23 Cdo 2212/2019 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2212/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 9. 2019 Spisová značka:23 Cdo 2212/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.2212.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Nekalá soutěž Dotčené předpisy:§ 44 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:13. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2212/2019-142 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Dentavia Group s.r.o., se sídlem Slovanská 1362/160, Východní Předměstí, 326 00 Plzeň, IČO 03607291, zastoupené Mgr. Davidem Navrátilem, advokátem se sídlem Hluboká 1336/55, 326 00 Plzeň, proti žalované dentavia s.r.o., se sídlem 2. května 3646, 760 01 Zlín, IČO 29317932, zastoupené Mgr. Davidem Běhalem, advokátem, se sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, 760 01 Zlín, o ochraně před jednáním nekalé soutěže, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 17 Cm 21/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 2. 2019, č. j. 4 Cmo 147/2018-118, t a k t o : I. Dovolání se zamítá.  II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Davida Běhala, advokáta, se sídlem Fügnerovo nábřeží 2809, 760 01 Zlín. O d ů v o d n ě n í : Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 2. 2019, č. j. 4 Cmo 147/2018-118, výrokem I. potvrdil rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 19. 7. 2018, č. j. 17 Cm 21/2015-60, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 11. 2018, č. j. 17 Cm 21/2015-89, kterým byla zamítnuta žaloba s žádostí, aby žalované byla uložena povinnost změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala jméno „dentavia“ a podat návrh na zápis této změny do obchodního rejstříku, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právním posouzením soudu prvního stupně, které považoval za zcela správné, výstižné a natolik podrobné, že pouze na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně odkázal. Doplnil pouze, že za nadbytečné považuje, že se soud prvního stupně zabýval i existencí ochranné známky a ochrany obchodní firmy jako jednoho z průmyslových práv, když žalobkyně uplatněný nárok nedovozovala ani od zapsané ochranné známky a ani nepožadovala ochranu své obchodní firmy jako jednoho z tzv. průmyslových práv, ale výslovně se domáhala práv z jí tvrzeného nekalosoutěžního jednání žalované. Odvolací soud se dále vypořádal s námitkami odvolatelky ohledně nedostatečného poučení a neúplného zjištění skutkového stavu věci neprovedením navržených důkazů. Odvolací se soudem se ztotožnil se soude prvního stupně v závěru, že má-li vytýkané jednání naplnit zvláštní skutkovou podstatu nekalé soutěže podle § 47 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), žalobkyní tvrzenou zaměnitelnost firem soutěžitelů (žalobkyně a žalované) obsahující v názvu slovo „dentavia“, muselo by být prokázáno, že jednáním žalované byla naplněna generální klauzule nekalé soutěže podle z § 44 odst. 1 obch. zák., a to kumulativně, prokázáním existence všech třech jejích zákonných podmínek, tj., že se jedná o jednání v hospodářské soutěži nebo v hospodářském styku je v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Soudy vzaly za prokázané, že byla naplněna první podmínka generální klauzule, neboť obě účastnice jsou podnikatelkami zabývající se lékařskou péčí v oboru stomatologie, střetávají se tedy na stejném trhu podnikání. Porušení dobrých mravů soutěže vytýkaným jednání žalované však soudy nevzaly za prokázané. Vyšly ze zjištění, že žalovaná byla do obchodního rejstříku zapsána obchodní firmou „dentavia s. r. o.“ přibližně dva roky předtím, než došlo k zápisu obchodní firmy žalobkyně, a v době, kdy byla žalovaná do obchodního rejstříku zapsána pod uvedenou obchodní firmou, žádný jiný podnikatel se zaměnitelnou obchodní firmou obsahující označení „dentavia“ zapsán ve veřejných rejstřících nebyl. Ani z žádných provedených důkazů nebylo prokázáno, že by jednatel a společník žalobkyně P. V., jako podnikající fyzická osoba, si ke svému jménu a příjmení v souladu se zákonnou úpravou připojil a používal dodatek odlišující ho od jiného podnikatele, tj. dodatek „dentavia“. Z Výpisu z registru zdravotnických zařízení soud prvního stupně pouze zjistil, že označení „dentavia“ se vztahovalo ke stomatologické ordinaci jako takové, ale nikoliv k podnikající fyzické osobě – P. V. Soudy dovodily, že žalovaná se tak svým jednáním nedopustila žádného porušení dobrých mravů soutěže, a to ani z faktu, jak dovozovala žalobkyně, že si žalovaná tzv. neprovedla rešerši slova „dentavia“ a nezjistila, že od roku 2007 tímto slovem označuje V. svoji stomatologickou ordinaci. Soudy s ohledem na uvedené dovodily, že zápis žalované do obchodního rejstříku nebyl v době jeho realizace protiprávní, a jestliže žalobkyně tvrdila příznačnost označení „dentavia“ pro V., pak při aplikaci zásady vnímání tzv. průměrného spotřebitele bylo třeba přisvědčit obraně žalované, že pacienti žalované z regionu Zlínska neměli důvod zaměnit si žalovanou s žalobkyní ani z údajů zveřejněných ve vyhledávačích Google, Seznam a Bing či spojit si tyto subjekty jako subjekty z hlediska shodného podnikání za vzájemně provázané, a to nejen s přihlédnutím k odlišnému regionu, ve kterém žalovaná oproti žalobkyni služby poskytovala, ale i rozdílnému rozsahu poskytovaných služeb. Navíc výsledky z uvedených vyhledávačů byly zachyceny v prosinci roku 2015, tj. v době, kdy již byla žalovaná zapsána v obchodním rejstříku déle než dva roky. Oba soudy proto shodně uzavřely, že žalovaná s ohledem na konkrétní okolnosti sporu nejednala v rozporu s dobrými mravy, nemohlo být tedy naplněno porušení generální klauzule nekalé soutěže vyplývající z § 44 odst. 1 obch. zák., a proto nemohla být naplněna ani žádná ze zvláštních skutkových postat nekalé soutěže, tj. ani žalobkyní tvrzená zaměnitelnost firem soutěžitelů ve smyslu § 47 obch. zák., pojednávající o vyvolání nebezpečí záměny. Odvolací soud proto zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že jej považuje za přípustné, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena a zároveň na aplikaci procesního práva, při které se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka předestřela otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, a to, jaká všechna označení podnikatele jsou chráněna proti nebezpečí záměny ve smyslu ochrany podle § 47 obch. zák. a otázku rozsahu zkoumání porušení dobrých mravů soutěže při vyvolání nebezpečí záměny, aneb zda je vyvolání nebezpečí záměny bez dalšího v rozporu s dobrými mravy soutěže anebo nikoliv a je nezbytné porušení dobrých mravů zkoumat v tomto případě zvlášť. Otázku následně vymezila tak, zda ochranu podle ustanovení § 47 písm. a) a b) obch. zák. požívá pouze obchodní firma či název osoby, jsou-li zapsané v obchodním rejstříku, nebo obchodní firma či název osoby, jsou-li zapsané i v jiném rejstříku či seznamu (zde např. registr zdravotnických zařízení), anebo jakékoli označení podniku bez ohledu na formální registraci, je-li pro podnikatele příznačné a zaužívané. Podle dovolatelky oba soudy věc posoudily nesprávně, jestliže dovodily, že ochranu před vyvoláním nebezpečí záměny užitím existujícího označení jiného soutěžitele má jen takový podnikatel, který je zapsán v obchodním rejstříku a ostatním soutěžitelům tuto ochranu a priori upírají. Má za to, že účelem předmětného zákonného ustanovení je poskytovat ochranu jakémukoli po právu užívanému označení podnikatele bez ohledu na jeho formální registraci. Dovolatelka je názoru, že dojde-li skutečně k vyvolání nebezpečí záměny ohledně označení podnikatele, pak je takové jednání v rozporu s dobrými mravy soutěžitele bez dalšího. Dovolatelka dále předkládá Nejvyššímu soudu k vyřešení otázku, zda v případě, kdy se vyvolání nebezpečí záměny týká samotného označení soutěžitele, je vyvolání nebezpečí takové záměny v rozporu s dobrými mravy soutěže již ze své podstaty a není proto porušení dobrých mravů soutěže, jakožto jednoho z dílčích předpokladů obecné klauzule § 44 obch. zák., již potřeba zkou