že není možné, aby účastník učinil procesní úkon v jiném řízení, než kterého se procesní úkon týká, přičemž by tomuto úkonu zůstaly zachovány zákonem předpokládané následky (žaloba na obnovu řízení byla vedena pod sp. zn. 3 Cm 345/2006 a platební rozkaz byl vydán pod sp. zn. 61 Ro 4111/2005, řízení se však týkala týchž účastníků). Jako nedůvodnou označil odvolací soud též námitku žalobkyně, že nebylo vydáno žádné usnesení, které by zruš