23 Cdo 2382/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2382/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 12. 2021 Spisová značka:23 Cdo 2382/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:23.CDO.2382.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva zasilatelská Vady řízení Dotčené předpisy:§ 602 odst. 1 obch. zák. § 603 odst. 1 obch. zák. § 35 obč. zák. § 266 obch. zák. § 6 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2382/2020-618 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci žalobkyně MAXiTRANS s. r. o., se sídlem v Brně, Líšeň, Trnkova 657/90, PSČ 628 00, identifikační číslo osoby 27683656, zastoupené Mgr. Martinem Laipoldem, advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 83/10, proti žalované ZVU STROJÍRNY, a. s., se sídlem v Hradci Králové, Kukleny, Kampelíkova 758/4, PSČ 500 04, identifikační číslo osoby 25267141, zastoupené JUDr. Tadeášem Petrem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 668/136d, o zaplacení částky 98 500 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 C 67/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2020, č. j. 47 Co 195/2019-591, takto: Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2020, č. j. 47 Co 195/2019-591, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V posuzované věci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 98 500 EUR se zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2013 do zaplacení jako zůstatku sjednané ceny za obstarání kombinované přepravy 8 kusů cylindrokónických tanků (dále jen „CKT“) a jejich příslušenství (zařízení pivovaru). 2. Žalovaná se bránila námitkou, že žalobkyni nárok na doplatek úplaty za obstarání přepravy ve výši 98 500 EUR nevznikl, protože nedodala 4 kusy CKT dle ujednaných podmínek na místo určení. Podpůrně namítla, že uplatněná pohledávka zanikla započtením vzájemné pohledávky na náhradu škody, která jí vznikla jednak ztrátou 4 kusů CKT během námořní přepravy, jednak dodatečně vynaloženými náklady na přepravu 4 kusů náhradních CKT. 3. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 6. 2019, č. j. 9 C 67/2014-498, v pořadí druhým v této věci, žalobu zamítl a uložil žalobkyni nahradit žalované náklady soudního řízení ve výši 516 510 Kč. Učinil tak poté, co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, č. j. 32 Cdo 5316/2016-388, zrušil předchozí rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 C 67/2014-258, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 6. 2016, č. j. 47 Co 71/2016-356, a to z toho důvodu, že soudy nižších stupňů nerespektovaly jeho judikatorní závěry týkající se otázky, zda zasílatel dostál svým smluvním povinnostem, neboť nezkoumaly, zda žalobkyně jako zasílatel neporušila při obstarání námořní přepravy některou z povinností sjednaných v zasílatelské smlouvě, popřípadě povinnost sjednat způsob a podmínky přepravy s vynaložením odborné péče a způsobem odpovídajícím co nejlépe zájmům příkazce, které jí byly známy. 4. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že společnost JSC „Georgian Beer Company“ objednala u žalované jako výrobce pivovarů dne 4. 5. 2012 dodávku 8 CKT s příslušenstvím v ceně 1 102 400 EUR a žalovaná požádala o obstarání přepravy žalobkyni. Na základě cenové nabídky žalobkyně ze dne 15. 10. 2012, obsahující varianty za 229 400 EUR a za 278 500 EUR, byla dne 7. 12. 2012 uzavřena písemná zasílatelská smlouva formálně datovaná dnem 19. 10. 2012, v níž se žalobkyně jako zasílatel zavázala pro žalovanou jak příkazce obstarat přepravu 8 CKT s příslušenstvím. Úplata za obstarání přepravy byla dohodnuta ve výši 229 500 EUR s tím, že žalovaná zaplatí tuto cenu přepravy, bude-li „předmět plnění dodán dle podmínek smlouvy“. Žalobkyně se zavázala zabezpečit naložení tanků na kamion v Hradci Králové a dodat tanky na adresu Vilage Saguramo, Gruzie. Žalovaná (zřejmě má být „žalobkyně“, poznámka Nejvyššího soudu) se zavázala při obstarání přepravy tanků postupovat s vynaložením odborné péče tak, aby sjednaný způsob a podmínky přepravy odpovídaly co nejlépe zájmům žalované, a v článku 3.1.7 smlouvy bylo dohodnuto, že „zasílatel odpovídá za škodu na převzaté zásilce, jež vznikla po převzetí, a to až do jejího předání příkazci nebo jím pověřené osoby“. Žalovaná na zálohách na úplatu za obstarání přepravy žalobkyni zaplatila částky 75 000 EUR a 40 000 EUR a žalobkyní požadovanou částku 98 500 EUR nezaplatila. V rámci obstarávání přepravy žalobkyně ujednala podmínky přepravy na moři tak, že „4 pivní tanky a 3 části příslušenství jsou naloženy na palubu na riziko naloďovatele, přičemž dopravce (rejdař) není odpovědný za ztrátu nebo škodu jakkoli vzniklou“. V průběhu námořní přepravy se dne 16. 12. 2012 uvolnila jistící lana a 4 CKT přepadly z paluby lodě do Černého moře, na místo určení v Gruzii tak byly doručeny pouze zbývající 4 CKT a příslušenství. Žalovaná z důvodu ztráty 4 CKT vyrobila a dodala společnosti JSC „Georgian Beer Company“ 4 náhradní tanky v tržní hodnotě 487 512 EUR a náklady na jejich dopravu činily 107 950 EUR. V únoru 2013 proběhlo v Praze obchodní jednání mezi zástupci žalobkyně a žalované, při němž žalovaná uplatnila vůči žalované (zřejmě má být „vůči žalobkyni“, poznámka Nejvyššího soudu) nárok na náhradu škody vzniklou v důsledku ztráty 4 CKT ve výši 487 512 EUR. Gruzínský odvolací soud v soudním sporu společnosti JSC „Georgian Beer Company“ a společnosti WHITEBOX, Ltd., zjistil jako příčinu ztráty nákladu uvolnění lan v průběhu plavby, odpovědnost dopravce (rejdaře) za ztrátu tanků shledána nebyla s odůvodněním, že škodu jakkoliv vzniklou smluvně převzal naloďovatel. 5. Soud prvního stupně posoudil vztah mezi účastníky podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále též jen „obch. zák.), jako vztah ze smlouvy zasílatelské. Zdůraznil, že úplata za obstarání přepravy byla sjednána s tím, že žalovaná ji zaplatí, bude-li předmět plnění dodán dle podmínek smlouvy, a protože takto bylo dodáno na místo určení cca 60 % nákladu, žalobkyni by náleželo za obstarání přepravy 60 % ze sjednané úplaty, tj. částka 137 700 EUR. Nedoplatek po odečtení zaplacených záloh by tedy činil 22 700 EUR. Soud však dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na tento doplatek zanikl započtením pohledávky žalované z titulu náhrady škody způsobené ztrátou 4 CKT (jejich pádem do moře). Zdůraznil, že článek 3.1.7 smlouvy založil objektivní odpovědnost žalobkyně za škodu na převzaté zásilce, tedy odpovědnost za škodlivý následek bez vazby na případné její protiprávní jednání. Argumentoval, že vlny na moři nelze považovat za něco nepředvídatelného, stejně jako to, že mořské vlny vyvolávají rázy, které způsobují uvolňování nákladu, a že k odvrácení ztráty tanků stačilo náklad na palubě v průběhu plavby pravidelně kontrolovat a lana utahovat, poukázal na to, že povinnost přepravovaný náklad pravidelně kontrolovat vyplývá i z kodexu bezpečného umístění nákladu a jeho zabezpečení, a usoudil, že smluvně vymezený liberační důvod (mimořádná a neodvratitelná událost mimo kontrolu smluvní strany) nebyl naplněn a žalobkyně na základě čl. 3.1.7 zasílatelské smlouvy odpovídá za škodu vyvolanou ztrátou 4 CKT. Námitku žalobkyně, že zásilku nepřevzala, odmítl s tím, že převzetí zásilky bylo s ohledem na její hmotnost a rozměry ve smlouvě sjednáno specificky. 6. Vedle toho soud prvního stupně odkázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 32 Odo 336/2004, a vyjádřil názor, že žalobkyně nesjednala podmínky přepravy tak, aby co nejlépe odpovídaly zájmům žalované, jestliže ujednala, že část nákladu bude naložena na palubu na riziko naloďovatele, přičemž dopravce (rejdař) není odpovědný za ztrátu nebo škodu jakkoliv vzniklou, a případnou náhradu škody nijak právně neošetřila. Mezi porušením povinnosti žalobkyně sjednat podmínky přepravy s odbornou péčí a vznikem škody je podle něho vztah příčiny a následku, neboť odpovědnost dopravce byla v neprospěch žalované smluvně vyloučena. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně při sjednávání podmínek přepravy věděla, že přeprava nákladu na Černém moři je riziková, škodu tedy i zavinila a odpovídá za ni též na základě subjektivního odpovědnostního principu. 7. Při posuzování výše škody vyšel soud prvního stupně z úvahy, že škoda je dána pouze účelně vynaloženými náklady na výrobu 4 náhradních CKT, není tedy totožná se sjednanou cenou, která zahrnuje i podnikatelský zisk žalované, který není škodou, neboť obchod byl dodatečně re