23 Cdo 201/2010 — Nejvyšší soud

23 Cdo 201/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2010 Spisová značka:23 Cdo 201/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:23.CDO.201.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Právní úkony Smlouva o přepravě věci Smlouva zasilatelská Dotčené předpisy:§ 601 odst. 1 obch. zák. § 605 odst. 1 obch. zák. § 610 obch. zák. § 621 obch. zák. § 35 odst. 2 obč. zák. § 266 obch. zák. předpisu č. 8/1985Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:14. 4. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 201/2010 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, se sídlem v Praze 1, Nové Město, Dlážděná 1003/7, PSČ 110 00, IČ 70994234, proti žalovanému M. L., zastoupenému JUDr. Ivo Beránkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Vinohradská 1511/1230, o zaplacení částky 265.883,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 151/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 17 Co 178/2006-173, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 17 Co 178/2006-173, jakož i rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 22. března 2006, č. j. 10 C 151/98-146, ve výrocích pod body I a IV, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Litoměřicích k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Litoměřicích rozsudkem ze dne 22. března 2006, č. j. 10 C 151/98-146, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 265.883,- Kč (výrok pod bodem I), co do 18 % úroku z částky 265.883,- Kč od 1. 5. 1994 do zaplacení žalobu zamítl (výrok pod bodem II), ohledně úroků z částek 500.000,- Kč a 98.880,- Kč ve výši 18 % od 1. 5. 1994 řízení zastavil (výrok pod bodem III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v dubnu 1994 došlo k dopravě piva (180 palet) z železniční stanice Staré Město u Uherského Hradiště do Alma - Aty a že tuto dopravu zadal žalovaný u právního předchůdce žalobkyně (u Českých drah, státní organizace), což je možno dovodit z dokladu ze dne 1. 4. 1994, kterým byla objednána přeprava č. 099/04/94 a kterým žalovaný reagoval na příslib právního předchůdce žalobkyně k nakládce. Dohodnuta byla cena 115 USD za tunu a maximální cena 550.000,- Kč za celou sekci, aniž bylo vymezeno, jakou část tvoří provize a jakou náklady. Dne 5. 4. 1994 právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného, že ukrajinská strana zvýšila cenu za dopravu a doprava bude stát 185 USD za tunu. Žalovaný tuto cenu neodsouhlasil, právní předchůdce žalobkyně však vzhledem k dohodnutým lhůtám a nebezpečí škody na zboží dopravu uskutečnil. Za přepravné na území České republiky přitom vynaložil částku 18.768,- Kč, za přepravné na území Slovenské republiky částku 2.655,- CHF (v přepočtu 53.512,62 Kč) a za obstarání přepravy na dalším území (Ukrajina, Rusko, Kazachstán) zaplatil zahraniční spediční firmě IMBRASPED, s. r. o., částku 24.847,20 USD, což by v přepočtu mělo činit 743.602,20 Kč, celkem tedy vynaložil částku 815.882,82 Kč. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně zaplatil částku 550.000,- Kč. Na základě toho soud prvního stupně dovodil, že žalovaný, jenž vůči svému zákazníkovi, který mu zadal přepravu piva, vystupoval jako zasílatel, svůj závazek plnil prostřednictvím právního předchůdce žalobkyně. Ten část přepravy obstaral sám, a zde byl právní vztah mezi účastníky vztahem ze smlouvy o přepravě věci, a část přepravy na cizím území obstaral prostřednictvím dalšího zasílatele, a zde se právní vztah mezi účastníky řídil ustanovením o zasílatelské smlouvě. Zasílatelská smlouva byla podle názoru soudu prvního stupně řádně uzavřena, neboť nemusí být písemná a byla uzavřena na základě požadavku příkazce na obstarání přepravy s vymezením věcí, které mají být přepraveny, a s určením místa odeslání a místa určení; výše úplaty nebyla ve smlouvě výslovně dohodnuta. Soud prvního stupně uzavřel, že kromě nároku na úplatu má zasílatel právo na náhradu nákladů, které vynaložil za účelem splnění svých závazků, že předmětem řízení po částečných zpětvzetích žaloby jsou již pouze vynaložené náklady a že žalobkyně nárok na jejich náhradu v uplatněné výši má. Uplatněnou námitku promlčení posoudil jako nedůvodnou, neboť žaloba byla podána před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č. j. 17 Co 178/2006-176, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku pod bodem I potvrdil (výrok pod bodem I), ve výroku o nákladech řízení pod bodem IV jej změnil (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok pod bodem III). Odvolací soud se poté, co doplnil dokazování listinami, které v odvolacím řízení předložila žalobkyně, ztotožnil se zjištěním soudu prvního stupně v tom, že právní předchůdce žalobkyně vynaložil na přepravu piva z České republiky do Almy – Aty v Kazachstánu částku 815.883,- Kč. Poukázal na to, že podle výsledků dokazování žalovaný uzavřel již v roce 1992 s ČSD – Železniční spedicí dohodu o vzájemné součinnosti při zabezpečování přepravně zasílatelských a spedičních služeb zákazníkům železniční dopravy a že předmětnou přepravu piva objednával u organizační jednotky Českých drah zajišťující a poskytující zasílatelské a dopravně přepravní služby, které souvisejí s vnitrostátní a mezinárodní železniční přepravou zboží. Uvedl, že poněvadž požadavek žalovaného vůči Českým drahám zahrnoval nejen zajištění přepravy na území České republiky, ale také zajištění koordinace přepravních služeb poskytovaných dalšími dopravci na území jiných států a dalších úkonů (překládku a pojištění zboží), odpovídal obsah závazku právního předchůdce žalobkyně zasílatelské smlouvě podle ustanovení § 601 odst. 1 obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Žalovaným namítanou skutečnost, že České dráhy neměly v obchodním rejstříku zapsáno v předmětu podnikání i zasílatelství, posoudil jako právně nevýznamnou. Z výpovědi Ing. V. Š. (vedoucího pracovníka právního předchůdce žalobkyně, jenž byl vyslechnut soudem prvního stupně jako účastník řízení) odvolací soud zjistil, že předmětná přeprava byla projednávána dlouhodobě a cena uvedená v objednávce žalovaného ze dne 1. 4. 1994 vycházela z údajů, které měl právní předchůdce žalobkyně od svého partnera, jenž měl zajišťovat přepravu zboží přes Ukrajinu a Rusko; od 1. 4. 1994 však došlo k navýšení tarifů Ukrajinou, přičemž právní předchůdce žalobkyně musel respektovat podmínky dané mezinárodními úmluvami. Odvolací soud zdůraznil, že písemnou objednávku žalovaného ze dne 1. 4. 1994 právní předchůdce žalobkyně nepotvrdil a ze zápisu o jednání ze dne 6. 4. 1994 je zřejmé, že k dohodě o ceně za přepravu nedošlo, přitom však obě strany akceptovaly, aby se přeprava uskutečnila. Z poznatku, že právní předchůdce žalobkyně uvedenou objednávku pro rozdílné stanovisko v otázce ceny nepotvrdil, avšak přistoupil k zajištění přepravy zboží, odvolací soud dovodil, že strany uzavřely zasílatelskou smlouvu bez určení výše úplaty, a poukázal na to, že zasílatel má v takovém případě při částečném využití práva samovstupu právo jednak na úhradu obvyklého přepravného ve smyslu § 625 odst. 1 obch. zák., jednak na obvyklou úplatu za obstarání navazující přepravy a náhradu nutných a užitečných nákladů ve smyslu § 607 obch. zák. Závěrem uvedl, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že částka vynaložená právním předchůdcem žalobkyně na zajištění přepravy piva z České republiky do Kazachstánu ve výši 815.883,- Kč plně odpovídá obvyklé úplatě a náhradě nutných a užitečných nákladů ve smyslu uvedených ustanovení. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a jehož důvodnost spatřoval v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, ohlásil tedy dovolací důvody stanovené v § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Žalovaný vytkl odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil okamžik vzniku právního vztahu mezi ním a právním předchůdcem žalobkyně; podle jeho názoru byla smlouva uzavřena již okamžikem, kdy došel do sféry dispozice právního předchůdce žalobkyně dokument označený jako objednávka přepravy ze dne 1. 4. 1994. Návrhem na uzavření smlouvy ve smyslu § 43a občanského zákoníku (dále též je