23 Cdo 2416/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2416/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 11. 2012 Spisová značka:23 Cdo 2416/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:23.CDO.2416.2012.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Náhrada škody Předběžné opatření Dotčené předpisy:§ 77a odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:21. 12. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 23 Cdo 2416/2012 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně UNILES, a.s., se sídlem v Rumburku, Jiříkovská 832/16, PSČ 408 01, IČO 47307706, zastoupené JUDr. Martinem Nedelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, nám. Republiky 1079/1a, proti žalovanému Mgr. J. O., insolvenčnímu správci dlužníka CE WOOD, a.s., se sídlem ve Zlíně, Stráže 3662, PSČ 760 01, IČO 60745479, se sídlem insolvenčního správce ve Zlíně, Lešetín VI/671, PSČ 760 01, o úhradu újmy z předběžného opatření ve výši 3 648 332,93 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 26 Cm 96/2007, o dovolání dlužníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2010, č. j. 3 Cmo 294/2009-371, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. března 2010, č. j. 3 Cmo 294/2009-371, v rozsahu, v němž byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2009, č. j. 26 Cm 96/2007-293, co do částky 3 274 081,43 Kč s příslušenstvím z této částky a v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů odvolacího řízení, a o zaplacení soudního poplatku, a rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. února 2009, č. j. 26 Cm 96/2007-293, v rozsahu, v němž bylo uloženo žalovanému zaplatit žalobkyni částku 3 274 081,43 Kč s příslušenstvím z této částky a v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. února 2009, č. j. 26 Cm 96/2007-293, uložil dlužníku povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 648 332,93 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku rozhodnutí a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dlužník podal u tamního soudu žalobu na ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání proti žalobkyni a státnímu podniku Lesy České republiky, s. p., a současně žádal o vydání předběžného opatření, jímž by soud uložil žalobkyni a Lesům České republiky, s. p., povinnost zdržet se plnění vyjmenovaných smluv na dodávky komplexních lesnických činností a vyjmenovaných smluv o provádění pěstebních a těžebních činností, všech ze dne 30. března 2005. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. srpna 2006, č. j. 68 Cm 214/2006-16, bylo požadované předběžné opatření vydáno. Od data doručení předběžného opatření (16. srpna 2006) se žalobkyně zdržela plnění smluv uzavřených mezi žalobkyní a Lesy České republiky, s. p., dne 30. března 2005. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. října 2006, č. j. 3 Cmo 386/2006-65, bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že návrh na vydání předběžného opatření byl zamítnut. Usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 6. listopadu 2006, kdy obnovila plnění předmětných smluv. Odvolací soud zrušil předběžné opatření s tím, že požadované předběžné opatření nesměřovalo k nápravě vadného stavu, neboť nápravu přinese jen řádné zadání veřejných zakázek a uzavření nových smluv řádným postupem. Přihlédl i k tomu, že lesy jsou živý organismus a úplné zastavení pěstitelských činností, zejména ochranných a těžebních, pokud jde o kalamitní těžby, do doby, než po řádném zadání veřejné zakázky budou uzavřeny nové smlouvy, by hrozilo vážnou, nevratnou újmou a bylo by v rozporu s povinnostmi Lesů České republiky, s. p., a zákonem o lesích. Přímá újma společnosti CE WOOD, a. s., osvědčena není, jelikož není osvědčeno, že by dané veřejné zakázky při dodržování zákonného postupu skutečné získala. Soud prvního stupně dospěl podle § 77a odst. 1 o. s. ř. k závěru, že v posuzované věci předběžné opatření zaniklo a žalobkyni vzniklo právo na náhradu škody nebo jiné újmy, která jí následkem předběžného opatření vznikla. Ke vzniku této odpovědnosti se nevyžaduje zavinění škody nebo újmy, jde o případ odpovědnosti za výsledek. V řízení bylo prokázáno, že se žalobkyně zdržela provádění smluv v období od 16. srpna 2006 do 6. listopadu 2006. V důsledku toho nedosáhla žalobkyně tržeb, které by bývala dosáhla, pokud by předběžné opatření neexistovalo a došlo by k realizaci plnění předmětných smluv. Soud prvního stupně proto žalobkyni přiznal čistý ušlý zisk ve výši 3 012 377 Kč, který sestává z částky 586 119 Kč (ušlý zisk za služby v těžební činnosti), částky 1 440 635 Kč (ušlý zisk za dodávky dřeva) a částky 985 623 Kč (ušlý zisk za pěstební činnosti). V podrobnostech odkázal soud prvního stupně na znalecký posudek ze dne 20. prosince 2006 s přílohami. Dále soud prvního stupně přiznal žalobkyni částku 141 164 Kč, která sestává z nákladů na cestovné a na mzdy včetně odvodů pro statutární a jiné zástupce, kteří vyvíjeli činnost směřující k nahrazení výpadků plnění předmětných smluv, bez níž by byl výsledný ušlý zisk způsobený předběžným opatřením vyšší, z provozních nákladů spojených s přepravou těžebních mechanismů a přemístěním zaměstnanců z míst, kde se nacházeli za účelem výkonu činností podle smluv, do míst, kde se žalobkyni podařilo zajistit náhradní činnosti, a náklady na zajištění náhradních činností (náklady na telekomunikace a cestovné). Dále soud přiznal náhradu nákladů ve výši 7 339 Kč (náklady pracovníků žalobkyně na jednání u právního zástupce), částku 32 000 Kč za vypracování znaleckého posudku a částku 155 492,93 Kč za právní poradenství od advokátní kanceláře GLEISS LUTZ v. o. s. Přiznána byla i částka 300 000 Kč za poškození dobrého jména žalobkyně. Ze znaleckého posudku a článků publikovaných na internetu vyplývá, že v důsledku nařízeného předběžného opatření a zastavení prací došlo k vytvoření negativní publicity okolo žalobkyně a ta musela čelit rozsáhlým projevům nedůvěry ze strany obchodních partnerů a bank. Ohledně výpočtu přiznané částky soud odkázal na metodiku obsaženou ve znaleckém posudku. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že otázka posouzení platnosti či neplatnosti smluv uzavřených mezi žalobkyní a Lesy České republiky, s. p., není relevantní, jelikož nijak přímo nesouvisí s otázkou vzniku škody či jiné újmy v souvislosti s předběžným opatřením. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. března 2010, č. j. 3 Cmo 294/2009-371, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba o zaplacení částky 374 251,50 Kč s příslušenstvím z této částky se zamítá, jinak jej v rozsahu zaplacení zbývajících 3 274 081,43 Kč s příslušenstvím z této částky potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek. Podle názoru odvolacího soudu měl soud prvního stupně pro své rozhodnutí k dispozici skutková zjištění v potřebném rozsahu, odvolací soud z nich proto plně vycházel a pro stručnost na ně odkázal. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud bylo změněno usnesení o předběžném opatření s tím, že nebyly dány podmínky pro jeho vydání, a návrh proto odvolací soud zamítl, pak předběžné opatření zaniklo (bylo zrušeno) z jiného důvodu, než proto, že návrhu bylo vyhověno nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno. Odvolací soud proto uzavřel, že jsou dány podmínky odpovědnosti dlužníka jako navrhovatele vydaného předběžného opatření za újmu, která žalobkyni jako povinné z předběžného opatření vznikla, a této odpovědnosti se dlužník nemůže zprostit. Z toho důvodu považoval odvolací soud za nerozhodné námitky žalované směřující k údajné neplatnosti smluv, jejichž plnění bylo žalobkyni a Lesům České republiky, s. p., uloženo se zdržet. Z požadované částky nepřiznal odvolací soud žalobkyni postupem podle § 136 o. s. ř. 50 % z částky 148 503 Kč, tj. částky požadované za cesty a mzdy zaměstnanců žalobkyně na jednání vedená v souvislosti s předběžným opatřením, spolu s provozními náklady přesunu mechanismů a zaměstnanců. Dle odvolacího soudu se jedná o náklady, které by zčásti vznikly „i jinak“. S ohledem na obtíže a možné neúměrné náklady na určení přesné výše újmy žalobkyně soud postupem podle § 136 o. s. ř. přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 74 215,50 Kč. Odvolací soud dále žalobkyni nepřiznal právo na zaplacení částky 300 000 Kč za „poškození dobrého jména“. Odvolací soud dovodil, že předběžné opatření nebylo samo o sobě