23 Cdo 2191/2007 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2191/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2009 Spisová značka:23 Cdo 2191/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.2191.2007.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2191/2007 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Pavla Příhody ve věci žalobkyně „Š. s. r. o.“ v likvidaci, zastoupené Mgr. T. H., advokátem, proti žalovaným 1) P., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. S., advokátem, a 2) T. T. P. s. r. o., zastoupené JUDr. T. J., advokátem, o zaplacení částky 376.711,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 20 Cm 243/98, o dovolání první žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2006, č. j. 2 Cmo 302/2005-286, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. prosince 2006, č. j. 2 Cmo 302/2005-286, se v části výroku pod bodem II, jíž byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2005, č. j. 20 Cm 243/98-233, ve výroku pod bodem II tak, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 191.576,70 Kč s 15,80 % úrokem z prodlení ročně od 3. 3. 1998 do zaplacení, jakož i ve výrocích o nákladech řízení pod body IV, V, VI a VII zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. května 2005, č. j. 20 Cm 243/98-233, uložil první žalované zaplatit žalobkyni částku 81.912,- Kč s úroky z prodlení ve výši 15,80 % ročně od 3. 3. 1998 do zaplacení (výrok pod bodem I), co do částky 294.799,70 Kč s úroky z prodlení ve výši 15,80 % ročně od 3. 3. 1998 do zaplacení žalobu vůči první žalované zamítl (výrok pod bodem II), zamítl žalobu vůči druhé (původně třetí) žalované (výrok pod bodem III), co do požadavku na 4,20 % úrok z prodlení z částky 376.711,70 Kč od 3. 3. 1998 do zaplacení řízení zastavil (výrok pod bodem IV) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body V až IX). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně byla na základě dodatku k leasingové smlouvě uzavřeného dne 14. 11. 1996 se společností K. L., a. s., leasingovým nájemcem automobilu T. L. C. 4,2 TD a první a druhá (původně třetí) žalované jsou (byly v rozhodné době) autorizovanými prodejci vozů značky T., provozujícími též záruční a pozáruční servis, přičemž druhá žalovaná byla dodavatelem uvedeného vozidla a žalobkyně využívala servisních služeb obou žalovaných. Žalobkyně reklamovala již dne 21. 11. 1996 u druhé žalované hlučnost převodovky a druhá žalovaná dne 26. 2. 1997 v tzv. hlavní převodovce (dále též jen „převodovka“) vyměnila ložiska. Vada převodovky však odstraněna nebyla; příčinou hlučnosti převodovky (zjištěnou dodatečně znaleckým posudkem) byla výrobní vada - vadný čep na zadním konci předlohové hřídele a napojení převodovky na motor v nesprávné rovině. Žalobkyně, aniž o přetrvávající hlučnosti převodovky druhou žalovanou informovala, objednala dne 27. 2. 1997 u první žalované výměnu motorového oleje a filtru a nadále využívala pouze služeb této žalované. Poté, co při její cestě do SRN došlo k poškození přídavné převodovky (tzv. rozvodovky) v důsledku toho, že z ní po uvolnění doplňovací a kontrolní šroubové zátky vytekl mazací olej, přistavila žalobkyně vozidlo dne 17. 5. 1997 u první žalované a písemně objednala prohlídku rozvodovky. Když první žalovaná odmítla její požadavek na provedení bezplatné opravy a na náhradu nákladů, které jí vznikly v souvislosti s opravou vozidla v SRN, dopisem ze dne 5. 6. 1997 vyzvala první žalovanou k bezplatné opravě rozvodovky a upozornila ji na možnost vzniku škod souvisejících s pronájmem jiných vozů. Následujících jednání se účastnila též původní druhá žalovaná T. M. C. s. r. o., dovozce automobilu, která zadala zpracování znaleckého posudku, přičemž znalec na pokyn žalobkyně rozebral a prozkoumal krom rozvodovky též převodovku. Že by však po dni 26. 2. 1997 do svého návratu ze SRN objednala u první žalované opravu hlavní převodovky a že by první žalovaná s touto převodovkou cokoliv dělala do doby, než byl vůz podroben znaleckému zkoumání v souvislosti s nehodou v SRN, žalobkyně ani netvrdila. Rozvodovka a převodovka tvoří jeden funkční celek, nelze proto opravit pouze jednu část převodové skříně; byla-li by opravena pouze převodovka, aniž by byla opravena rozvodovka, vůz by zůstal nefunkční. První žalovaná podmiňovala provedení opravy vystavením objednávky a teprve na základě listiny žalobkyně ze dne 31. 10. 1997, kterou považovala za objednávku, provedla dne 8. 11. 1997 výměnu převodovky, téhož dne opravila též rozvodovku a dopisem ze dne 12. 11. 1997 vyzvala žalobkyni k převzetí vozidla. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že i když druhá žalovaná neodstranila řádně reklamovanou hlučnost vozidla a porušila tak jako prodejce svou povinnost ze závazkového vztahu, nelze ji činit odpovědnou za škodu, která vznikla žalobkyni tím, že po dobu od 17. 5. 1997, kdy vůz přistavila u první žalované, do 12. 11. 1997, kdy byla vyzvána k převzetí vozu, nemohla tento vůz užívat a podle svého tvrzení si najímala jiné vozy. Škoda totiž vznikla v příčinné souvislosti s délkou opravy vozidla u první žalované, nikoliv z důvodu, že by vůz pro výrobní vadu, reklamovanou dříve u druhé žalované, nebyl způsobilý k provozu; výrobní vada vozidlo sama o sobě nezpůsobilým nečinila a vozidlo nemohlo být užíváno z toho důvodu, že byla rozebrána převodová skříň. První žalovaná nebyla sice prodejcem, u něhož byl vůz zakoupen, byla však jedním z autorizovaných prodejců a servisů, ve smyslu záručních podmínek mohla být tudíž též tím, u koho žalobkyně mohla podle záručních podmínek vadu uplatnit. S odkazem na závazný názor odvolacího soudu soud prvního stupně konstatoval, že žalobkyně dopisem ze dne 5. 6. 1997 řádně uplatnila u první žalované práva z odpovědnosti za vady v rámci poskytnuté záruky ve smyslu ustanovení § 429 a násl. obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“). Zdůraznil však, že vozidlo mělo dvě vady, poškozenou rozvodovku, za kterou neodpovídala žádná z žalovaných, tedy ani první žalovaná (žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po první žalované náhrady škody v souvislosti s poškozením rozvodovky, byla z tohoto důvodu zamítnuta jeho předchozím rozsudkem ze dne 16. prosince 2002, č. j. 20 Cm 243/98-116, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 25. května 2004, č. j. 2 Cmo 108/2003-161), a výrobní vadu převodovky, kterou byla první žalovaná za předpokladu řádné reklamace povinna opravit. Soud prvního stupně dovodil, že nelze považovat za porušení povinností ze strany první žalované tu skutečnost, že odmítala bezplatnou opravu rozvodovky, jejíž poškození nepodléhalo záruce. Bez opravy rozvodovky by ani v případě opravy převodovky v rámci bezplatné záruční opravy vozidlo nebylo funkční. I kdyby tedy první žalovaná opravila tu z vad, kterou měla povinnost odstranit, vznikala by žalobkyni i nadále škoda, neboť by nefunkční vozidlo beztak nemohla užívat, a tato škoda by jí nevznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti první žalovanou. První žalovaná mohla až na základě stanoviska dovozce ze dne 8. 8. 1997 zjistit, že má též provést bezplatnou opravu rozvodovky. Soud prvního stupně uzavřel, že ode dne následujícího poté, kdy první žalovaná dle pokynu dovozce měla opravit bezplatně též tu vadu, za kterou neodpovídá, lze hovořit o příčinné souvislosti mezi tím, že neopravila výrobní vadu v rámci záruční opravy, a vzniklou škodou. První žalovaná tedy odpovídá žalobkyni podle ustanovení § 373 a § 380 obch. zák. pouze za tu škodu, která jí vznikla pronajímáním vozů taxislužby po dni 9. 8. 1997 do konce října 1997, jak byla uplatněna. K odvolání žalobkyně a první žalované Vrchní soud v Praze shora označeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku vůči první žalované pod bodem I potvrdil (výrok pod bodem I), v zamítavém výroku ohledně první žalované pod bodem II jej změnil tak, že první žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 191.576,70 Kč s 15,80 % úrokem z prodlení ročně od 3. 3. 1998 do zaplacení, a ve zbývající části tohoto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem II), rozsudek soudu prvního stupně potvrdil též v zamítavém výroku ohledně druhé (původně třetí) žalované pod bodem III a ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhou žalovanou pod bodem VI (výrok pod bodem III) a rozhodl o další náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok