23 Cdo 2313/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2313/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 3. 2024 Spisová značka:23 Cdo 2313/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.2313.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Změna návrhu na zahájení řízení Dotčené předpisy:§ 95 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 4. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1947/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2313/2022-1308 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně NOABE s.r.o., se sídlem v Jablonci nad Nisou, V Nivách 3992/12, identifikační číslo osoby 27275841, zastoupené JUDr. Liborem Vašíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Záhořanského 1944/4, proti žalované 1) Digital Resources a.s., se sídlem v Praze 9, Vysočany, Poděbradská 520/24, identifikační číslo osoby 25141996, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671, a žalované 2) Orange Solutions s.r.o., se sídlem v Praze 9, Vysočany, Poděbradská 520/24, identifikační číslo osoby 05770165, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem v Kolíně, Plynárenská 671, o zaplacení 3 876 537,72 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalované 1), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 59 Cm 75/2012, o dovolání žalované 1) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 62/2021-1250, 4 Cmo 63/2021, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 62/2021-1270, 4 Cmo 63/2021, takto: I. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č. j. 4 Cmo 62/2021-1250, 4 Cmo 63/202, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 62/2021-1270, 4 Cmo 63/2021, se v části výroku IV, v níž byl potvrzen výrok V rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, jímž byla zamítnuta vzájemná žaloba žalované 1) o zaplacení částky 2 739 408 Kč s příslušenstvím, zrušuje a věc se v uvedeném rozsahu vrací Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení. II. Ve zbývajícím rozsahu se dovolání odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalovaných 1) a 2) domáhala zaplacení částky 2 662 231,20 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, částky 393 000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za prodlení s předáním díla, částky 267 026 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody představované náklady na právní služby a částky 554 280,52 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody představované náklady na mzdy zaměstnanců, kteří řešili důsledky nedodání díla. Žalobkyně tvrdila, že s žalovanou 1) dne 7. 1. 2011 uzavřela smlouvu o dodávce informačních technologií (dále jen „smlouva“), přičemž žalovaná 1) ani přes výzvy žalobkyně dílo dle smlouvy řádně a včas nepředala. Žalobkyně proto od smlouvy dne 11. 5. 2012 odstoupila. Vůči žalované 2) se pak žalobkyně domáhala shora uvedených nároků z titulu ručitelského závazku podle § 257 odst. 1 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev. 2. Žalovaná 1) v řízení proti žalobkyni vznesla vzájemný návrh, jímž se na žalobkyni domáhala zaplacení částky 2 739 408 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty za užívání díla (informačního systému a jeho komponentů) v době po odstoupení od smlouvy, a částky 355 200 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené části ceny díla, zádržného a odměny za služby. 3. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 11. 2020, č. j. 59 Cm 75/2012-952, uložil žalované 1) povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2 975 231,20 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil oběma žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 80 000 Kč s příslušenstvím (výrok II), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně na žalovaných domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 7,75 % p. a. z částky 393 000 Kč ode dne 30. 6. 2012 do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně na žalovaných domáhala náhrady škody ve výši 821 306,52 Kč s příslušenstvím (výrok IV), zamítl vzájemnou žalobu žalované 1) co do částek 2 739 408 Kč s příslušenstvím a 355 200 Kč s příslušenstvím (výrok V), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky VI a VII) a o náhradě nákladů řízení státu (výroky VIII a IX). 4. Městský soud v Praze dále doplňujícím rozsudkem ze dne 1. 3. 2021, č. j. 59 Cm 75/2012-1070, doplnil shora uvedený rozsudek tak, že vůči žalované 2) zamítl žalobu o zaplacení 2 975 231,20 Kč s příslušenstvím (výrok I doplňujícího rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III doplňujícího rozsudku). 5. Soud prvního stupně učinil následující skutková zjištění a právní závěry. Žalobkyně jako objednatelka a žalovaná 1) jako zhotovitelka uzavřely dne 7. 1. 2011 smlouvu, kterou se žalovaná 1) zavázala do konce června 2011 dodat žalobkyni dílo, jehož předmětem byla komplexní realizace projektu specifikovaného procesní, datovou a funkční analýzou akceptovanou protokolem ze dne 18. 11. 2010 (dále jen „dílo“). Dle soudu prvního stupně sice dílo bylo žalobkyni postupně zpřístupňováno, nicméně žalovaná 1) nikdy nedodala kompletní a funkční výstup, který by měl pro žalobkyni hospodářský význam. V důsledku platného odstoupení od smlouvy žalobkyní ze dne 11. 5. 2012 podle soudu prvního stupně vznikl žalobkyni vůči žalované 1) nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 351 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odpovídající celkové částce uhrazené na základě (zrušené) smlouvy, tedy částce 2 662 231,20 Kč s příslušenstvím. Soud prvního stupně rovněž shledal důvodným nárok žalobkyně na smluvní pokutu ve výši 393 000 Kč s příslušenstvím, neboť měl za to, že v době od 27. 8. 2011 do 15. 5. 2012 byla žalovaná 1) v prodlení s předáním díla, čímž byly splněny smluvní podmínky daného nároku. Soud však žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení ze smluvní pokuty, neboť by se de facto jednalo o úroky z úroků, které podle jeho názoru požadovat nelze. Soud prvního stupně dále nevyhověl žalobě stran nároku na náhradu škody, jelikož škoda, jež měla žalobkyni vzniknout v důsledku prodlení s předáním díla, byla pokryta smluvní pokutou coby paušalizovanou náhradou škody. Dále ve vztahu k náhradě škody (nákladům na mzdy zaměstnanců) soud prvního stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž náklady na mzdu poškozeného zaměstnavatele nelze považovat za škodu. 6. Vzájemné žalobě žalované 1) soud prvního stupně nevyhověl v celém rozsahu, neboť žalovanou 1) uplatněné nároky nepovažoval za důvodné, neshledal platným a účinným žalovanou 1) učiněné odstoupení od smlouvy, a konečně ani to, že by dílo bylo řádně a včas předáno. 7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení) změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že vůči žalované 1) zamítl žalobu o zaplacení částky 2 975 231,20 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že vůči oběma žalovaným zamítl žalobu o zaplacení částky 80 000 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III (výrok III rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V co do částky 2 863 008 Kč s příslušenstvím a co do částky 180 000 Kč jej změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 1) částku 180 000 Kč s příslušenstvím (výrok IV rozsudku odvolacího soudu), rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a žalovanou 2) (výrok V rozsudku odvolacího soudu) a zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku V co do částek 26 880 Kč s příslušenstvím a 22 320 Kč s příslušenstvím, a dále ve výrocích VI, VIII a IX a ve výroku III doplňujícího rozsudku a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok VI rozsudku odvolacího soudu). 8. Odvolací soud po zopakování dokazování dospěl k jiným skutkovým zjištěním a právním závěrům než soud prvního stupně. Odvolací soud shledal, že dílo bylo jako celek předáno podpisem akceptačního protokolu dne 22. 6. 2011, a žalované 1) tak vůči žalobkyni vznikl nárok na zaplacení sjednané ceny, avšak nikoliv v plné výši, neboť žalobkyně mohla podle bodu 3.2.4 smlouvy snížit poslední platbu zádržného (ve výši 300 000 Kč bez daně z přidané hodnoty) až o 50 %, jestliže měla (subjektivně) za to, že se jí nedostalo požadovaného plnění. Jelikož z průběhu celého řízení je dle odvolacího soudu zřejmé, že žalobkyně má za to, že nedostala, co požadovala, měla povinnost žalované 1) zaplatit pouze částku 150 000 Kč bez daně z přidané hodnoty (tj. 180 000 K