23 Cdo 1828/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 1828/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 6. 2024 Spisová značka:23 Cdo 1828/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.1828.2023.3 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Promlčení Dotčené předpisy:§ 77 odst. 5 předpisu č. 458/2000 Sb. ve znění od 01.01.2016 § 619 o. z. § 629 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:2. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 1828/2023-575 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Pražské teplárenské a.s., se sídlem v Praze 5, Radlicích, Radlická 364/152, identifikační číslo osoby 45273600, proti žalovanému Bytovému družstvu Pohnertova 1272/5, se sídlem v Praze 8, Pohnertova 1272/5, identifikační číslo osoby 25714511, zastoupenému JUDr. Janou Jankotovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Andrštova 1078/7, o zaplacení 340 656,39 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 157/2020, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 17 Co 8/2023-527, takto: I. Dovolání se zamítá v rozsahu, v němž směřovalo proti části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 17 Co 8/2023-527, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 9. 2022, č. j. 9 C 157/2020-485, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 7. 11. 2022, č. j. 9 C 157/2020-495, a ze dne 14. 11. 2022, č. j. 9 C 157/2020-501. II. Zastavuje se dovolací řízení v rozsahu, v němž dovolání směřovalo proti výroku II a části výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2023, č. j. 17 Co 8/2023-527, kterou byl potvrzen výrok III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 9. 2022, č. j. 9 C 157/2020-485, ve znění opravných usnesení téhož soudu ze dne 7. 11. 2022, č. j. 9 C 157/2020-495, a ze dne 14. 11. 2022, č. j. 9 C 157/2020-501. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení žalobou ze dne 2. 7. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 429 430 Kč jako zbylé výše nákladů, které žalobkyně uhradila společnosti TERMONTA PRAHA a.s., identifikační číslo osoby 47116234 (dále jen „zhotovitelka“), za provedené práce spočívající v odstranění tepelné přípojky v souvislosti s odpojením žalovaného od rozvodného tepelného zařízení, k němuž došlo po ukončení odběru tepla žalovaným v odběrném místě, pro které si zajistil jiný zdroj tepla. Práce na odstranění tepelné přípojky provedla zhotovitelka a žalobkyně je žalovanému vyúčtovala ve výši 568 489,46 Kč včetně daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Žalovaný na těchto nákladech žalobkyni uhradil pouze 139 059 Kč. 2. Žalovaný nezpochybňoval svou povinnost k zaplacení nákladů na odstranění tepelné přípojky, nesouhlasil však s jejich výší. Vznesl též námitku promlčení, neboť k trvalému ukončení odběru tepla došlo dne 31. 10. 2016, žalobkyně mohla uplatnit pohledávku vůči žalovanému dne 1. 11. 2016 a pokud podala žalobu až dne 2. 7. 2020, došlo k uplynutí promlčecí lhůty. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 6. 9. 2022, č. j. 9 C 157/2020-485, ve znění opravných usnesení ze dne 7. 11. 2022, č. j. 9 C 157/2020-495, a ze dne 14. 11. 2022, č. j. 9 C 157/2020-501 (dále společně jen „rozsudek soudu prvního stupně“), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 340 656,39 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), žalobu zamítl v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 88 773,61 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 29 230,28 Kč (výrok III). 4. Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z těchto zjištění: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 25. 10. 2004 dvě smlouvy o dodávce tepelné energie, na jejichž základě žalobkyně dodávala žalovanému do jeho objektu tepelnou energii pro ústřední vytápění a teplou užitkovou vodu. Obě smlouvy byly žalovaným vypovězeny dne 29. 5. 2015. Žalobkyně dopisem ze dne 10. 5. 2015 informovala žalovaného, že předpokládané náklady na stavební a demontážní práce pojené s odpojením odběrného místa žalované byly odhadnuty na částku 255 996 Kč bez DPH a bez nákladů na demontáž měření tepla. Žalovaný s uvedenou cenou nesouhlasil. Rozhodnutím Úřadu městské části Praha 8, odboru územního rozvoje a výstavby, ze dne 2. 2. 2016 ve spojení s rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odborem stavebního úřadu ze dne 5. 9. 2016 byly žalovanému povoleny stavební úpravy za účelem změny způsobu vytápění bytového domu za pomoci umístění dvou plynových kotlů podle § 77 odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2016 (dále jen „energetický zákon“) K ukončení dodávek tepla a teplé vody žalované došlo dne 31. 10. 2016. Na základě objednávky žalobkyně provedla zhotovitelka práce spojené s trvalým odpojením žalovaného (odstraněním tepelné přípojky) a stavbu po dokončení stavebních prací předala dne 11. 7. 2019. Za provedené práce účtovala zhotovitelka žalobkyni fakturou ze dne 16. 8. 2019 částku 469 826 Kč bez DPH. Tuto částku po připočtení DPH (celkem 568 489,46 Kč) vyúčtovala žalobkyně žalovanému fakturou ze dne 2. 9. 2019. Žalovaný nesouhlasil s výší fakturované částky, požadoval jednání o ceně a uhradil pouze 100 000 Kč (a následně 39 059 Kč) s tím, že toto plnění nelze považovat za uznání celé vyúčtované částky. Podle znaleckého posudku zpracovaného v průběhu řízení činila cena opodstatněných prací při odstranění tepelné přípojky 479 715,85 Kč. 5. Při právním posouzení věci se soud prvního stupně nejprve zabýval námitkou promlčení a s odkazem na § 619 a 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dospěl k závěru, že pohledávka žalobkyně není promlčena, neboť promlčecí lhůta začala běžet až ode dne následujícího po dni, kdy žalobkyně mohla poprvé požadovat uhrazení žalované částky – nákladů spojených s odpojením od rozvodného tepelného zařízení – po žalovaném. Výše těchto nákladů byla žalobkyni známa až poté, co byly provedeny (dokončeny) předmětné práce zhotovitelkou, tj. až předáním stavby dne 11. 7. 2019. Nemohla být žalobkyni známa již při ukončení odběru tepla. S odkazem na § 77 odst. 5 energetického zákona uzavřel, že žalobkyně byla povinna odstranit tepelnou přípojku a její odstranění vedlo ke vzniku nákladů. Důvodnost odstranění přípojky shledal v odpadnutí právního důvodu umístění funkčního zařízení žalobkyně na pozemcích třetí osoby (hlavního města Prahy), kdy za účelem zřízení a provozování rozvodného tepelného zařízení na cizí nemovitosti muselo být zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalobkyně v souladu s § 76 odst. 7 energetického zákona, které zaniklo v souladu s § 1299 odst. 1 o. z., neboť jeho existence byla odvozena od dodávek tepla žalovanému. Podle soudu prvního stupně byly náklady na odstranění tepelné přípojky vyúčtovány důvodně žalovanému, který požadoval odpojení od rozvodného zařízení. V souvislosti s výší nákladů na odstranění tepelné přípojky dospěl k závěru, že ne všechny účtované položky lze hodnotit jako opodstatněné, tedy přímo související s odpojením odběratele od rozvodného tepelného zařízení. Vycházel proto ze závěrů znaleckého posudku, tj. z částky 479 715,85 Kč s DPH, a jako nedůvodné požadoval vyúčtování co do částky 88 773,61 Kč, ohledně které žalobu zamítl. 6. Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání žalovaného (předmětem odvolacího přezkumu byla částka 340 656,39 Kč s příslušenstvím) rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I a ve výroku III potvrdil (výrok I) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 600 Kč (výrok II). 7. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a rovněž s jeho právním posouzením věci. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že odběratel je povinen hradit pouze náklady spojené se samotným odpojením od rozvodného tepelného zařízení. Výši nároku žalobkyně měl za potvrzenou znaleckým posudkem, stejně jako účelnost a rozsah provedených prací. Námitku promlčení vznesenou žalovaným nepovažoval za důvodnou, neboť pro uplatnění nároku a určení počátku promlčecí lhůty nebylo rozhodující odpojení od dodávek tepla z centrálního systému ke dni 31. 10. 2016, ale až dokončení prací dne 11. 7. 2019, kdy nejdříve mohl být znám rozsah nákladů na odpojení od topné s