23 Cdo 2281/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2281/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2281/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2281.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vedlejší účastník Vady řízení Dotčené předpisy:§ 93 odst. 1 o. s. ř. § 242 odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:11. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2281/2021-2315 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Štýřice, Kamenná 835/13, identifikační číslo osoby 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, za účasti vedlejší účastnice na straně žalobce České národní banky, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 28, identifikační číslo osoby 48136450, proti žalované LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL Ltd., se sídlem v Kenilworth, 53 The Business Resource Network, Whateleys Drive, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupené JUDr. Martinem Salokou, advokátem, se sídlem v Košicích, Zvonárska 8, Slovenská republika, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 65 C 101/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, č. j. 18 Co 317/2020-1853, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, č. j. 18 Co 317/2020-1853, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení rozhodčího nálezu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. Rsp 286/14, vydaného rozhodcem doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., působícím u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, jímž bylo určeno, že žalovaná je vlastnicí specifikovaného portfolia 125 pohledávek jí postoupených žalobcem, a to spolu s příslušenstvím a veškerými právy souvisejícími s postoupenými pohledávkami. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 22. 2. 2017, č. j. 65 C 101/2014-1323, nepřipustil vstup České národní banky do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalobce. 3. Soud prvního stupně uvedl, že jednak žalobce vyslovil nesouhlas s vedlejším účastenstvím České národní banky v řízení, jednak soud neshledal právní zájem vedlejší účastnice na výsledku řízení. 4. K odvolání České národní banky (dále též „ČNB“ nebo „vedlejší účastnice“) Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že vedlejší účastenství České národní banky v řízení na straně žalobce je přípustné. 5. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatoval, že žalobce nevyjádřil svůj nesouhlas se vstupem České národní banky do řízení jako vedlejší účastnice. Dále upřesnil, že rozhoduje o otázce přípustnosti vedlejší intervence na základě návrhu žalované na vyslovení nepřípustnosti vedlejšího účastenství České národní banky ze dne 16. 1. 2015. Po právní stránce věci odvolací soud odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 553/03, z něhož vyplývá, že při posuzování právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, ale je nutné jej posuzovat také z hlediska hodnotového a ve všech souvislostech daného případu. S ohledem na uvedený nález odvolací soud přihlédl ke skutečnostem, že 1) žalobce je spořitelním družstvem ve smyslu zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstev, výsledek posuzovaného sporu se tak projeví v majetkové sféře jeho členů a klientů, že 2) proběhla výplata náhrad vkladů u žalobce jako pojištěné instituce z Garančního systému finančního trhu – Fondu pojištění vkladů, proto případné potvrzení platnosti namítaného rozhodčího nálezu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. Rsp 286/14, se promítne rovněž do majetkových a právních zájmů Garančního systému finančního trhu, a že 3) vymezení dohledových pravomocí ČNB nad finančním trhem sleduje veřejný zájem na ochraně klientů, osob a institucí podnikajících na finančním trhu a na posilování důvěry veřejnosti v bankovní systém. Z právně zakotveného postavení ČNB v systému dohledu nad finančním trhem a fungování Garančního systému finančního trhu vyplývá podle odvolacího soudu právní zájem ČNB na realizaci veřejného zájmu na ochraně klientů žalobce. Odvolací soud poté uzavřel, že právní zájem žalobce na vyslovení neplatnosti namítaného rozhodčího nálezu z důvodu ochrany majetku jeho členů a klientů je propojen s výše definovaným veřejným zájmem ČNB, což odůvodňuje přípustnost vedlejšího účastenství ČNB v řízení na straně žalobce. S ohledem na výše uvedené odvolací soud vedlejší účastenství ČNB na straně žalobce připustil. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včasným dovoláním, v němž brojí proti závěru odvolacího soudu o existenci právního zájmu České národní banky na výsledku posuzovaného řízení. Podle žalované se tím odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně od rozsudku ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 113/2014, publikovaného pod číslem 74/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3960/2013, usnesení ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2616/2019, usnesení ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1496/2018, usnesení ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4149/2019, a rozsudku ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2539/2015, publikovaného pod číslem 97/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle žalované nebudou rozhodnutím vydaným v projednávané věci nijak dotčena práva a povinnosti vedlejší účastnice vyplývající z hmotného práva, nijak se v jejím právním postavení toto rozhodnutí příznivě neprojeví, ani jím nebude zabráněno dalšímu řízení, v němž by mohla ČNB vystupovat jako účastník řízení. Rovněž odkaz odvolacího soudu na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 553/03, považuje žalovaná za nepřiléhavý, neboť se týkal zcela jiného předmětu sporu. 7. Žalovaná má dále za to, že řízení před soudy nižších stupňů bylo stiženo vadami, neboť soud prvního stupně nezaslal žalované vyjádření vedlejší účastnice k návrhu žalované na vyslovení nepřípustnosti vedlejšího účastenství ČNB ze dne 16. 1. 2015, a žalované nebyl soudem prvního stupně ani odvolacím soudem zaslán opis odvolání ze dne 16. 3. 2017 podaného Českou národní bankou proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastenství, což podle ní je v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 24 Cdo 3091/2018. Odvolací soud nadto podle žalované v napadeném rozhodnutí pouze bez dalšího převzal tvrzení vedlejší účastnice ohledně existence právního zájmu na výsledku řízení, v důsledku čehož považuje žalovaná napadené usnesení za nepřezkoumatelné. Žalovaná závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. 8. K dovolání žalované se žalobce vyjádřil tak, že ačkoliv dříve zaujímal k účasti České národní banky na řízení neutrální stanovisko, nyní zastává názor, že vedlejší účastnice ve svých vyjádřeních svůj právní zájem na řízení osvědčila. Podle žalobce je právní zájem ČNB na výsledku sporu identický s jeho právním zájmem, jímž je ochrana podstatné části jeho majetku. Podle žalobce spočívá „naléhavý právní zájem“ vedlejší účastnice rovněž v tom, že kladné rozhodnutí ve věci se může pozitivně projevit v celé společnosti. Co se týká namítaných vad v procesním postupu soudu prvního stupně a odvolacího soudu, žalobce uvedl, že jak s vyjádřením ČNB ze dne 8. 6. 2015, tak s jejím odvoláním ze dne 16. 3. 2017 musela být žalovaná seznámena, neboť její právní zástupce pravidelně nahlíží do soudního spisu. Žalobce závěrem konstatoval, že v posuzované věci nebyly naplněny dovolací důvody, proto považuje dovolání za „nepřípustné/nedůvodné“ a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, nebo zamítl. 9. Česká národní banka ve svém vyjádření uvedla, že sice je ve vztahu k žalobci vrchnostenským orgánem, na druhé straně je 1) žalovanou stranou ve sporu se žalobcem o zákonnost správního rozhodnutí, které se týká odejmutí povolení působit jako družstevní záložna, 2) žalovanou stranou ve sporu o zákonnost rozhodnutí týkajícího se zamítnutí návrhu na obnovu řízení, a 3) žalovanou stranou ve sporu o náhradu škody způsobenou údajným nezákonným nařízením předběžného opatření. S ohledem na posledně zmiňované řízení o náhradu škody pak vedlejší účastnice dovozuje, že do výše vůči ní vznesených nároků se může promítnout i to, zda a do jaké mí