23 Cdo 2000/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2000/2013 citace  Právní věta:Skutková podstata nepřípustné srovnávací reklamy ve smyslu § 50a obch. zák. je naplněna i porovnáním kupních cen výrobků jednoho soutěžitele s kupními cenami výrobků druhého soutěžitele v různých časových obdobích. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 10. 2014 Spisová značka:23 Cdo 2000/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2000.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Reklama Dotčené předpisy:§ 50a obch. zák. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:7. 11. 2014 Publikováno ve sbírce pod číslem:38 / 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2000/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Green Ways s. r. o., se sídlem Praha 1, Ovocný Trh 572/11, PSČ 110 00, IČ 25575767, zastoupené Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, advokátkou se sídlem v Brně, Orlí 708/36, PSČ 602 00 proti žalované Zelený obchod, s. r. o., se sídlem Brno, Gallašova 47/4, PSČ 639 00, IČ 29269601, zastoupené JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště 1909/7, PSČ 602 00 Brno, o ochranu proti jednání nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 62/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2013, č. j. 4 Cmo 452/2012-235, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2013, č. j. 4 Cmo 452/2012-235, se v části výroku I., jíž byla potvrzena část zamítavého výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2012, č. j. 17 Cm 62/2011-157, ohledně zaplacení částky 500 000 Kč na přiměřeném zadostiučinění a částky 7 800 Kč z titulu nákladů spojených s vypracováním exekutorského zápisu, a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení. II. Ve zbytku se dovolání žalované se odmítá. Odůvodnění: Žalobkyně se domáhala na žalované ochrany před jednáním nekalé soutěže žalobou, v níž požadovala, aby žalované byla uložena povinnost zdržet se nekalé soutěže, spočívající v napodobování (v žalobě blíže specifikovaného určitými prvky) obalů produktu Ječmen GREEN WAYS u obalu produktu žalované Ječmen Fresh a v napodobování (v žalobě blíže specifikovaného určitými prvky) obalů produktu Chlorella GREEN WAYS u obalu produktu žalované Chlorella Fresh, a dále, aby zaplatila žalobkyni částku 500.000 Kč na přiměřeném zadostiučinění a částku 7.800 Kč z titulu nákladů spojených s vypracováním exekutorského zápisu. Podle tvrzení žalobkyně se žalovaná dopouští jednání nekalé soutěže podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen obch. zák.) - generální klauzule nekalé soutěže a dále podle § 47 obch. zák. (vyvolání nebezpečí záměny), § 48 obch. zák. (parazitování na pověsti), § 45 obch. zák. (klamavá reklama) a § 50a obch. zák. (nepřípustná srovnávací reklama). Nároky uvedené v žalobě žalobkyně tvrdila proti žalované jako nároky z jednání nekalé soutěže podle § 53 obch. zák. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. června 2012, č. j. 17 Cm 62/2011-157, výrokem I. zamítl žalobu s žádostí, aby žalované byly uloženy povinnosti: · zdržet se napodobování obalů produktů Ječmen GREEN WAYS u obalu produktu žalované Ječmen Fresh v těchto prvcích: - imitace barevného oddělení plochy od vrchní části obalu pomocí vlnovky, - zobrazení sklenice naplněné zeleným ječmenem v kombinaci s hromádkou zeleného hrášku v levé dolní části obalu, - označení výrobku Ječmen v provedení typem písma Liberation Sans; · zdržet se napodobování obalů produktu Chlorella GREEN WAYS u obalu produktu žalované Chlorella Fresh v těchto prvcích: - imitace barevného oddělení plochy od vrchní části obalu pomocí vlnovky, - zobrazení hromádky tablet v levé spodní části obalu, - označení výrobku Ječmen Chlorella v provedení typem písma Liberation Sans; · zaplatit žalobkyni částku 500.000,- Kč na přiměřeném zadostiučinění a · zaplatit žalobkyni částku 7.800,- Kč z titulu nákladů spojených s vypracováním exekutorského zápisu; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 21. února 2013, č. j. 4 Cmo 452/2012-235, výrokem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Konstatoval, že soud prvního stupně učinil pro své rozhodnutí všechna potřebná skutková zjištění, a přijal závěr, že tato zjištění soudu prvního stupně přebírá pro své rozhodnutí a plně z nich bude vycházet při právním posouzení věci. Odvolací soud nejprve konstatoval, že výtky, které ve vztahu k řízení před soudem prvního stupně vznesla žalobkyně v doplnění odvolání, je třeba odmítnout, neboť soud prvního stupně dostál své poučovací povinnosti, a vzhledem ke kompletnosti skutkových tvrzení a dostatku označených důkazů umožňujících věc posoudit z hlediska právního důvodu tvrzeného žalobkyní, nebylo v konkrétní věci třeba poučení podle § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Pokud žalobkyně v odvolání rozšířila skutková tvrzení oproti skutkovým tvrzením v řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud konstatoval, že se jedná o tvrzení nová, k nimž, s ohledem na zásadu neúplné apelace, vyjádřenou v § 205a o. s. ř., ale také s ohledem na zásadu koncentrace řízení, vyjádřenou v § 118b odst. 1 o. s. ř., nemohl přihlédnout. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný z hlediska nepřiznání odpovědnosti žalované za jednání nekalé soutěže a že námitky žalobkyně, podle nichž lze dovodit naplnění všech tří základních podmínek generální klauzule nekalé soutěže, nejsou důvodné. Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě jednání žalované ve vztahu k žalobkyni není jednáním protiprávním podle § 44 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), a to pro absenci dvou základních znaků generální klauzule nekalé soutěže (chybí rozpor s dobrými mravy soutěže a objektivní způsobilost jednání přivodit újmu žalobkyni). Odvolací soud ve shodě se závěry soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyní vytýkané jednání žalované nenaplnilo základní pojmové znaky generální klauzule nekalé soutěže a žalobkyni tak nároky uplatněné z tohoto právního důvodu nesvědčí. Odvolací soud dále ve shodě se soudem prvního stupně dovodil, že v dané věci se nejednalo o nepřípustnou srovnávací reklamu ve smyslu § 50a obch. zák., jestliže klamání spotřebitele vylučovala zjištěná skutečnost, že žalovaná ve zveřejněné srovnávací tabulce produktů účastníků uvedla ceny platné k různým datům a tento časový údaj byl ve srovnávací tabulce uveden stejným tiskem jako ostatní srovnávací údaje, jako názvy produktů a velikost balení, kdy pouze cena byla vytištěna tučně. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále jen dovolatelka) v zákonné lhůtě dovoláním proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Dovolání považuje dovolatelka za přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadeným rozhodnutím odvolacího soudu se řízení končí a napadené rozhodnutí závisí podle dovolatelky jednak na vyřešení otázky procesního práva – otázky poučovací povinnosti soudu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a jednak na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, týkající se nepřípustnosti srovnávací reklamy ve smyslu § 50a obch. zák. K procesně právní otázce dovolatelka namítla, že postup soudu prvního stupně i závěry soudu odvolacího v dané věci jsou v hrubém rozporu se stávající platnou a aktuální judikaturou Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), a to rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1069/2003 ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 31 Co 619/2011 ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 29 Co 1829/2011 ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 23 Co 5117/2009 ze dne 29. 6. 2010 a sp. zn. 32 Co 2/2010 ze dne 27. 1. 2011. Dovolatelka má za to, že poučení podle § 118b o. s. ř. a ani poučení podle § 119a o. s. ř. nemůže svým charakterem nahradit poučení podle § 118a o. s. ř., tím méně pak v situaci, kdy došlo ve věci k rozsáhlému dokazování, ve vztahu k celé řadě tvrzení učiněných jak žalobkyní tak žalovanou. Pokud soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako účastník řízení, který byl přítomný u soudního je